Co považuješ za nejsilnější bod tvého volebního programu?
Jsem ředitelkou základní školy. Myslím, že moderní ředitelkou moderní školy. Oblast školství je samozřejmě můj nejsilnější bod. Mám představu, aby nejen „naše" škola, ale základní školství v Tišnově vůbec do budoucna ustály srovnání se základním školstvím v nejvyspělejších zemích. Hodlám výrazně pomoci kolegům, učitelům, pedagogickým pracovníkům, aby se průběžně dostávali k nejnovějším informacím z našeho oboru a bude-li to možné, aplikovat moderní způsob výuky na školách v našem regionu. Nedávno jsme otevřeli super moderní počítačovou učebnu, a to považuji za začátek.
Největší starostí  školství v Tišnově je ale momentálně neutěšená situace na ZŠ Smíškova. Tady musí i několikrát denně děti i učitelé přecházet mezi vzdálenými budovami. Škola už několik let usiluje o nadstavbu nad stávající budovou, ale městu se  stále  nedaří získat dostatek finančních prostředků. Tento nejdůležitější  a zásadní  problém bych opravdu chtěla pomoci vyřešit. Je to velmi  důležité zvláště v době stále narůstajícího počtu školou povinných dětí.

Najdeš ve tvém volebním programu něco, o čem bys mohla říci: „To je zároveň moje osobní věc - srdeční záležitost?"
Jak víš, mám dvacetiletého syna Honzu, který vychodil základní školu v Tišnově a studuje v Brně. Často spolu hovoříme o problematice drog. Znám několik případů a s údivem poslouchám ty strašné příběhy, u kterých je jeden společný jmenovatel - droga a na konci vždy podobný konec - tragédie. Ráda bych v našem městě, ve spolupráci obou základních škol s organizacemi i dobrovolníky vytvořila důsledný systém drogové prevence. Společně se zájmovými a sportovními kluby je třeba maximálně naplnit volný čas našich dětí a v poslední fázi rovněž velmi podpořit spolupráci s bezpečnostními složkami a dosáhnout toho, abychom mohli mít na dveřích radnice napsáno: „Tišnov, město bez drog."

Jsi ředitelkou největší základní školy v Tišnově. Čím vším je pro tebe tvoje profese?
Určitě náplní profesního života, mnohdy potěšením, tu a tam trápením, občas radostí z dílčích vítězství,  ruku v ruce s občasným smutkem z drobných proher, nikdy nekončícím zdrojem zkušeností a inspirace, důkazem toho, že žije-li člověk mezi mladými lidmi, stárne daleko pomaleji. Je pro mě také vnitřním přesvědčením a bez nadsázky mojí druhou rodinou.

V případě, že uspěješ v komunální politice, je možné, že se vrhneš do tzv. velké politiky a opustíš místo ředitelky školy?
Obecně platí, nikdy neříkej nikdy, ale v této chvíli si neumím představit, že bych opustila naše žáky, své kolegy a všechny projekty, které máme ve škole na Nám. 28. října v Tišnově rozjeté a připravené. Neumím si představit, že bych se ve vysoké politice dočkala, tak silných okamžiků, jako když některý z našich žáků zaboduje v nějaké významnější soutěži, nebo když nás po letech ve škole navštíví náš bývalý žák, který ve svém dalším životě uspěl a stal se třeba významným odborníkem ve svém oboru. Víš, škola je živý organismus a pokud se povede, že učitelé a žáci „dýchají" spolu, je to chvíle, která se nedá ničím nahradit.

Co pro tebe osobně znamená ideálně prožitý volný čas?
Předně, volného času mám opravdu minimum. Když nepracuji přímo ve škole, zapínám  doma počítač a často v tom okamžiku  ztrácím pojem o čase. S mnohými svými kolegy, v současné době  již i s některými žáky, komunikujeme  často v odpoledních a večerních hodinách  pomocí PC.  Často se nám podaří vyřešit problém, připravit se na společné jednání, nebo si jen tak povídáme o škole a jejich připravovaných akcích. Ale pokud si opravdu  mohu udělat čas pro sebe, pak jsem ráda někde s manželem, se synem a často i rodiči. Mám svoje oblíbené filmy, které si čas od času musím pustit, mám svoji oblíbenou muziku, kterou si neumím odpustit a mám několik míst, kam se musím tu a tam podívat. Někdy sednu do auta a zajedu se podívat na Víckov, kam jsme několik let jezdili na dětské tábory. Sem tam také zajedu do Borače, kde jsem v dětství trávila prázdniny u prarodičů. Tady se procházím, poskládám myšlenky a opět se vracím do kolotoče dění. Mám ráda moře - Tunis, Egypt, starou dobrou Anglii. Mám ráda některá města -  Vídeň, Londýn, Benátky. Mám ráda Prahu, o které kdysi jeden písničkář řekl, že je magická. Nikdy si neodpustím procházku po Kampě a Karlově mostě.  Ale ať jsem kde jsem a zažívám si svá tajemství těch míst, vždycky se těším zpátky do svého Tišnova. Tady jsem doma, tady jsem prožila nejhezčí chvíle života, tady jsem šťastná...

www.zhorova.cz

X.