Co propojuje kompozice na novém cédéčku?

„V obou případech se jedná o svěží  kompozice raného romantismu, které patří mezi vrcholy světové triové literatury. Když poprvé slyšel Mendelssohnovo Trio d moll Robert Schumann, napsal, že jde o mistrovské trio současnosti, takové, jakými byla svého času Beethovenova tria B dur a D dur a Schubertovo Trio Es dur, že jde o velmi krásnou skladbu, která ještě po létech potěší vnuky a pravnuky. Obě díla, tedy tria Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Franze Schuberta, propojují nádherně zpěvné kantilény témat prozrazující, že oba mistři měli úzký vztah k písňové tvorbě. Dalším propojujícím prvkem je brilantní jemná technika, která by měla působit nenásilným dojmem jednoduchosti."

Když jsme u písní - Schubert ve svém Triu Es dur použil motivy švédských lidovek...

„Vliv severského folklóru se v jeho skladbě projevuje nejvíce ve volné větě, která je přímo inspirována švédskou lidovou písní a působí někdy ve své teskně tragické náladě až mrazivě, ale zároveň vroucně intimně, podobně jako vyprávění Hanse Christiana Andersena."

Mluvili jsme o podobnostech, v čem se ale naopak pojetí hudby pro klavírní trio u Mendelsohna a Schuberta liší?

„Schumann nazval Mendelssohna »Mozartem 19. století«, hudebníkem, který »prohlédl rozpory doby a smířil je«. Mendelssohnovo Trio d moll je prozářeno sluncem, pohodou a pozitivní energií, dodnes působící na publikum slastně povzbudivým dojmem a interpretům dovoluje uvolněný rozlet podání. Schubertovo Trio Es dur oproti tomu působí daleko závažněji, je to vytesaný monument velkého rozsahu i obsahu, jeho interpretace vyžaduje obrovskou kázeň a trpělivost ze strany hudebníků."

Thomas