A o čem kniha pojednává? O tom, s kým a s čím bojuje 35 osobností českého showbyznysu. Ať už je to zhrzená láska, boj o majetek, nevěra, pracovní neshody, podrazy, nepřízeň osudu, pomluvy, soudy, alkohol, či drogy... Koho si vzal zpívající novinář na mušku tentokrát? V dlouhém seznamu hvězd a hvězdiček nechybí ani Karel Gott, Iveta Bartošová, Jiří Pomeje, Lucie Bílá, Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Aneta Langerová, Heidi Janků, Helena Zeťová, Dara Rolins, Michal David, Jiřina Bohdalová, Dagmar Havlová, Václav Vydra, Dalibor Janda, Dáda Patrasová, Sámer Issa, Agáta Hanychová, Leoš Mareš a Vendula Svobodová. „Mnohé informace jsem získal přímo od umělců a jejich přátel a spolupracovníků, jako další zdroje mi posloužily různé archivní články a tiskové zprávy a v neposlední řadě i vlastní zážitky. Řekl bych, že je to poměrně akční čtení," nechal se slyšet Richard Sacher, kterého jsme zastihli při preventivním nákupu neprůstřelné vesty... Zkrátka největší masakr letošního roku se blíží!

Dalibor Janda: Kvůli televiznímu kostýmu měl skončit ve vězení!

„V roce 1986 jsem v Československé televizi natáčel pořad Sejdeme se na výsluní a při této příležitosti mi poprvé v životě ušili televizní kostým. Tehdy jsem měl za sebou spoustu potyček kvůli strništi na tvářích, kvůli tomu, že odmítám nosit sako a že nezpívám v kravatě... Prostě někdo přišel s nápadem, že by Zlatému slavíkovi mohli pořídit speciální kostým - bundu z jakýchsi kožených útržků. Pořad se natáčel několik dní. Jak jsem to neznal a bál jsem se, že mi bundu někdo ukradne, protože šatny byly pořád otevřené, tak jsem ji každý den nosil v pytlíku domů. Třetí natáčecí den vyběhla kostymérka a volala na mě: Pane Janda, vy nám odnášíte kostým! Řekl jsem jí, že ho neodnáším, že ho jen pro jistotu mám pořád u sebe. Když byla ochotná ode mě kostým přebrat, milerád jsem jí ho nechal a nemusel se s ním tahat domů. Natáčení proběhlo a po třech týdnech mi nečekaně přišlo domů předvolání na policii, že jsem byl přistižen, jak kradu televizní kostým, a že se jedná o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a že mi hrozí až tři roky vězení. Tak jsem šel na policejní stanici, ze dveří vyšla paní kapitánka a povídala: Pane Janda, já vás mám hrozně ráda a mám vás tady soudit, co jste vlastně provedl? Já na to, že nevím, co jsem provedl, že vlastně nic, že jsem nosil v pytlíku kostým, se kterým bych asi těžko mohl chodit po ulici. Ona na to, že oznámení přišlo přímo z vedení Československé televize, že je za tím jakýsi tajný dopis z Ústředního výboru KSČ a že mi hrozí vězení... Byl jsem z toho zoufalý. Jako by kolem mě narostla kamenná hráz, každý se ode mě odtahoval. Tak jsem se tehdy vydal společně s Láďou Štaidlem, s nímž jsem v té době spolupracoval na své desce, za ředitelem Československé televize Janem Zelenkou. On mě přivítal a říkal: Pane Janda, je to špatný, je to špatný! Je to nevysvětlená záležitost a pokud se to nevysvětlí, tak se nedá nic dělat, budete si to muset odsedět. Koukal jsem na něj zděšeně a nevěděl jsem, odkud vítr fouká. Zkroušeně jsem odešel domů. Asi za čtrnáct dní jsem šel opět na policejní stanici, najal jsem si i právníka, aby mě zastupoval. Když jsem tam dorazil, úplně náhodou šel kolem člověk, který mi byl povědomý, a zeptal se: Ahoj, co tady chceš? Proč tu sedíš? A já na to, že jsem předvolaný, protože jsem údajně ukradl televizní kostým. On na to: To si děláš srandu? A znáš mě? Také pocházím z Hranic na Moravě, vzal jsem si tvoji kamarádku za ženu, znám tě z vyprávění. Pak si vzal lejstra, co jsem držel v ruce, a odešel. Za chvíli přišla kapitánka a povídá: Pane Janda, znáte toho pána, co si s vámi před chvílí povídal? Já na to, že vlastně ani ne. A ona: Tak běžte domů a o nic se nestarejte! Uplynulo asi čtrnáct dní, nebo měsíc a zavolal si mě ředitel Československé televize a řekl mi: Pane Janda, no tak vidíte to, všechno se vyjasnilo, všechno je v pořádku. Tady jsem připravil chlebíčky a kávu, máme vás rádi celá rodina, i moje dcera vás má ráda, od rána do večera si pouští vaše desky... Tak je to dobrý, že se to vysvětlilo, můžeme dál fungovat! Já jsem se ani pořádně nedozvěděl, o co se jednalo, ani jak vysoce postavený byl ten člověk, který mě z toho vytáhnul. Prostě mě chtěli zlikvidovat, jelikož jsem byl příliš populární. Nevěděli, jak na mě, tak si vymýšleli cokoliv..."

Heidi Janků: Jak ujela z benzínky bez zaplacení

Pořádnou ostudu si Heidi před lety „vykoledovala" v souvislosti s kolegyní Ivetou Bartošovou. Když se jednoho dne interpretka hitu Když se načančám vracela z vystoupení, rozhodla se natankovat benzín a koupit si občerstvení na benzinové pumpě v Pávově na dálnici D1 ve směru na Prahu. Byla poměrně unavená, do nádrže automaticky natankovala několik litrů benzínu a vybrala si i nějaké drobnosti z doplňkového prodeje. Zaplatila kartou a nevěnovala žádnou pozornost tomu, kolik peněz po ní pumpař žádá, jelikož na této benzínce nebyla zdaleka poprvé, a tak personálu důvěřovala. Pak nasedla do auta a odjela. Za pár dní si však v bulváru přečetla článek o tom, že za ni musí platit účty za benzín Iveta Bartošová, jelikož Heidi ujíždí bez zaplacení! V tu chvíli absolutně nechápala, co se děje, což však zjistila záhy... Když tehdy v Pávově platila kartou, nevšimla si, že jí nenaúčtovali benzín, ale pouze jídlo a pití. Co osud nechtěl - krátce nato na benzínce stavěla Iveta Bartošová, která si údajně vyslechla informaci o tom, jak tam byla Heidi Janků a jak ujela bez zaplacení benzínu. A tak se Iveta údajně zhostila role Matky Terezy, sáhla do peněženky a účet zaplatila ze svého. A „čistě náhodou" se tato informace dostala do novin. Jak k tomu došlo, to se už nikdo nedozví, ale možnosti jsou v podstatě tři - buď s Ivetou jel v autě někdo, kdo historku „prásknul" do novin, anebo to udělala sama Iveta, anebo se o to postaral někdo z Pávova. „Každopádně mě to velmi urazilo, jelikož jsem byla v Pávově stálou zákaznicí a tohle se stalo poprvé a rozhodně ne mojí vinou. S Ivetou jsem si to tenkrát vyříkala a na Pávov ve směru na Prahu už nejezdím - raději pokaždé tankuji jinde," dodala Heidi.