Někdy to chtějí lidé dotáhnout hodně vysoko a třeba pohlížet na ostatní shora. Nebo chtějí mít co nejlepší vyhlídky nebo touží mít větší rozhled. A pokud to pojmeme v nepřeneseném smyslu slova, hledají takoví lidé obvykle nějaké hory, na které pak zamíří, aby je pokořili.
Osobně zrovna netoužím stát se jedním z nich, to přiznávám. A to ne proto, že bych se nechtěl kochat pohledem na krásy širokého okolí, které je nejlépe vidět právě z vrcholků vysokých hor, ale jednoduše proto, že jsem líný šlapat do kopce. A ti, kteří se tam vyvezou autem, pro mne zase nejsou dokonalými turisty, protože těm cestou zase unikne spousta jiných zážitků.
Ale chápu, že mezi námi takoví lidé jsou, že jsou tu ti, jimž nevadí, že je budou z podobného výšlapu bolet nohy. A chápu, že jsou tu i ti, kdo se v předtuše úžasné vyhlídky rozhodnou třeba i šplhat po strmých skalních stěnách.
U nás doma ale moc podobných příležitostí nemáme. Jistě, i naše země je docela hornatá, ale přece jenom u nás není tak vysoko jako v horách některých jiných zemí. A tak se našinci vydávají i do ciziny, aby si to mohli užít někde opravdu vysoko. Někdy je lákají výše položená místa, někdy chtějí hodně vysoko a některé neodradí třeba ani nejvyšší hora Evropy. A když je možnost svobodně cestovat, ať si to užijí.
Ale na jedno by neměl nikdo z nás při cestách do zahraničních hor zapomínat. A to na dobré pojištění, nejlépe proti vše problémům, které mohou při takových cestách nastat. Protože čert nikdy nespí, neštěstí chodí jak známo po lidech, ale to i na horách, štěstí přeje připraveným, a než pozdě bycha honit, to je lepší si něco připlatit a mít své jisté.
Protože není nad to, když máte pojištění, které to zaplatí, a asistenční službu, která se skutečně postará. A to ne jako v mém případě, kdy byla jediná asistence sdělení nemocnici, ať si to ošetření zaplatím v cizině ze svého a nechám si to doma proplatit ve zdravotní pojišťovně. Se kterou se pak má tahanice o peníze vlekla čtvrt roku.