Lidé vás znají především od kakaové aféry, která - jak se časem ukázalo - tak úplně aférou nebyla. Tak pojďme začít u toho. Jiří Paroubek záležitost komentoval tak, že pokud se věc neujasnila a vy jste čestně odešel, teď máte právo se čestně vrátit. Na kakaovou aféru dnes nahlížíte jako na úsměvnou věc nebo na fatální záležitost?
Tak i tak. Rozhodně to ale nebyla fatální věc. Byla to záležitost, která dost výrazně vstoupila do mého profesního, následně i společenského a dá se říci i osobního života. Znamenala zásadní obrat v mém profesním životě, kdy po 20 letech působení v Poslanecké sněmovně jsem se den ze dne ocitl na dlažbě. A to jenom proto, že jeden novinář asi tak trochu naletěl jednomu podvodníkovi a spolu vytvořili příběh, který dostal bombastický název „Krausovo kakao". Posléze se dostal mezi 15 nejvíc korupčních kauz, které označila ODS, ale já jsem samozřejmě od začátku tvrdil, že ani jedno ani druhé není pravda a postupem času se to ukazuje. Z tohoto pohledu by to mohla být úsměvná záležitost, kdyby tady nebylo 4500 článků, které ze mne více či méně dělají podvodníka a snaží se mě líčit jako člověka, který chtěl spáchat jakýsi nekřesťanský podvod na České republice a čert ví vlastně na kom.

Dnes už se i v médiích objevují články, že kakaová kauza vlastně kauzou nebyla, dokonce to potvrdila i policie a státní zastupitelství. Je to pro vás jakási satisfakce nebo si říkáte, že to proběhlo a už jste jinde?
Abych pravdu řekl, tak vzhledem k tomu, že policie ani nezahájila vyšetřování, protože v této kauze nebylo jediné obvinění, natož nějaký rozsudek nebo dokonce soudní jednání, tak já k této kauze vlastně nemám ani žádné dokumenty, protože v takovém případě nemám právo ani nahlížet do materiálů, které se šetří. Ani jsem nedostal nějaké rozhodnutí nebo usnesení právního zástupce. Pochopitelně - v novinách se tu a tam objevilo, že kauza skončila odkládacím výrokem státního zástupce, nicméně zejména ti, co tu kauzu spustili nebo se v ní víc angažují, neustále zpochybňují rozhodnutí policie a hovoří o tom, že mě policie „očistila" v uvozovkách. Nechtějí připustit, že se jim podařilo stvořit dílo, které možná - pokud by taková soutěž existovala - mohlo mít titul kachna desetiletí, možná století. Zatím se objevil pouze jeden novinář - v Britských listech - který položil otázku „ Kdo očistí Michala Krause?". A z význačnějších osobností to byl pouze Jiří Paroubek, který označil moji tzv. kakaovou kauzu za mýdlovou bublinu, která praskla.

A je to pro vás teď satisfakce?
Otázka je, co to znamená satisfakce. To, že jsem získal za svým jménem přezdívku „Kakaový Bob" bez ohledu na to, jak dopadlo šetření, že šéfredaktor Mladé fronty Dnes Kubík píše o tom, že jsem nebyl odsouzen jen proto, že nepřišla právní pomoc z Ghany (aniž jsem byl obviněn), že tu a tam, jak chodím po ulicích, se mě lidi v dobrém nebo ve zlém ptají, jestli náhodou nemám kakao nebo mě přímo přezdívají „Kakao"? Já nevím, jestli to může být nazýváno satisfakcí. Může být satisfakce v tom, že zejména představitelé sociální demokracie mě podali pomocnou ruku, satisfakcí může být to, jestliže se po čtyřech letech vrátím do Poslanecké sněmovny. Otázka je, zda to bude satisfakce osobní nebo společenská. Já si myslím, že osobní ano, ale zda společenská, to je trochu složitější.

Schválně jsem se na to ptal reklamního a marketingového odborníka Martina Vašíčka a ten si jednoznačně myslí, že když to dopadlo, jak to dopadlo, máte v ruce jakýsi reklamní element, který byste mohl využít. Uděláte to?
Faktem je, že kauza měla určitě pozitivní rys v tom, že se mi zásadně zvýšila známost. I když už čtyři roky nejsem vlastně vůbec veřejně ani politicky činný, stále mě lidi poznávají. Pochopitelně, slovní spojení „Krausovo kakao"je v tuto chvíli velmi zajímavé, je to zajímavá značka a mohla by se snad i marketingově využít.

Kandidujete do Poslanecké sněmovny s velkou podporou Jiřího Paroubka, který jednoznačně říká, že když se kolem někoho něco děje, má odstoupit a když se nic neprokáže, má právo se vrátit. Je to  okamžik, kdy si říkáte „ Teď přišla má chvíle"? A s čím, s jakým předsevzetím ,jdete do kampaně i vzhledem k tomu, že se s největší pravděpodobností vrátíte do vysoké politiky? Budete se snažit pojistit, aby se kauzy, podobné kakau, třeba neděly?
Nato jsem - mám pocit - malý pán. Protože na to, aby se takové kauzy neděly, je potřeba spolupráce mnoha lidí. Zaprvé by to měla být vizitka nebo součást etického kodexu veřejně činných lidí. V momentě, kdy jsou veřejně z něčeho obviněni, měli by ctít jakýsi princip presumpce viny, ze svých funkcí odstoupit a pokusit se o očištění svého jména, o nápravu. V případě, kdy se prokáže, že jsou nevinni, že byli neprávem napadeni, by měli mít právo se vrátit. Nicméně druhou miskou vah v tomto případě jsou média. Mohou skutečně dělat užitečnou práci, pokud odhalují škůdce mezi veřejně činnými lidmi, jsou tak těmi hlídacími psy demokracie a lumpy odhalují. Na druhou stranu - pokud se prokáže, že „picli kozla", což v mém případě je, tak by se neměla za každou cenu snažit hájit svá tvrzení, ale naopak by měla tomu člověku vytvořit prostor, aby se vrátil.  Ne jako tomu bylo v mém případě v Mladé frontě Dnes, která napíše „Kraus 09, značka omyvatelný" a v podstatě zpochybňuje, že se chci vrátit. Kdyby tyto dvě složky spolupracovaly, tak velmi záhy by se vytvořil systém, kdy se plevy oddělí od zrna a potom by presumpce viny platila beze zbytku na obou stranách barikády. A nedocházelo by k tomu, k čemu občas dochází, že ti, kteří mají hroší kůži a možná dlouhé a silné prsty a možná také tlusté peněženky, tak bez ohledu na to, zda něco provedli nebo neprovedli, zůstávají ve svých místech a čekají, až ta kauza vyšumí, zmizí, je odstraněna nebo upozaděna, je zametena pod koberec. Zatímco jiní, kteří ten princip viny respektují, jsou očištěni a mohou být vráceni s tím, že ta jejich kauza byla zametena pod koberec - tak se tu nevytváří jakýsi morální rozměr, který by byl příspěvkem k očistě politiky, i k tomu, že by média psala méně nesmyslů, možná někdy i objednaných nesmyslů - na straně druhé.

Poslední otázka: pane Krausi -  případ Michal Kraus a kakao - platí tady, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Tak já nevím...Nevím, zda jsou to pozitiva, když člověka poznávají na ulici a ptají se ho na kakao, ale rozhodně pozitivní bylo, že mě kauza utvrdila v tom, jakou mám dobrou rodinu. Že manželka, děti, rodiče, sourozenci se mnou byli i v těch dobách, kdy to nebylo úplně jednoduché. A taky to samozřejmě prověřilo mé kamarády a přátele. Na druhou stranu - já mám teď možnost se třeba vracet, ale je tady řada škod, které jsou prostě nevratné. Dá se říci, že asi nejhůř dopadl můj otec, který celý život ctil nějaké zásady a najednou musel čelit tomu, že jeho syn je vláčen v novinách. Nakonec se s tím nesmířil, před čtyřmi měsíci umřel a celou dobu se trápil. To jsou věci, které se nedají vzít zpátky. Samozřejmě byla celá řada dalších složitých věcí a nevím, jestli v tomto případě toho zlého nebylo víc než toho dobrého.

Jan Dobiáš