Této pozornosti pak odpovídá i prestiž, kterou mají ceny udělované vítězným filmům a hereckým výkonům.

Před třemi lety oslnil svým výkonem náročné publikum i porotu v Cannes ruský herec Konstantin Lavroněnko ve strhujícím filmu Izgnanije. Vedle ovací ve stoje si odnesl i Zlatou palmu pro nejlepšího herce festivalu.

Hrdinové s temnou duší

Do Cannes ovšem Lavroněnko nepřijel jako nováček a neznámý outsider, ale už jako vážená hvězda. Nečekané překvapení a vstup na filmové nebe si totiž užil už o čtyři roky dříve díky filmu Návrat, který zvítězil na festivalu v Benátkách. V něm hrál hlavní roli a zisk Zlatého lva byl pro všechny tvůrce filmu tak nečekaný, že Lavroněnko a režisér Andrej Zvjagincev s sebou ani neměli vhodné oblečení na závěrečný ceremoniál. Obleky tehdy museli shánět narychlo v benátských obchodech teprve v den udílení cen.

Co měly oba oceněné filmy společného? Konstantin Lavroněnko v nich hrál muže obdařené neobyčejným charismatem, v jejichž vnitřním světě se velice silně střetává dobro a zlo. Muže, kteří nejsou jednoznačnými hrdiny, muže, jejichž život osudově poznamenala vina, muže, kteří si vás dokáží podmanit už pouhým pohledem. Muže, jejichž příběh diváky fascinuje.

Kajínek

A podobný úkol ho čekal také v případě filmového Kajínka. Kontroverzní postava, odsouzená na doživotí jako první nájemný vrah u nás, na sebe strhla pozornost neuvěřitelným útěkem z nejstřeženější věznice. Otázka, zda je Kajínek vrah, obratně manipulující s veřejným míněním nebo oběť policejní konspirace, zůstává pro mnoho lidí dosud nezodpovězená. „Já osobně už dávno vím, že v každém člověku je všechno, je v něm dobro a světlo, ale i zlo a smutek. Je v něm něco negativního, odporného či naopak božského," uvažuje Lavroněnko o svém hrdinovi.

Film Kajínek je kriminální thriller s množstvím akčních scén, přesto byl představitel titulní role a jeho výraz a talent pro tvůrce zásadnější, než jeho případná populární tvář, zástup kaskadérů a na české poměry vysoký rozpočet filmu. O roli se ucházelo hodně herců, producenti dlouho hledali i v zahraničí, až je uhranula ruská hvězda Lavroněnko. A až překvapující podoba se skutečným Kajínkem nehrála při obsazení hlavní roli. „Konstantin má neuvěřitelné charisma a jako herec vyráží dech. Zlatou palmu z Cannes nemá ostatně každý. Jeho podoba s Kajínkem je už jen takový bonus," říká k obsazení režisér Petr Jákl.

Před samotným natáčením se představitel titulní role společně s Tatinou Vilhelmovou setkal ve věznici tváří v tvář se skutečným Jiřím Kajínkem. „To, jak se Jiří Kajínek dívá, jak se chová, jaké ovzduší kolem něj opanuje, jaký pocit vzbuzuje, bylo pro mě hodně důležité a hodně mi pomůže roli uchopit. Stejně jako opravdové prostředí přísně střežené věznice pro doživotní vězně," komentoval bezprostředně poté silný zážitek Lavroněnko.

Uhrančivé oči, nebezpečí a tajemství tvoří ovšem jen polovinu jeho filmového hrdiny. Tu druhou představuje výborná fyzická kondice, kterou od Lavroněnka vyžadovalo natáčení. „Když jsem dorazil do Česka, každý se mě hned ptal, kolik dokážu udělat kliků. Prý jestli dva tisíce nebo tři tisíce? Připadalo mi to trochu zvláštní, dokud mi někdo nevysvětlil, že Jiří Kajínek je mimo jiné proslulý svou téměř nadlidskou fyzičkou," vzpomíná Lavroněnko. Záběry polonahého herce ve filmu ukazují, že s fyzicky náročnými scénami útěku, rvaček nebo střelby pravděpodobně neměl mnoho problémů.

Pokud má někdo diváky přesvědčit, že doživotní vězeň může mít takový sex-appeal, aby dostával nabídky k sňatku, pak je to právě Konstantin Lavroněnko.

Konstantin Lavroněnko

Konstantin Lavroněnko ( nar. 1961 ) se dlouho věnoval hlavně divadlu. Ihned po skončení vojenské služby zamířil do Moskvy do legendárního MCHATu (Moskevského uměleckého akademického divadla), kde se v mnoha experimentálních představeních naučil navázat silný emotivní kontakt s publikem. Občas se sice objevil před kamerou v  dramatech Ješčo ljublju, ješčo nadějus... (1985) a Andrjuša (1992), ale opravdové filmové kariéře se začal věnovat až po čtyřicítce. A hned ve velkém stylu. V roce 2003 ho režisér Andrej Zvjagincev obsadil do hlavní role filmu Návrat. Šlo o příběh otce, který se po dvanáctileté nepřítomnosti snaží znovu navázat vztah se svými dvěma syny během tajuplného rybářského výletu. Úspěch filmu byl stejně nečekaný jako velkolepý, mezinárodní kritiky byly nadšené a mezi mnoha cenami získal Návrat hlavní cenu Zlatého lva na festivalu v Benátkách a byl nominován na Zlatý Globus.

Lavroněnkova kariéra poté nabrala rychlé obrátky. Dostával nabídky na nejrůznější typy rolí, od účinkování v britském thrilleru Archangel (2005) s Danielem Craigem v hlavní roli až po ruský válečný seriál Likvidace (2007). Poté ho znovu Andrej Zvjagincev obsadil do svého filmu Izgnanije (2007) a z Lavroněnka se definitivně stala hvězda. Za roli muže, který přinutí svou ženu k potratu v domnění, že dítě, které čeká, není jeho, a musí se pak vyrovnat s následky, si odnesl cenu pro nejlepšího herce z filmového festivalu v Cannes.

V roce 2008 přijal hlavní roli v provokativním ruském akčním filmu Nová země o neobvyklé vězeňské komunitě na opuštěném ostrově a rok nato kývl na nabídku neméně kontroverzní titulní role ve filmu Kajínek.

www.kajinekfilm.cz