Co Vás přimělo k tomu spojit své síly s Janou Bobošíkovou?
Paní Bobošíkové jsem si poprvé všiml v době televizní krize. Obdivoval jsem její odvahu s jakou čelila téměř všem. Odpor vůči její osobě pramenil z toho, že mnozí z těch, kdo žili z našich koncesionářských poplatků se obávali, že jim šlápne na kuří oko. Bohužel veřejné mínění bylo utvářeno právě jimi. Podpořil jsem ji v jejím sisyfovském boji jednak tím, že jsem pomohl najít pro zákonnou veřejnoprávní televizi studio, odkud by se dalo vysílat, a pak také morálně tím, že jsem podepsal v divadle Ta Fantastika Lucie Bílé petici na její podporu.

Bobošíková ovšem svůj tehdejší boj prohrála.
To ke smůle pro nás, televizní poplatníky ano. Ovšem co bylo fantastické, nevzdala se. Už za čas jsme ji mohli vidět coby moderátorku v soukromé televizi, kde zatápěla neohroženě politikům pod kotlem. Potom, co se rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu, opustila dráhu novinářky a s přehledem devadesáti tisíc preferenčních hlasů se stala europoslankyní. V Evropském parlamentu je právě taková bojovnice. Dokázala už pro naše lidi vybojovat nejednu bitvu.

Prosím teď o jasnou odpověď : jak ke spolupráci došlo?
Vždy jsem podezřívavý k tomu, když je někdo do něčeho nucen a tak jsem se začal zajímat o problematiku spojenou s lisabonskou smlouvou. Všichni nás totiž přesvědčují o tom, že ji musíme podepsat. Našel jsem v ní mnoho
nebezpečí, která se budou týkat mnohých z nás. Nabídl jsem tedy spolupráci nově vzniklé straně Petra Macha a zároveň straně Politika 21, jejíž předsedkyní je Jana Bobošíková. Pozitivní reakce na nabídku přišla od paní Bobošíkové, a tak jsme okamžitě začali pracovat na přípravě eurovoleb. Paní Bobošíková přišla na skvělý název pro koalici: SUVERENITA.

Jak se Vám s Janou Bobošíkovou spolupracuje?
Musím se přiznat, že jsem přistupoval k této spolupráci svým způsobem trochu podezřívavě. Vždyť média ji líčila nepříliš lichotivě a já, i když znám praxi médií, jsem tak trochu podlehl jejich našeptávání. Po více jak měsíci intenzivní spolupráce jsem nanejvýš překvapen přímostí a čestností, s jakou se ne tak často u politiků setkáváme. Například se o ní psalo, že zaměstnává za těžké peníze svého manžela, coby euroasistenta. Naprostý nesmysl. Její manžel, úspěšný podnikatel, je jejím poradcem v oblasti ekonomiky podnikání, ale zadarmo, nemá za to ani korunu, a dokonce i cesty do Bruselu a Štrasburku si hradí ze svého. Její euroasistentky jsou mladé vzdělané ženy, hovořící mnoha světovými jazyky, absolventky prestižních světových vzdělávacích ústavů.

Seznámil jste se také s jejím manželem?
Ano, jednou jel s námi na předvolební besedu do Jizerek, kterou pořádal country zpěvák Jiří Votoček ve svém horském penzionu. Mimochodem, byla tam skvělá atmosféra s písněmi jak Votočkovými tak mými, a paní Bobošíková dostávala přímé otázky, na které bez vytáček odpovídala. Cestou autem domů (i když jsem to asi neměl vidět) jsem si všiml, že se hladí po rukou jako zamilovaní v prvním měsíci soužití. Aby se dva lidi, kteří jsou svoji více jak dvacet let, měli tak rádi, je pro mě nejlepším důkazem pro to, že Jana Bobošíková je ta správná volba. V maličkostech se odrážejí velké věci. Kdo má rád své blízké, má rád lidi všeobecně.

Pořád mluvíte o paní Bobošíkové, na kterém místě kandidátky jste vy?
Já dělám to, co umím nejlépe. Manažera. Sám nekandiduji.

Není to škoda? Říká se o vás, že mluvíte pěti světovými jazyky?
Víte, lidé by chtěli volit někoho jiného, než ty, co jsou u válu už dvacet let. A proto je třeba potlačit v zájmu věci své ambice a dělat vše pro vítězství. Mým místem je spíš trenérská lavice než fotbalový trávník. Mimochodem, strašně se mi líbil výrok trenéra Sparty J. Chovance při hodnocení výsledku 1:1, kdy řekl, že soupeř (Slavia) byl lepší. Zdá se, že se ve fotbalu blýská na lepší časy. Snad to bude i v politice. Jsem optimista.

Když už mluvíte o těch velkých stranách. Myslíte si, že máte proti nim šanci?
Rozhodně ano. Jednou už přece zvítězil David nad Goliášem. Tak proč to nezopakovat i ve 21. století.

publikováno v deníku Aha