Kolik jste napsali s bráchou písniček?
„Řekl bych 365, brácha asi 260, já ten zbytek. Na každý den v roce tak máme jednu písničku."

Bylo obtížné vybírat z takového množství?
„Ano, při výběru jsem prožíval velké dilema: dát důraz na historii, kdy jsme byli čistí Hoboes, ale kvalita naší hry i zpěvu a koneckonců i snímání nebyly špičkové, nebo na doby pozdější. Nakonec jsem dospěl ke kompromisu. Singly z šedesátých let minulého století jsem namíchal s nahrávkami z novější doby. Konečný track list jsem sestavil ze třinácti singlů, LP a CD."

Myslel jste při výběru na to, co by asi vybral brácha?
„Myslel a hodně. My jsme s bráchou byli jedna krev. Spousta těch písniček je mojí srdeční záležitostí i díky bráchovi a jeho podílu na nich. My jsme v posledním období hráli s bráchou buď jenom ve dvojici nebo každý s jinými seskupeními, bratr hodně s kapelou Pacifik, já s Nezmary, i proto byl ten výběr na dvojcédéčko složitý. Ale radil jsem se i se svými přáteli, dodnes mám hodně kamarádů z šedesátých let. Ti mi pomohli."

Wabi Daněk prohlásil, že vaše písničky jsou pro něj jako beatlesárny - co vy na to?
„Těší mě to, i když to jistě řekl v nadsázce. Je ale pravda, že Wabi Daněk byl našimi písněmi ovlivněn a přezdívku Wabi si dal podle bráchy. A obecně: do trampské muziky šedesátých let jsme přinesli čerstvý vítr, pro některé bigotní trampy až příliš čerstvý. Dnes je slovo hobousárny terminus technicus. A dospěli jsme k metě všech muzikantů a autorů - naše písničky doslova zlidověly, mnozí je zpívají a ani nevědí, že jsou od nás."

Co vadilo bigotním trampským písničkářům ve vašem pojetí trampské písně?
„Především texty, ale i muzika. K těm textům: do začátku šedesátých let byla klasická trampská píseň hodně romantická, v textu kovbojové a indiánky. A sentimentální byly i harmonie. Vycházelo to vlastně z předválečné operety. My jsme přišli s něčím novým. Už tím, že jsme nepocházeli z klasické trampské osady, byli jsme parta študáků z keramické školy v Bechyni. Bydleli jsme spolu čtyři roky v internátu a vlastně spolu bydlíme i dnes - na hranicích s Rakouskem máme ranč a tam žijeme v komuně s našimi dětmi. Hudebně jsme vycházeli ze swingu a z Osvobozeného divadla. Znali jsme se s Josefem Kainarem a zpívali jsme klasické anglické swingovky s jeho texty. A sami jsme psali básně - byli jsme mladí. Z tohoto podhoubí se zrodily naše písně. První asi bylo bráchovo Hejno vran. Ale ouha - v »odborných kruzích« se rozpoutaly diskuse, jak má a nemá vypadat trampská píseň. Říkali nám, že děláme trampský bigbít. Ovšem dnes se nám stává, když se touláme po lesích, že tak jdeme a z dálky slyšíme od ohňů naše písničky zpívané už třetí generací trampíků..."