Co bylo před Komenského univerzitou?

Pracoval jsem patnáct let na pedagogické fakultě University Karlovy na, katedře speciální pedagogiky, kterou jsem posléze vedl, pak jsem pracoval zhruba patnáct let v Akademii Jana Amose Komenského, a pak jsem přešel sem na vysokou školu, respektive na univerzitu.

Jaký je rozdíl mezi Univerzitou J.A. Komenského, Karlovou univerzitou, Palackého univerzitou a dalšími?

Rozdíl spočívá v tom, že veřejné vysoké školy - nebo většina z nich - to znamená především Univerzita Karlova - mají svoji dlouholetou tradici, z čeho pochopitelně také těží. Rozdíl je také v tom, že tam je studium studentů zadarmo, (proto se jich tam taky tolik hlásí) a tyto veřejné vysoké školy dostávají spoustu finančních prostředků od státu a pochopitelně i finanční prostředky na jednotlivé studenty, což u soukromých vysokých škol - ani u naší - realizováno není.

Na co jste pyšný?

No, pyšní jsme na to, že se nám podařilo vytvořit největší soukromou vysokou školu,která má řadu atraktivních oborů, že máme nejvíc studentů a že studium se studentům určitě líbí, protože jinak by se nehlásili. A pak jsme pyšní taky na to, že se nám jako prvním podařilo získat statut univerzitní vysoké školy, což se v historii této republiky ještě nikomu před námi nepodařilo. A především jsem hrdý na to, že, myslím, máme velice dobré programy, velice dobré vyučující i dobré studenty. V současné době je studentů kolem sedmi tisíc.

Které ze známých nebo známějších jmen patří k vaší univerzitě?

Je velice těžké uvádět jednotlivá jména, ale máme zde řadu významných osobností, ve všech studijních oborech, protože jinak by nám akreditační komise jednotlivé obory neakreditovala. Takže jsou to lidé, kteří celý svůj život zasvětili budování jednotlivých oborů, publikují, jezdí do zahraničí, jsou to skutečně velcí odborníci. A stejně tak mezi studenty je řada významných osobností, politiků, kteří jsou spíše v zákulisí nebo nechtějí být příliš propagováni, ale také řada osobností, kteří jsou mediálně známí a pomáhají nám třeba i s marketingem, jako je Jirka Mádl, Iva Kubelková a řada dalších.

Jaké jsou perspektivy vaší školy?

Já si myslím, že perspektivy jsou dobré z toho důvodu, že v oblasti vysokoškolského vzdělávání je na tom z hlediska úrovně, i z hlediska celkové koncepce naše republika velice dobře, protože se podařilo velice rychle prosadit model bakalářského, navazujícího magisterského a doktorského studia. Takže není problém uzavírat dohody o spolupráci, kontrakty, rozvíjet mobility s řadou vyspělých univerzit v celém světě. A pro nás je potěšující, že ve světě ty nejlepší univerzity mají charakter privátních institucí, takže věříme tomu, že vedle dobře fungujících veřejných vysokých škol u nás bude několik nebo prostě pár dobře fungujících soukromých vysokých škol, které budou mít velice dobrou kvalitu, budou mít prestiž, budou se k nim hlásit studenti nejenom od nás, ale i ze zahraničí a že postavení našich vysokých škol bude stejné z hlediska kvality ze všech kriterií - tak jako je tomu na těch univerzitách známých ve světě.

Už se o vás ve světě ví?

Myslím, že se ví docela dost, protože máme uzavřenou řadu kontraktů s různými významnými univerzitami, takže naši studenti vyjíždějí do zahraničí a ze zahraničí k nám přijíždí řada studentů. Totéž platí o vyučujících s řadou partnerů ať již na východě nebo na jihu, v západní Evropě řešíme řadu projektů. Takže známost je určitě velká a už jsme dneska v situaci, kdy musíme třeba příjezd studentů ze zahraničí k nám regulovat - z kapacitních důvodů.

Co vás nejvíc trápí?

V současné době, bych řekl, je takový určitý problém: některé věci, jako je třeba vypisování grantů, projektů, které už mělo proběhnout dávno, je zpožděné. Týká se především operačních programů. A trochu nás trápí určitá nestabilita legislativní. Teď se diskutuje řada věcí v rámci Bílé knihy, připravuje se nový zákon. Byl bych velice rád, kdyby tyto věci už byly nějakým způsobem vyřešeny, aby vysoké školy se mohly zaměřit pouze na odbornou činnost, aby bádaly a aby studenti studovali. Aby tady bylo klidné jak legislativní, tak politické prostředí. A to by mělo platit pochopitelně jak pro soukromé školy, tak pro veřejné vysoké školy.

Jan Dobiáš