Pavel Bartoň, který se ovšem v civilu jmenuje Jiří Šeda a jeho otec Jaroslav Šeda byl do roku 1974 generálním ředitelem Supraphonu, byl prvním našim zpěvákem, který svou image postavil na nošení brýlí. „Mám vrozenou vadu očí, takže jsem brýle musel nosit od první třídy základní školy. Kontaktní čočky mi zpočátku nevyhovovaly, a když pak jejich vývoj poskočil dopředu a už mi nevadily, byl jsem natolik zafixovaný s brýlemi, že když jsem si je sundal, nikdo mě nepoznal," směje se Bartoň.

Dívčí srdce tenkrát po sympatickém zpěvákovi doslova šílela a bát se začal i dosud nepřekonatelný Karel Gott. Bartoň byl totiž nejen hezčí, ale hodně se mu podobal barvou hlasu i úctyhodným tenorovým rozsahem. A když na podzim 1972 dostal od mnichovské Arioly nabídku na dvouletou exkluzivní smlouvu na čtyři singly a dvě alba, Gottovi, který v západním Německu zářil u konkurenčního Polydoru, opravdu zatrnulo. Bartoň tenkrát vyhrával jeden festival za druhým, v roce 1973 si zahrál a zazpíval i v populárním hudebním filmu Noc na Karlštejně a jako úplný nováček skončil na 7. místě ve Zlatém slavíku. Poté absolvoval konkurz na hlavní roli ve filmu Hvězda padá vzhůru a zažil dva roky velké slávy. „Dělal jsem kamerové zkoušky bez brýlí a mou partnerkou byla Libuška Šafránková (na snímku). Mezi dalšími adepty byli Aleš Ulm, Jaromír Hanzlík, Karel Gott a Jitka Molavcová. Nakonec to dopadlo jak muselo, a ve filmu si zahrál Karel s Jitkou."

Lidé okolo Gotta, který už tenkrát přinášel naší republice spoustu deviz, měli dlouhé prsty a Bartoňova kariéra se začala bortit. Spolupráce s mnichovskou Ariolou v roce 1973 nedopadla podle původních plánů a Pavlu Bartoňovi po ní zůstaly jen dva singly. „Jejich producent uslyšel mé první zkušební snímky, které jsem si natočil sám v Supraphonu. Vymysleli mi polohu, která se přibližovala k vážné muzice a tehdy nebyla obvyklá. Na prvním singlu jsem měl zpívat úpravu Čajkovského klavírního Koncertu B moll a píseň Konec milování, v jejímž refrénu se ozývá motiv z Leoncavallových Komediantů Směj se, paňáco. Měl jsem být první vlaštovkou stylu, v němž se měly upravit do vyššího populáru skladby vážné hudby, což se stalo v posledních letech velkou módou. Když jsem požádal na Pragokoncertu o svolení k výjezdu na natáčení do Mnichova, vyžádali si, co budu zpívat, a rezolutně mi natáčení Koncertu B moll na první singl zakázali s tím, že to můžu natočit až na druhou malou desku. Tím se začala má mnichovská produkce hroutit, protože nemohli zrealizovat šok, kdy by zpěvák podobný Gottovi, který byl už tehdy v německy mluvících zemích velmi populární, nazpíval věc z vážné muziky. Nakonec jsem na první singl natočil v němčině skladby Má, má tě rád a Píšťala a hůl od Karla Svobody, kterou kdysi zpíval Gott. Na singlu Arioly byla ale pojata ve zcela jiném zpracování a já ji kdysi nazpíval v Supraphonu jako jednu ze svých prvních zkušebních písniček. Až jako druhý singl vyšel Koncert B moll a Konec milování, ale moment překvapení se už nekonal a neobjevil se ohlas, jaký firma předpokládala. V neposlední řadě začala mít mnichovská Ariola finanční problémy a naše další spolupráce padla," přiznává Pavel Bartoň, kterého už později žádná zahraniční gramofirma nekontaktovala.

„Byl jsem podobný Gottovi a všichni mě chtěli. Až s odstupem času si člověk uvědomí, že to vlastně byla moje zkáza. Měl jsem šíleně bombastický začátek a během půlroku jsem byl úplně všude, což hrálo později v můj neprospěch. Já jsem to ale nemohl ničím ovlivnit a jen se vezl v tom rozjetém rychlíku. Byl jsem nový, naprosto nezkušený, a když jsem dostal nějakou nabídku, ve své naivitě jsem ji přijal," prozrazuje Bartoň a přiznává, že na písních Karla Gotta vyrostl „Zpočátku lidé z Gottova týmu Karla zlobili poznámkami, že jej brzy nahradím, ale snad si z toho nic nedělal. Podobný hlas barvou i témbrem a podobný způsob interpretace jako má Karel, je mi daný a vrozený a s tím, bohužel, nic nenadělám. Když jsem se snažil dostat do jiné polohy, nebylo to ono, protože jsem se v ní necítil dobře. Nikdy jsem nebyl Karlovou kopií a vždy jsem říkal, že nejsem druhý Gott, ale první Bartoň. S Karlem se znám, ale nikdy jsme se nekamarádili. Když jsem v roce 1975 odešel od skupiny Ivo Pavlíka, se kterou jsem dva roky koncertoval, nabídl mi, abych zpíval sbory v jeho orchestru. Měl jsem zpívat druhý hlas na jeho koncertech, aby posluchači slyšeli zpívat dva stejné hlasy a přitom to mělo vypadat, jako by zpíval Karel sám. S díky jsem odmítl a zpíval dál za sebe," říká dnes Pavel Bartoň. K fámám, že jej z médií a z edičních plánů Supraphonu údajně dostali právě Gottovi lidé, aby se zbavili konkurence, se nechce vyjadřovat.

A tak koncertoval s Helenou Vondráčkovou a její skupinou Strýci. „Měl jsem svůj blok písniček a jezdil s ní skoro dva roky. Ke konci naší spolupráce mi vyšla moje jediná česká dlouhohrající deska nazvaná Můj svět, kterou jsem natočil v roce 1975 s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu pod vedením Josefa Vobruby," dodal Pavel Bartoň, kterému vyšlo začátkem osmdesátých let anglicky zpívané album love songů. Dnes zpívá už jen občas jako host Orchestru Václava Hybše. Od roku 1991 totiž pracuje v keramickém ateliéru, kde se specializuje na výrobu misek a keramiky pro pěstitele bonsají. Sám je totiž jejich velkým pěstitelem a tato svým způsobem umělecká a tvůrčí práce jej moc baví.

Podívejte se na Pavla Bartoně, jak zářil v televizních pořadech v minulém století:

http://www.youtube.com/watch?v=1tB_TnFr9t8

http://www.youtube.com/watch?v=q3fasTz12s8&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=BsAan_lQ9-c

A zde se můžete podívat na nesmrtelnou píseň z filmu Noc na Karlštejně s Pavlem Bartoněm:

Thomas