Početnou reprezentaci Divadla Járy Cimrmana tvořili Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Genadij Rumlena, Václav Kotek , Petr Brukner a Michal Weigel, který tu zastupoval i tatínka Jaroslava, s kterým vybrali fotografie a knížku oblékli do grafických šatů,  za nakladatelství Fragment usedla odpovědná redaktorka Romana Homonická a moderátorského mikrofonu se chopil Martin Palán. S malým zpožděním ( vysvětlil, že tomu tak u něho je vždycky) dorazil nejstarší syn Ladislava Smoljaka -  David.Zdeněk Svěrák  pak přečetl z knihy „Ladislav Smoljak - hrající a bdící"  úvod , který říká asi vše podstatné, co čtenář, který knížku fotografií drží v ruce, potřebuje vědět. Doplňme to jen o informaci, že Hanička Svěráková, dnes Jelínková, který jako desetiletá vyfotografovala tátu a Ladislava  Smoljaka na úpatí vrchu Melechov, když dopsali hru Němý Bobeš a na stejném místě se pak oba pánové nechali vyfotit po pětatřiceti letech - bude ve stejném Luxoru křtít knížku pro děti 22. října...A nastala chvíle vzpomínek kolegů z divadla. Zdeněk Svěrák charakterizoval Smoljakovo zapálení pro cokoliv, co ho zaujalo a ilustroval to - za chechtotu narvaného poschodí -  slovy, že „když si Láďa udělal kapitánské zkoušky na plachetnici, udělali jsme si je vlastně my také, abychom poznali, jak je to těžké !" A přidal úplně vážná slova o tom, že Ladislav Smoljak byl vlastně strážcem cimrmanovské poetiky. Miloň Čepelka promluvil o zkouškách, kdy Láďa dělal režiséra. „Nechal nás, ať děláme, co je v nás. Až když jsme předvedli všechno, co v nás je, pak se teprve do toho jako režisér vložil"...

Všichni kmotři se  na dotaz z publika vyznali z toho, ke které z 15 her Divadla Járy Cimrmana ( ve všech Ladislav Smolja hrál) mají nejblíž a než začala autogramiáda, pokřtili tlustou maketu knihy kapkami  bílého vína. Účastníky křestního shromáždění asi nejvíc potěšila Romana Homonická, protože víceméně předpověděla, že za rok by se mohla křtít velká kniha,věnovaná Ladislavu Smoljakovi už ne jen fotografiemi.

Jan Dobiáš