Hned v  první skladbě tak rozezněl mistr tři historicky cenné pražské exponáty, a sice barokní housle Jana Oldřicha Eberleho z roku 1737, překrásný nástroj „pražského Stradivariho" Ferdinanda Augusta Homolky z roku 1882 a francouzskou školou ovlivněné housle Karla Boromejského Dvořáka z roku 1890. Na každé z nich zahrál jednu větu ze tří částí Vivaldiho „Concerto in re maggiore". Následoval slavný Bachův dvojkoncert, k němuž přizval svou kolegyni, profesorku Pražské konzervatoře, paní Danu Vlachovou. Ta rozehrála housle z roku 1797 z dílny Kašpara Strnada, přezdívaného též „český Stradivari". Jaroslav Svěcený se naopak chopil zcela nového nástroje z dílny současného mistra houslaře, pana Dalibora Bzirského. Kolekci těch nejkrásnějších pražských houslí vygradoval skvostný nástroj Antonína Sitta z roku 1874, jehož krásný nosný zvuk využil Jaroslav Svěcený v u nás málo uváděném virtuozním „Koncertu C-Dur" od Fritze Kreislera.

Ve druhé polovině večera pak měli diváci možnost poslechnut si zvuk houslí školy italské a přesvědčit se o tom, že pražská škola dosahuje naprosto srovnatelné úrovně a vždy měla ve světě houslí své pevné místo. Toto srovnání Jaroslav Svěcený posluchačům nabídl prostřednictvím „Concerto in B" Františka Bendy, jehož 300. výročí narození si právě letos připomínáme - 1. větu přednesl na housle současného italského houslaře Riccarda Bergonziho, zástupce tzv. cremonské školy, 2. a 3. větu pak na nástroj z dílny Jana Špidlena, představitele „pražské školy", který se galakoncertu osobně zúčastnil. Pestrý program byl završen koncertem D-Dur pro koncertantní trubku, housle (nádherný nástroj od Giuseppe Fioriniho, vlastníka pozůstalosti Antonia Stradivariho) a orchestr, v podání Vladimíra Rejlka, sólotrumpetisty orchestru opery Národního divadla.

Jako perličku na rozloučenou Jaroslav Svěcený představil housle, jejichž autorem je přední český sochař Jan Řeřicha, který pro jejich výrobu použil guatemalský mramor! Rozeznít tento umělecký artefakt samozřejmě pro mistra Svěceného nepředstavuje nejmenší problém. Poprvé v historii tak z podia Smetanovy síně zazněly mramorové housle a Jaroslav Svěcený od nadšeného publika sklidil zasloužené ovace!

SNy