Kmotři zavzpomínali na Ladislava Jacuru, který opustil tenhle svět v bezmála jednadevadesáti letech v roce 2004, a nebyli to kmotři ledajací: Miloň Čepelka z Divadla Járy Cimrmana tentokrát nezavedl řeč ani na génia Járu, ani na své dechovkové texty,ale vzpomněl na  první - dětské - setkání se slavným textařem, který psal písničky například pro tři generace Vejvodů: Miloň si psal  podle rádia Jacurovy texty do notýsku k malé radosti Čepelky staršího, protože tam byla slova o lásce, milenkách a podobná témata, která se tatínkovi tehdy, vzhledem k synovu věku, zdála nepatřičná.Až závěr písničky - „krása  tvá mě svádí - Praho stověžatá" přinesl do rodiny zase klid... V srpnu tohoto roku  devadesátiletý Standa Procházka udělal spoustě posluchačů velkou radost svou přítomností, autogramy, natož pak vzpomínkou na to, jak kdysi v polovině minulého století zpíval v nuselské pivovarské zahradě, přišel tam Ladislav Jacura a podal mu klavírní výtah nejnovější písničky. Standa Procházka spustil „Už, kamarádi, pomalu stárneme", aniž by tušil, že přivádí na svět jeden z mnoha Jacurových šlágrů. Gustav Oplustil , který v této slovutné sestavě vlastně reprezentoval televizi, připomněl všem, že lidi dnes hodně zapomínají, kdo vlastně pro Čechy přinesl radost a veselí. Korespondovalo to i se slovy Standy Procházky, když vzpomínal na to, jak v roce 1941, tedy za války, zpíval v pražské Vltavě každý večer „ty modrá Vltavo, Čech sestro Moravo, vy k sobě patříte mnoho let" a co to dělalo s lidmi. Slova se dostalo i zpěvačkám Blance Tůmové a Aleně Rychetské i slavným  synům slavného skladatele Jaromíru (mladšímu, byť věkem staršímu) a Josefu Vejvodovým. Autor tlusté knihy  dr. Milan Koukal byl skromný a spíš připomněl, že v knize je i cédéčko, obsahující nejen Jacurovy šlágry, zhudebněné řadou skvělých českých muzikantů, ale i textařův hlas. A pro ty, kteří dechovku nikdy neslyšeli a třeba si ani neuvědomují, co si  to vlastně zpívají na většině mejdanů a večírků, jen připomeňme, že poněkud archaický název knihy má původ v" Života románu", jedné z nejslavnějších Jacurových písní.

Jan Dobiáš