Nu, a v Praze je také gymnázium Přípotoční, které se jmenuje podle ulice, kde sídlí. Je to kousek od známého fotbalového stánku pražských Bohemians a tohle sousedství rozhodně není jen formální, protože Přípotoční je sportovní gymnázium - kromě toho, že tam funguje dramatický kroužek, krásně zpívá sbor, učí se tam španělština i jiné cizí jazyky a vůbec se tam studenti a jejich profesoři a profesorky   snaží o antickou kalokagatheiu, tedy kulturu ducha i těla.

Ale vraťme se k Bertě Suttnerové-Kinské. Zatímco ve Vídni i v Berlíně je gymnázium jejího jména, zatímco ve skandinávských zemích se život a dílo téhle chytré ženy stalo námětem pro stovky knih, rozhlasových pořadů, ba i několika filmových děl - v Čechách skoro nic. A to „skoro" vlastně jen díky mezinárodní konferenci, která se u příležitosti stoletého výročí od udělení Nobelovy ceny konala v budově českého senátu.

Naštěstí máme gymnázium Přípotoční, jehož cílem je mj. „výchova mládeže v duchu tolerance, humanismu a prosazování nenásilného soužití mezi lidmi, bez ohledu na jejich národnostní příslušnost, společenství či stát". Pětice studentů tohoto gymnázia se vydala po stopách Berty Suttnerové a vzniklo z toho nádherné DVD, které vidí od 17. března i diváci České televize, protože toto veřejnoprávní medium zařadilo studentské objevování na pokračování do svého školního vysílání.

A tak se partička studentů vydala do chlumecké Karlovy koruny, na rakouskou stranu hranic, kde Berta v nevelkém zámečku  žila se svým  rakouským manželem,do Vídně, kde gymnázium Berty Suttnerové kotví na Dunaji, protože škola je na lodi, do Prahy, kde se Berta narodila, i na řadu dalších míst, spojených s touto nositelkou Nobelovy ceny.

Nenechte si „Setkání s Bertou Suttnerovou" - neboť tak se projekt jmenuje - rozhodně ujít.  Abyste se nemuseli červenat, že toto jméno slyšíte poprvé a nic vám neříká. Abyste naopak mohli souhlasit s režisérkou projektu Olgou Struskovou, která říká: „  Lidí, na něž bychom měli být hrdí a nevíme o nich  nic , takových je !"

Jan Dobiáš