Již staří obchodníci potřepali dopravovat své zboží z jednoho města do druhého. A pokud se jednalo o větší množství, nebylo možné, aby jej člověk unesl sám. Ba ještě dříve, již v době antiky, byla potřeba tažná zařízení, za která bude zapřáhnut například vojenský vůz.
Tehdy samozřejmě neexistovala mechanizace a stroje, jak je známe dnes. Jejich vynález na sebe nechal ještě dlouho čekat. Tito lidé však čekat nemohli. Jak tedy svůj problém vyřešili? Především pomocí zvířat.
Kdysi bylo typické vidět koně, jak táhne vůz či kočár. Ovšem kůň ani tehdy nebylo zvíře, které by si mohl každý dovolit, ač byl podstatně běžnější než dnes. K tahu byl používán dobytek, a to především volci pro svou spolehlivost.
Pravdou je, že dobytek obecně patřil a dodnes patří k jedněm z nejcennějších zvířat. Kromě usnadnění práce nám poskytují maso a mléko, stejně jako kůži, jež má také spoustu využití. Dnes se již samozřejmě zvířata k tahání těžkých břemen prakticky nepoužívají.
Pravdou totiž je, že zdaleka ne všichni s nimi zacházeli dobře, navíc veterinární medicína (a ani ta lidská) nebyla na takové úrovni, aby dokázala zmapovat všechny následky, které může na zvířeti dlouhodobá těžká práce mít.
Zlom pak přišel s vynálezem parního stroje. Byl spolehlivější, snadnější na údržbu a navíc nestárnul a podával stabilní výkon bez ohledu na vnější podmínky. První oblastí, kde našel širší uplatnění, byla železnice. Do života běžných lidí si našel cestu až mnohem později. Přesto však změnil nejen systém a způsob dopravování zboží, věcí i lidí navěky.
Toto samozřejmě neplatilo pro všechny oblasti. Například za polárním kruhem se ještě dlouho využívala psí spřežení. Tehdejší stroje totiž nezvládaly práci v tak těžkých mrazech, jaké tam v zimě panují. Přesto i ony postupně zvířecí sílu vytlačily a nyní jsou skuteční tažní psi pouze v rukách nadšenců.
Samozřejmě ne vše bylo tak růžové. Především parní stroj produkoval v závislosti na palivu mnoho zplodin, které znečišťovaly ovzduší do té míry, že bylo až zdraví nebezpečné. Stačí jen připomenout slavné londýnské mlhy. Nemluvě ani o jejich přínosu ke zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.
Naštěstí i parní stroje byly časem nahrazeny modernějšími vynálezy, a to především benzinovými a naftovými motory. Ty nevyžadovaly neustálou pozornost a přítomnost topiče po celou dobu práce, neboť stačí pouze natankovat palivo do nádrže a o více se nemusíme starat. To také způsobilo, že nastalo masové rozšíření automobilové dopravy, když se tato technologie dostala mezi běžné lidi.
Tažná zařízení tak definitivně opustila parní lokomotivy i zvířecí sílu a vrhla se do moderního věku. Samozřejmě i auta produkují nejrůznější zplodiny, avšak s výrobou stále lepších a lepších čističek se zdá, že jsme na dobré cestě. A to je dobře.