Wabi Daňkovi a Miloši Dvořáčkovi  tleskala narvaná Lucerna tak, že Wabi  málem omládl na Dobešův věk.A když zahrál Pavlovi Hradišťan, zazpívala úžasně Alice Holubová a chtěli končit  slavnou a známou Vodou - trvaly ovace přestávka nepřestávka a Hradišťan musel přidávat. Po přestávce přišel Michal Hrůza s kapelou , za chvíli Aneta Langerová a po Vodě živé se zase sál otřásal hromovým potleskem. Pavel Dobeš mezitím vyměnil manšestrové sako a košili za pohodlné triko a  finišoval svůj narozeninový koncert. U mikrofonů vedle něho se střídali další muzikanti, zazněla Jarmila, i „vždyť je jaro", podle čehož se celý koncert jmenoval, Brhlík a sojka a další Dobešovy písničky, za něž ho má tolik lidí rádo. Blížila se už půlnoc, když moderátor Zdeněk Vrba ohlásil  závěrečnou písničku nikoliv Pavla Dobeše, ale Miloše Dvořáčka a skvělý text Dušana Vančury o dvou muzikantech v okopech války proti Prajzům si zpívali všichni, včetně hromady muzikantů na podiu a doprovázeni řadou nástrojů, mezi nimiž byla i kytara Pavla Dobeše. Standing ovation vyprodaného sálu byla poslední pocta diváků svému písničkáři, ovšem Pavel musel ještě zahrát, a tak zazněla jedna z písniček, kterou všichni v sále znali a znát bychom ji měli všichni: Něco o lásce.

Jan Dobiáš