Vráťa Ebr pak představil úctyhodnou společnost účinkujících, kteří postupně  zaplnili židle v čele sálu:  Věru Čermákovou, jejíž hlas dlouhá léta zněl z rozhlasových přijímačů, dnes je starostkou obce Velké Přílepy a zasloužila se i o to, že se posluchači mohli těšit na ochutnávku vína z nedalekých Únětic, o nichž jsme se ostatně všichni učili ve škole.Dášu Novou, jejíž hlas také léta zněl  z éteru, ovšem dnes je renomovanou šperkařkou  i autorkou knihy o dějinách šperkařství.  Jiřího Halberštáta,původním povoláním učitele, který  po roce 1971 nemohl z politických důvodů učit,ale to mu nezabránilo, aby spoustě dětí a  mladých lidí neukázal dobrou cestu životem. Luboše Němečka,kdysi redaktora Zemských novin,profesionálního překladatele z angličtiny a dnes experta na internetové stránky.Petra Jančaříka,herce a moderátora, který už 20 let vytváří v Plzni  rozhlasové „Neočekávané dýchánky", kam si zve do Divadla Miroslava Horníčka milé hosty a jehož mohou jako herce najít diváci v Prozatímním osvobozeném divadle F.R. Čecha.Miroslava Patřičného, uměleckého řezbáře a neúnavného vykladače řeči dřeva.Ladislava Venyše,který vystudoval čtyři univerzity, jehož tatínek byl jedním ze zakladatelů slavného ELKu, Evropského literárního klubu, on sám pak založil také nakladatelství a jezdí do Ameriky přednášet o Evropě a Africe.Zdenku Lorencovou,která samozřejmě přišla s kytarou,ale protože vystudovala v Paříži zahradní architekturu, zpívala jen francouzské šansony a francouzsky. Mimochodem - jejího tatínka Zdeňka Lorence bychom mohli najít v Slovníku českých spisovatelů a jeho román o španělských námořnících mezi Indiány se jmenuje „Víno mrtvého muže"...A konečně poslední čelnou   židli obsadil kytarista  Pavel Půta, kterého znají návštěvníci pořadů Květy Fialové a Nadi Konvalinkové nebo znalkyně strašidel Vítězslavy Klimtové po celé republice. Tihle všichni se střídali v prezentaci  chytrých myšlenek chytrých lidí,které kdy zazněly o vínu a v sále Boženy Němcové  padala jména, jejichž pouhý výčet dává představu, co to bylo za večer:  Seneca, Horatius a další antičtí myslitelé,Viktor Hugo, Ivo Fischer,Jaroslav Kvapil, Jan Skácel, F.L.Čelakovský,Miroslav Blatný,Vladimír Holan, Josef Kainar,Vítězslav Nezval, Eduard Bass, Jiří Štuchal, Vilém Závada, Zdeněk Štěpánek, Martin Růžek, Karel Čapek, František Hrubín, Miroslav Horníček,Jan Neruda, Karel IV., Jaroslav Seifert, Jan Werich, František Novotný, Fráňa Šrámek,František Gellner, Jaroslav Hašek, Karel Sýs, Jiří Žáček,Vladimír Renčín, Radovan Lukavský, Milan Černohouz, Ivanka Devátá,Petr Hora-Hořejš, Uršula Kluková, Karel Šiktanc, Jarmila Loukotková.

Zněly takové perly z pokladnice lidových moudrostí jako „ Kdo pije víno denně, necítí potřebu alkoholu!", „Někdo pije, aby žil , někdo žije, aby pil!", „ Jsou jen čtyři období, kdy můžeme víno pít: jaro, léto, podzim zima!"

V textu Miroslava Horníčka  bylo i poučení, které daleko přesahovalo téma vína: „ Učme se především postát, pobýt. Nespěchat !"

Zdenka Lorencová se svým zvonivým hlasem a jiskřivýma očima nevynechala ani slavnou „Parle moi d´amour", ani  Tři tambory v originále, Pavel Půta  nechal promlouvat svou kytaru i foukací harmoniku slovy svých písniček i těch, které si všichni zazpívali s ním, třeba jako „ Eště si já pohár vína" nebo „Mým domovem  ztichlá je putyka".

K závěrečné modlitbě vinaře si všichni účinkující stoupli, pak následoval dlouhatánský potlesk  a na závěr došlo na víno, které potvrdilo, že kultura lidu únětických polí přetrvala až do dneška.

Jan Dobiáš