Letošní ročník svým pojetím zůstal věrný českým a slovenským bratrům a sestrám a na festivalu o třech pódiích vystoupily dvě desítky kapel představující tyto dva národy. Ačkoliv se hudební festival Hrachovka řadí mezi stálice na hudebním trhu, tento rok zažil velký třesk a otěže třímal nový produkční a organizační tým, a mohu potvrdit, že porodní bolesti nebyly tak patrné. Vytknout se dají pouze tři věci. Malá účast zhruba 1700 návštěvníků, která z pohledu mého byla zapříčiněna nízkou medializací, a během dne stále převládající ticho, což pro změnu bylo způsobeno až příliš sofistikovaným rozpisem kapel, které každou chvíli něco zkoušely nebo nezkoušely.

Jak jsem již předeslal, tak Valašskem zněly československé zvuky a někdy i pazvuky interpretů a stálic našich rádií a televizí. Ondřej Hejma se svým Žlutým psem, Jan Budař a jeho Eliščin Band či Michal Hrůza nebo Martin Chodúr -  ti bezpochyby patřili mezi špičky festivalu. Největšího ohlasu a jekotu fanynek však sklízeli „mladí a velmi nevinní" Airfare, Skyline či Elektrick mann nebo směsice obojího Plastic People of the Universe. Za špičku hudebního šapita Hrachovka lze považovat kluky z Charlie Straight, Skrznaskrz, Innocens či Raprodux. Víc jsem už opravdu pod množstvím domácí slivovice nestíhal a nechal se zlákat na pravé zabijačkové hody přímo na festivalu.

SNy