Zkrátka, všichni VyVolení mi procházeli rukama. Jsem něco jako doktor Chocholoušek a během té hodiny, co na sebe máme, se je snažím otestovat a porovnat vlastní názor s tím virtuálním, vytvořeným ostrými nůžkami mimořádně talentovaných střihačů TV Prima.
Tak jsem si postupně osahal Věru, Hanze, Martina, Petra, Sašu, Hanku, Rostíka a nebojím se - budou další.
A pozor - chyba. Petra Zvěřinu z Václaváku, přijíždějícího do Matky měst na Babetě, jsem od začátku tipoval na arogantního idiota, kříženého s libovým frajerem a nevěřil jsem mu ani ten Fičák. Kdyby mě bulvární noviny neupozornily na to, že si Pan von Václavák, neplatí zdravotní a sociální, možná bych mu jako správný Chocholoušek založil kartu.
Jenže Petr Zvěřina se rozkoukal a začal pozvolna mýty o své vrozené blbosti bořit. A já, kaskadér, si ho pozval jako hosta do své pódiové talk show do Brna. Posadil jsem ho na jeviště vedle poslance za ODS Vlastimila Tlustého, a pak už se nestačil divit. Zvěřina není žádný blbec. Neuvěřitelně zasvěceně a pohotově s panem poslancem diskutoval. Převážně na politická témata. Byl vtipný, mírný a zábavný. Spolehlivě se pohyboval na hranici vkusu a černého chytrého humoru, a já jsem jen čuměl.
V duchu jsem se Petrovi několikrát omluvil a říkám si, že ten člověk má v sobě gottovskou noblesu. A co myslíte, měl ji tam? Měl.
Zkrátka teď už pan Petr Zvěřina a hotovo.
Tak se po vzoru expremiéra z Vysočiny přiznávám, že jsem se mýlil ve VyVolených. Coura necoura, přiznávat se, my muži z Vysočiny, musíme.

Luboš Xaver Veselý

Publikováno na www.xaver.cz