Než se do ní začtete ( a pokud nepatříte mezi čtenáře, kteří Úvody nečtou) spočinete na řádkách, které jsou uvozeny titulkem „Všichni mají právo na spravedlnost" a domnívám se, že  byste je měli znát. Ať už si knížku koupíte nebo ne, ať už jste film viděli nebo se na něj teprve chystáte.Jde o toto:

„Scénář k filmu Kajínek není životopisným portrétem doživotně odsouzeného vězně Jiřího Kajínka, ten v něm figuruje pouze jako jedna z hlavních postav.Jde o dramatický portrét polistopadové doby, kdy totalitní praktiky mocných našly živnou půdu v organizovaném zločinu a kriminálním podsvětí.Není divu, že se brzy rozpoutal boj o moc a peníze,který zcela potlačil práva jednotlivců a nebral ohledy na nic a na nikoho.

Film ani tato kniha nejsou obhajobou Jiřího Kajínka a neurčují ani jeho vinu či nevinu.Snaží se filmovou řečí, s patřičnou dávkou umělecké licence odkrýt praktiky podsvětí i způsob fungování soudního aparátu, to vše na pozadí vyšetřování první nájemné vraždy v Čechách.

Přestože scénář byl inspirován skutečnými událostmi, v žádném případě nenapadá konkrétní osoby, které v kauze figurovaly, ani se nesnaží suplovat rozhodnutí soudu."

Pochopitelně nebudu rozebírat knížku, natož scénář.Knížka je určena čtenářům, nikoliv  recenzím.Napíši jen svůj subjektivní názor:kdo se prokouše až naturalisticky drsným začátkem, sedne si za pomyslný šachový stolek partie, v níž se hraje o lidské životy a bude na něm , jaký vztah si vybuduje k jednotlivým figurám.Pro nás nezúčastněné zůstane nejnadějnějším fakt, který se obloukem vrací k titulku knižního úvodu: hodně toho, co se událo ve dnech zaplněných kin a knížek, vyrovnaných v knižních regálech,   nasvědčuje tomu, že právo na spravedlnost nezůstane jen kouskem textu.

Jan Dobiáš