Jak často jezdíte vlakem a cítíte se v něm bezpečně?
Vlakem jezdím poměrně často, každý týden absolvuji takových 600-700 km a platí, že železniční doprava patří k těm nejbezpečnějším druhům dopravy, takže já se cítím ve vlaku bezpečně, protože si to ohlídám.

Maturoval jste v Krnově, to znamená, že jste tam pořád doma a jezdíte tam?
Mám tam trvalé bydliště, ale je to tak na střídačku, přejíždím. Ano, jezdím do Krnova pravidelně. Nejčastěji do Olomouce nějakým klasickým EC nebo IC vlakem a z Olomouce do Krnova potom rychlíkem.

Když se objevíte v médiích, obvykle to není nic příjemného, protože se vyjadřujete k nějaké nehodě. Je vůbec možné, abyste lidem sděloval něco pozitivnějšího?
Já si myslím, že něco takového se už stalo. Například když naši dva zaměstnanci zabránili nehodě přímo na přejezdu nebo další, když seděl ve vlaku, který vykolejil, tak pohotově zatáhl za záchrannou brzdu, takže vlak sice vykolejil, ale nikomu se nic nestalo a škoda byla minimální. Anebo jsou to pozitivní sdělení jako že například v loňském roce jsme zaznamenali nejméně následků nehod na železničních přejezdech. Jsme rádi, že už lidé chápou, že lidský život má větší cenu, než nějaká ušetřená minuta čekání.

Poznají vás řadoví zaměstnanci drah? A reagují nějak?
Řekl bych, že ano. Setkávám se s tím, že mne poznávají řadoví zaměstnanci, koneckonců já se rád pohybuji v provozu, protože si myslím, že z něho všechno vychází a je třeba znát realitu. Dávám se se zaměstnanci do řeči, bavím se o nejrůznějších problémech, které pak třeba zužitkuji v naší práci, třeba v prevenci.

V neděli 19. října to byly přesně dva roky, co jste ve funkci nejvyššího drážního inspektora v České republice. Co se vám za tu dobu nepovedlo?
Ty dva roky utekly velmi rychle. Byla to opravdu těžká práce. Co já cítím spíš jako svůj osobní dluh, je dokončit věci, které se týkají vnitřní činnosti inspekce. Na prvním místě bylo samozřejmě vždycky šetření nehod, prevence ve formě výkonu státního dozoru, osvětová činnost, kterou vlastně děláme nad rámec své práce - ať už jsou to různé projekty pro školy nebo pro veřejnost. Cítím za ty dva roky trošku dluh vůči instituci jako takové, vůči zaměstnancům, například více je vybavit příslušnými pomůckami do terénu apod.

Kolik zaměstnanců má drážní inspekce? Znáte je všechny?
Drážní inspekce má mít 55 zaměstnanců, v současnosti jich máme 53 a všechny znám osobně. Pravidelně se s nimi stýkám, řeším s nimi problémy a o mně je známo, že nejsem typický generální inspektor, který sedí za stolem a podepisuje jako cvičená opice nebo něco podobného. Rád chodím na státní dozory, pokud je možnost, zajedu k nehodě. Spíš se tedy zaměřuji na praxi - chci být opravdu ve spojení s realitou provozu.

Pracuje u vás nějaká žena nebo je to mužská záležitost?
Pracují u nás ženy, dokonce i jako inspektorky, pracovaly vždycky - od počátku Drážní inspekce - pracují v současnosti a doufám, že pracovat budou.

Z těch 53 zaměstnanců je kolik žen?
V současnosti máme pouze dvě inspektorky, ale byly doby, kdy jich bylo více, takže není to ryze mužská záležitost, tohle kriterium u nás nerozhoduje. Vždycky byly důležité schopnosti a je jedno, zda je to žena nebo muž. Kromě inspektorek u nás pracují ještě čtyři ženy v ekonomicko-správním úseku.

Drážní inspekce se zabývá, jak už bylo řečeno, hlavně nehodami. Dá se vůbec na téhle práci najít nějaká zábava?
Obecně nehody, to je velmi smutná záležitost. Tady si moc veselosti neužijeme. O něčem jiném už jsou kontroly, které provádíme v rámci prevence, takzvaný výkon státního dozoru, tam jsou kolikrát úsměvné reakce kontrolovaných subjektů, které si hledají nejrůznější výmluvy, proč to tak není. Pak samozřejmě práce, kterou děláme navíc, a to je osvěta. Je příjemné třeba si popovídat s malými školáky I. a II. tříd na základní škole o bezpečnosti na železnici, jak se správně chovat ve vlaku ve stanici a podobně.

Zažil jste osobně nějakou nehodu?
Přímo - že bych jel ve vlaku a něco se stalo - to ne, ale účastnil jsem se samozřejmě šetření srážky tramvají v Ostravě nebo nehody ve Studénce, které byly v letošním roce. Bezprostředně jsem zažil tu tragedii a lidské osudy.

Jste poměrně mladý člověk - uznávají vás podřízení nebo vám dávají váš věk najevo?
Přiznám se, že jsem se ještě nesetkal s tím, že by mi někdo dal najevo, že jsem nějaký mladý floutek. Koneckonců na Drážní inspekci od začátku platilo, že nerozhoduje věk, rozhodovaly zkušenosti, poctivá práce, motivace. My jsme vlastně hned od začátku spojovali moudré stáří s progresivním mládím, které se vlastně učí. Spíše je to postavené na principu kolegiality, výměny zkušeností a spolupráce.

Máte nějakou rodinu?
Ne. Rodinu nemám. Ale sám jste řekl, že jsem poměrně mladý člověk, takže není kam spěchat.

Poslední dobou se v mediích objevily zprávy, že máte být nahrazen někým jiným. Co jste tak hrozného provedl, že vás chtějí odvolat?
Já nevím. Provádím to, že si plním své pracovní povinnosti a snažím se je plnit podle nejlepšího vědomí a svědomí. Jestli někomu vadí, že instituce pracuje tak, jak má... Nenapadá mě nic jiného, než použít výrok předsedkyně Nejvyššího soudu - nikomu nic nedlužím, nikdo nedluží mě, jsem nezávislý.

Jan Dobiáš