Jiřina Švorcová o Satoranském, Štěpánovi, Preissovi...

28.09.2010, 12:00 |Foto: www.xyz-knihy.cz tisknout článekposlat e-mailem

Asi nejočekávanější kniha letošního podzimu je již v prodeji! Obsáhlé a velmi otevřené vzpomínky naší jediné už dvacet let v podstatě zakázané herečky Jiřiny Švorcové budí pořádné emoce. Národní umělkyně v důchodu ve své nové knize Jiřina Švorcová osobně totiž hovoří velmi otevřeně nejen o svém životě, ale i o svých bývalých hereckých kolezích a soudruzích z partaje. Více než pětisetstránková výpravná kniha je tak doslova nabitá informacemi. Jiřina Švorcová navíc načetla část svých vzpomínek i na dvojalbum nazvané Audiovzpomínky. Čert na koze vám nyní exkluzivně přináší už druhou ukázku z kontroverzní knihy nazvané Jiřina Švorcová osobně.

reklama

O Jiřím Hrzánovi

„V Ženě za pultem byl báječný. Obdivovala jsem Dietla a nakonec i Hrzána, protože Dietl vytvořil na miniaturní ploše přesný ucelený charakter jeho figury a Jirka to báječně zahrál. Tenkrát se ale mohla odehrát tragédie. Seriál se natáčel po situacích, takže on zahrál tu svoji největší pasáž na Olinčině veselce dřív, než se točil jeho příchod do samoobsluhy. Pak odjel do Ostravy na zájezd, napil se a chtěl skočit z balkonu na balkon, což se mu nepodařilo a dopadl na betonový dvůr. Havrani jeli pro mrtvolu a on měl jen slabý otřes mozku, takže odjeli zpět prázdní. Kdyby tenkrát zahynul, tak se musely přetáčet šíleně drahé scény s Olinčinou svatbou. Bohužel, jeho záliba v lezení po domech se mu stala osudnou a za pár let spadl z jiného baráku a tentokrát už tolik štěstí neměl a zabil se."

O Jaroslavu Satoranském

„Jaroušek Satoranský byl takový poklidný kolega, kterého jsem jednou přemlouvala, aby šel do strany. Vraceli jsme se ze Slovenska, kde jsme měli týdenní zájezd s Tvrdohlavou ženou. Byla jsem vedoucí zájezdu, který byl celý oficiální, takže jsem musela absolvovat řadu přijetí na radnicích a podobně a chudáci kolegové chodili za mnou jako konvoj. Vždycky se konaly uvítací proslovy a byla to docela otrava, která nás nebavila. Končili jsme v Šale, kde se po představení popíjelo. Pepíček Bláha trošku nabral a když jsem řekla: „A jde se domů!" tak u Pepíka propukla Bosna, jak jsme říkali. On totiž pocházel z Bosny a měl horkou krev. Seřval mě, že se musel celý týden podřizovat a že teď nikam nepůjde. Bylo to hrozné a ještě v autobuse na mě řval. To jsem to už nevydržela a začala brečet a cestou se dala do řeči se Satoranským, který začal mluvit o straně. Řekla jsem mu, že vakuum nemůže být a že když tam nebudou slušní lidé, tak tam nalezou ti neslušní a víceméně jsem Jardu přemlouvala, aby mě v tom nenechal a vstoupil do partaje. Mou nabídku potom něžně odmítl. A pak jsem se dozvěděla, že on kdysi ve straně byl a odešel. Druhý den za mnou přišel Pepíček Bláha, přinesl mi kytku a omlouval se. Měli jsme se velice rádi, to byl báječnej kluk a holt u něj někdy propukla ta Bosna."

O Ivě Hüttnerové

„Velice se mi líbily její obrázky, které jsem někde viděla a byla jsem iniciátorem, že jsme si u ní jako svaz objednávali obrázky a dávali je jako ceny místo diplomů vítězům přehlídek mimopražských divadel. Samozřejmě, že jsme je od ní kupovali a takto jí pomáhali a podporovali ji. Sama jsem si od ní několik obrázků koupila do bytu nebo pro kamarádku a třeba obraz nazvaný Hostinec u Švorců, který mám dodnes pověšený v chodbě, namalovala pro mne přímo na zakázku. Kreslila nádherné obrázky na dřevěné boční kryty ze starých šicích strojů singrovek. Od jedné známé jsem vydyndala na půdě dva tyhle kryty, přinesla jí je a objednala si na ně dva obrázky - jeden s hereckou tématikou a druhý s malířskou. Jenže přišel listopad 1989 a už jsem se nedočkala ani objednaných obrázků ani vrácení těžko sehnatelných bočních krytů ze singrovky. Po pár měsících jsem ji potkala v Divadle Rokoko na premiéře, tak jsem se jí připomněla, ale nic se nezměnilo, obrázky mi nenamalovala a deštičky nevrátila. Takové chování považuju za poněkud nevhodné. No, ale upřímně, co bych si dnes s tím kouskem dřeva počala a obrázky bych dnes asi nezaplatila."

O Viktoru Preissovi

„S Viktorem Preissem jsem nikdy žádný konflikt neměla. Dobrý herec. V Poprasku na laguně hrál šmatlavého Patrona Fortunata a měl tam fantastickou scénu, kterou bych mohla vidět donekonečna. Jako představení se mi to líbilo, ale nelíbily se mi tam některé ženské, protože byly zbytečně uřvané. Znám to ale jen z televize, na divadle jsem to neviděla, protože se Poprask na laguně hrál na Vinohradech v polovině devadesátých let."

O Věře Galatíkové

„Galatíková se mi strašně líbila ve Snu noci svatojánské ještě v Městských divadlech. Bylo to rozkošné představení a ona byla výborná. Pak se mi moc líbila v televizní inscenaci, kde hrála matku, která nemohla dopřát své dceři co chtěla, tak udělala defraudaci a byla za to zavřená. Předvedla tam opravdu excelentní výkon. A velice se mi líbila, když dabovala Girardotovou. Když dostala Zlatého krokodýla, byla nesmírně vděčná, vstřícná, poděkovala za něj, šla na setkání s prezidentem Husákem na Hrad... Pak mě dost mrzelo, když po listopadu otočila o 180 stupňů a hrdlila na minulý režim. Jejího manžela Freje jsem vlastně vůbec nepoznala, protože přišel na Vinohrady když jsem tam už nebyla. Jako herec je znamenitý a jako člověka jej neznám. Škoda, že Galatíková odešla tak strašně brzo, protože jako herečka byla cenná."

O Miroslavu Štěpánovi

„Potkávali jsme se, ale nevycházeli jsme spolu. Když přišel do vysoké funkce pro kulturu, říkali jsme si, že je fajn, že konečně přišel mladý člověk, konečně bude s někým řeč a někam se pohneme. Jenže on začal funkcionářsky přesně tak jako ti, co byli před ním a odešli. Hned z počátku jsme se dostali do konfliktu. Z vedení tvůrčích svazů a dalších lidí z kultury byl sestaven poradní sbor čtvrtého oddělení. A Štěpán nám hned zkraje vysvětlil, že na naše názory a usnesení nemusí být brán zřetel. „Tak proč tady vlastně jsme, my se tady vykecáme a nikdo to nebude brát na vědomí," ozvala jsem se. Tenkrát mě velice podržel Jirka Svoboda, protože on uměl na rozdíl ode mně přesně formulovat myšlenky. Mně se vždycky zavařila hlava. Když se pak něco dělo okolo Havla, řekla jsem mu: „Dejte nám nějaké informace, já vím, že to je disident a že napsal hry, které se nesmějí hrát. Viděla jsem jedno představení Zahradní slavnost, které se mi nelíbilo." V té době jsem nebyla ochotna připustit, že skutečnosti, které tam on karikuje, by mohly odrážet nějakou naši skutečnost. Byla jsem jako ta potrefená husa, která se drbala, protože tam bylo asi mnoho toho, nad čím bychom se měli zamyslet. A Fojtík pak někde řekl, že když si s tímhle nevím rady, tak že bych snad ani neměla být v partaji, natož pak v Ústředním výboru. Takže mě Štěpán málem vyhodil. Nehledě na to, že se říkalo, že on byl jedním z iniciátorů, že spískal nějakým způsobem celý ten skandál kolem listopadu ´89 na Národní třídě."

O Vladimíru Dlouhém

„Hrál mého syna v Matce. Byl to velmi talentovaný a citově založený herec, který to měl v hlavě srovnané. Slyšela jsem, že jeho problémy s alkoholem začaly, když hrál s velkým úspěchem v Divadle Na zábradlí Kaligulu. Hrát Kaligulu, to je o nervy a na nervy. Jeho kariéra byla opravdu strmá, nebyla uměle vyhnaná práškami, ale talentem a nervy, což se vždycky nějakým způsobem na člověku podepíše. Přestože jsme se pracovně nepotkávali, tak jsem ho sledovala a když jsem se dozvěděla, že zemřel, plakala jsem. Je mi strašně líto, že tady už není."

jov

Knihu si můžete objednat zde:

http://www.xyz-knihy.cz/jirina-svorcova-zpoved-zeny-za-pultem.html