Vzpomněl jsem si na jeho slova, když jsem otevřel knihu „Zápisky z cest"  a na záložce si přečetl , že autor je mimo jiné i profesorem ekonomie. A protože jsem se dozvěděl z nějakého rozhovoru, že pan prezident nezažil některé zážitky, které mají  „ normální turisté" a naopak zažil věci, které ti normální turisté nemají šanci zažít - byl jsem na knížku  hodně zvědavý. Ostatně  nebyl jsem  sám, soudě podle dlouhé fronty, která se táhla od dřevěného řetězu, oddělující žadatele o autogram od ostatních návštěvníků Paláce knih Luxor, a sahající dost daleko po širokém chodníku Václavského náměstí.

A moje zvědavost narostla hned po přečtení úvodu, kde pan prezident přiznává, že „ myšlenka písemného zachycení dojmů z cest  vznikla z mé vlastní frustrace, že o cestách prezidenta ( dříve premiéra či předsedy sněmovny) skoro nikdo nic podstatného nenapíše,ač s námi skupina novinářů vždycky jede. A když napíše, tak mám často pocit, že jsme byli na poněkud jiných cestách nebo že podstata byla v něčem úplně jiném."

Vždycky jsem v novinách či časopisech četl o tom, že pan prezident hodně čte, že si hodně podtrhává apod. Knihy o politice nebo o ekonomii mne nechávaly chladným,ale u zápisků z cest jsem byl vážně zvědavý, jaké budou. Vždycky nám totiž ve škole říkali, že kdo hodně čte, obvykle pak lépe píše...

Nebudu to hodnotit, to ode mne nečekejte, protože si myslím, že  každý čtenář je gramotný a má své životní zážitky, zkušenosti, kterými poměřuje písmenka, co napsal někdo jiný. Ale co mohu napsat s klidným svědomím je doporučení: přečtěte si tuhle knížku z nakladatelství Fragment, vypovídá o autorovi mnohem víc, než tolikrát otiskované žebříčky popularity.

Jan Dobiáš