„ Hitmaker, o jehož přízeň se ucházely davy fanoušků - a tudíž i davy skladatelů a textařů - a pro něhož bylo hračkou nazpívat úspěšné české verze písní Small Faces, Leonarda Cohena nebo dokonce i Rolling Stones, idol, který v těch dobách neskončil v čtenářské anketě o Zlatého slavíka od roku 1965 hůře (s výjimkou roku 1970) než na druhém či třetí místě, přestal myslet na hity a otevřel zeširoka prostor budoucího Planetária všem příchozím. Nakonec se písničky vybíraly asi ze čtyřiceti nabídek. Skupina Bacily dostala na Planetáriu největší příležitost své kariéry. Kytarista a aranžér Ota Petřina, tak trochu Neckářův Spector, sestrojil spolu s Neckářovým bratrem Janem, klávesistou, cellistou a dalším aranžérem pohádkový, zvukově idealizovaný kosmos krásných představ a pestrých dějů, vztahů a lidí. Ohlas Planetária si po dvou letech vyžádal jevištní podobu. Karlínské divadlo bývalo v roce 1980 nabité, denně a v sobotu dvakrát.Devadesátiminutové představení, hrané bez přestávky, se stalo událostí československého pódiového rocku a zapsalo se do jeho historie podobně jako kdysi „Ondráš podotýká" s Olympicem.

Každé album obstojí ve zkoušce času jen schopností probouzet v nových posluchačích nové obrazy.Planetárium takovým křídlem fantazie myslím je."

Thomas

Více o Planetáriu Václava Neckáře čtěte zde:

http://www.certnakoze.cz/vaclav-neckar-planetarium-bylo-tezkym-oriskem-4332.html

http://www.certnakoze.cz/show/vaclav-neckar-predstavi-legendarni-planetarium-jako-komplet-4168.html