Můžete nové DVD zařadit do kontextu celé řady?

„Rešerše z České televize ukázaly, že tam v archivu mají obrovské množství semaforských záznamů. Na první DVD vybíral sám Jiří Suchý, na druhé já. Třetí, tedy Unikáty, si vzal na starost Lukáš Berný, jeden z největších znalců Divadla Semafor. Na nosič se dostaly záležitosti, které se nevešly na první a druhé DVD, části slavného Recitálu 64, scénky a písně z jiných pořadů a taky celá Šlitrova a Suchého buffo opera Dobře placená procházka. Sám Jiří Suchý prohlásil, že je překvapen, co všechno jsme vyšťourali a co všechno vůbec s tvorbou Semaforu na různých záznamech existuje! Na mnoho věcí už zapomněl."

A tohle DVD už se nejmenuje Hity...

„Jsou to mimořádné věci, ale často ne tak notoricky známé, jako věci na předchozích DVD. Několik příkladů: Jiří Suchý zpívá některé písničky Voskovce a Wericha; Jiří Suchý v nádherných scénách s Naďou Urbánkovou prochází všemi stoletími jak milostná dvojice; Suchý na hudbu Duke Elingtona zpívá písničku, do které předvádějí břišní tance Věra Křesadlová s Evženem Jegorovem; Suchý zpívá svou písničku Pampeliška nebo Hřebík v botě, což je písnička Jiřího Baura a Vlastimila Hály. Takže skutečně Unikáty. Druhou částí DVD je bonus - ale velmi podstatný: už zmíněná Dobře placená procházka a několik scének z Recitalu 64."

Vydání Dobře placené procházky na DVD je obrovský počin!

„Původně se tenhle kus měl jmenovat Ve vaně, a měl být protipólem Blodkovy opery V studni. Dobře placená procházka zaznamenaná na DVD vznikla pro Českou televizi v režii Miloše Formana a Jána Roháče. Sešlo se tu několik mistrů - včetně kameramana Jaroslava Kučery. Všechny árie i recitativy mají začátek, prostředek a konec, spoustu poezie, neobyčejnou poetickou sílu. Mám za to, že Jiří Suchý patří k našim největším básníkům minulého století.

A k Recitalu 64 - jaké raritky jsou na novém DVD?

„Třeba Klíměntajn, písňová parodie s textem Jiřího Suchého a Jiřího Krampola zpívaná v ruštině. Tahle verze se prakticky nedostala do televize ani do rádia, po sovětské okupaci Československa v roce 1968 už vůbec ne. A chci upozornit ještě na dva unikáty z archivu Jiřího Suchého: Tři tety a Co jsem měl dnes k obědu. Mají trochu zhoršenou kvalitu, ale jsou natolik jedinečné, že je stálo za to na DVD zařadit."

Téměř souběžně s DVD vychází i CD - „dvojka" největších hitů.

„Ano, jde o pokračování disku z roku 2005. Na něm byla spousta věcí, které se právem daly nazvat největší hity. Na dvojce jsou taky třeba Malé kotě, Dítě školou povinné, Sup a žluva, Sluníčko, závěr první poloviny Dobře placené procházky (opera vyšla v 60. letech ve zkrácené verzi na LP). Na novém CD ale vychází také jedna písnička úplně poprvé - jde o píseň Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. My už ji sice máme na jednom ze semaforských DVD, ale ve verzi z 90. let, Suchý ji tu zpívá s Jitkou Molavcovou; tady je originální verze z roku 1969. A ještě o jedné písničce se zajímavým osudem chci mluvit - Podivná hodina v Los Angeles. Původně se jmenovala Podivná hodina, je to taková chmurná píseň o tom, co všechno se může přihodit v noci. Cenzura ji tehdy nedovolila, že přece v socialistickém Československu se něco tak strašného v noci přihodit nemůže! Suchý ji přejmenoval na Podivnou hodinu v Los Angeles - a ejhle, mohla vyjít!"

Díky Supraphonu si tedy můžeme připomínat slavnou éru československé pop-music i divadel malých forem.

„Vždycky znovu si uvědomuji, že písničky Suchého a Šlitra jsou velice důležité. Když jsme byli mladí, určitým způsobem nás určovaly, formovaly. Poté, co se Suchý se Šlitrem jasně postavili proti sovětské okupaci, a po Šlitrově smrti, měl Suchý velké potíže. Ty písně se do rádií a televizí prakticky nedostaly. A teď najednou vyvstanou v plné síle - a člověk si uvědomí, že s ním šly celý život!"

Thomas