Proč jste se vlastně rozhodl, že se budete věnovat režii?
Svou motivaci bych rozdělil na vědomou a nevědomou část. Ta nevědomá se odehrála v mých osmi letech, kdy jsem viděl film Federica Felliniho "Ginger a Fred" a byl jsem naprosto ohromen, aniž bych vlastně věděl proč. Dnes už vím, že tehdy se ve mně odehrál Velký třesk. No, a vědomá část přišla někdy kolem 17. roku, kdy jsem studoval na střední škole technického charakteru. Na Vyšší odborné škole filmové v Písku, kterou jsem si zvolil jako další stupeň svého vzdělávání, jsem si vybral obor "zvukař", protože jsem moc nevěřil, že se svým dosavadním vzděláním v oboru "režie" uspěji. Nicméně počítal jsem s tím, že během studia na "režii" stejně přestoupím.

Pamatujete si svůj režijní debut?
Samozřejmě si ho pamatuji, pamatuji si úplně všechno, co jsem kdy točil! Dokonce i každou reportáž ve zpravodajství, kde jsem půl roku pracoval. Byl to absolventský film, který vycházel z jedné veselé historky o pokrývači lina a jmenoval se "Čp. 2026". Náš tehdejší učitel scenáristiky Karel Čabrádek po jeho shlédnutí prohlásil, že jsem spíš inscenační, než scénáristický typ. A toho kopyta se držím dodnes.

V současnosti režírujete interaktivní multimediální muzikál "Naháči"; zkuste nám ho představit...
Dvěma slovy: vztahy a internet.

Pod tím si ale můžeme představit cokoli...
To bezesporu... Ale vážně; je to muzikál ze současnosti, který reflektuje "alternativní životy" nás všech na internetu a sociálních sítích, snaží se ukázat principy fungování komunikace na internetu a jeho dopad na vztahy, ať už osobní, mezilidské, partnerské. Spousta lidí totiž snadno podlehne kouzlu internetové anonymity, které my v muzikálu říkáme "masky". Díky tomu se prezentují jiní, než ve skutečnosti jsou. Běžným příkladem jsou "seznamky" a "chaty", kdy se z dvacetileté atraktivní blondýny vyklube prošedivělá dáma středního věku nebo z muže sportovní založení či sečtělého intelektuála tlouštík s "IQ tykve".

Premiéru máte 4.10. v pražské Pyramidě. Překvapující je fakt, že odehrajete pouhých 30 repríz. Není to málo?
To záleží na tom, čím to poměřujete. "Naháči" jsou muzikál interaktivní, to (v našem případě) znamená, že budeme pro diváky ve stejnou dobu jako v divadle dostupní i na internetu. "Naháče" tedy neuvidí jenom omezené množství publika v divadle, jeho hlavní diváckou obec tvoří lidé na internetu. Ti si jednoduchým způsobem zakoupí vstupenku do virtuálního hlediště pomocí sms za 79 Kč. Lahůdkou pro tyhle diváky je fakt, že mají možnost střihat si muzikál dle vlastního uvážení, neboť děj muzikálu z divadla bude přenášet 15 netových kamer přímo k divákovi do počítače.

Pro koho jsou tedy "Naháči" určeni?
Pro kohokoli! Vztahy jsou přece součástí života bez omezení věku nebo pohlaví. A potom, internetové připojení má dneska téměř každý. Ti, co ho nemají, nebo skuteční fajnšmekři přijdou do divadla.

Vaše práce na "Naháčích" skončí v listopadu; co budete dělat potom?
Určitě budu pokračovat ve své práci v České televizi, kde režíruji "Kouzelnou školku, Planetu YÓ" a konečně se vrhnu na realizaci svého autorského celovečerního filmu "Všechno", který připravuji již čtyři roky.

Vlastní celovečerní film je něčím, po čem touží celá řada tvůrců, ne každému se ale splní. Proč myslíte, že to tak je?
Celovečerní film je, jak známo, nesmírně nákladnou záležitostí a nad to se zde střetává celá řada tvůrčích a výrobních procesů, které ne vždy zapadnou do ideálního celku. Možná to bude znít jako klišé, ale docela velkou roli tady hraje i štěstí. A já věřím, že "Všechno" si své investory nebo sponzory najde.

Přibližte nám váš film "Všechno"...
Je to příběh života na ulici se vším, co si pod tím představíte. Pro mladé symbolizuje ulice volný prostor k zábavě, k exhibici, sportu... Pro mnohé je to jen cesta odněkud někam, pro turisty například "naučná stezka" s možností zajímavých úlovků pro jejich fotoaparáty, pro některé je ale ulice domovem. Bezdomovci... "Všechno" ukazuje i na nešvary společnosti jako je gamblerství, domácí násilí, imigrace, zneužívání sociálně slabších. To vše je spojené s hudbou ulice - hip hopem. O filmu může napovědět i jeho motto: "Nemít nic, neznamená přijít o všechno!"

Určitě máte i další tvůrčí plány...
Samozřejmě mám a hned několik! V naší branži nikdy nemáte jistotu, takže raději pracuji na několika projektech najednou. Před pár dny jsem obdržel scénář klasické pohádky, byla mi nabídnuta režie jednoho dětského pořadu v ČT. Kromě toho začínám připravovat další celovečerní film - pohádkový příběh ukrývané židovské rodiny z druhé světové války. To všechno se ještě mísí s prací v mojí filmové společnosti "Kloboukfilm", která vyrábí klipy, dokumentární filmy, prezentační videa...

Dokumenty, televizní tvorba, muzikál, filmy, pořady pro děti a nakonec ještě pohádka... To je docela široký záběr! Co určuje, do čeho se pustíte?
Spousta proměnných... Na prvním místě je samozřejmě téma, které mne zaujme a rozhodnu se ho zpracovat. Celé je to ale složitý proces. Může mě oslovit úplná drobnost, ze které nakonec postavím materiál pro celovečerní film, i když jsem původně počítal s dokumentárním ztvárněním a naopak. Velice často se stane, že měsíce práce přijdou vniveč, protože nejsou finance nebo se prostě při práci na projektu dostanu z jakéhokoliv důvodu do slepé uličky a musím ho opustit, zastavit a už se mu nevěnuji. Proto považuji za štěstí, že můžu režírovat televizní pořady, které mají jednak smysl a druhak mi umožňují jistou tvůrčí svobodu na mých autorských dílech. A v neposlední řadě; jsou prostě nabídky, které se neodmítají!

Máte nějaký umělecký sen?
Být zdravý a spokojený ve svém manželství. Být dobrým mužem pro svoji ženu, dobrým člověkem pro svoje okolí a dobrým otcem svých dětí, až bude rodina. Tohle je můj umělecký sen. Všechno ostatní je "navíc".

Red.