Co teď děláte?
V současné době jsem poslankyně Evropského parlamentu, zrovna dneska - je pátek 19. září - mám konzultační den, takže za mnou jezdí občané se svými problémy, ptají se mne na Evropskou ústavu, na Lisabonskou smlouvu, jak mají čerpat peníze z Evropské unie. V pondělí odlétám do Bruselu, kde budeme mít čtyřdenní plenární zasedání.

Už jste si udělala resumé svého europoslanectví nebo je ještě brzo?
Není brzo. Já se snažím to dělat pořád, protože takové resumé musím předložit každý rok, abych doložila, jak jsem naložila s penězi, které čerpám na své poradce, apod. Takže mohu říci, že dneska už mám za sebou řadu konferencí, výstav, několik desítek projevů, řadu pozměňovacích návrhů a několik publikací, takže bilance se rozrůstá a musím říci, že jsem tomu ráda. Koneckonců - když se člověk nepochválí sám, kdo jiný by ho pochválil...

Co bylo po příjezdu do Evropského parlamentu nejtěžší?
Patrně nejtěžší bylo vstřebat velmi rychle řadu agend Evropské unie, protože já sama působím ve dvou výborech - jedním je Výbor pro regionální rozvoj a druhým Výbor pro měnové a hospodářské otázky - ale kromě toho hlasuji o řadě věcí, kterým se průběžně nevěnuji. Hlasuji o rezolucích, které se týkají třetího světa, telekomunikací, dopravy, energetiky a aspoň pro mne bylo docela obtížné se rychle zorientovat v příslušné agendě tak, abych mohla za každé své hlasování ručit. Protože si uvědomuji, že hlasováním upravuji legislativu v členských zemích EU, a pak je pro mne důležité vědět o čem a proč tak hlasuji. Právě tomu slouží tým, který mám kolem sebe, aby mi pomohl zorientovat se v celé problematice tak, aby moje rozhodování bylo co nejzodpovědnější.

Kvůli čemu nejčastěji jezdíte domů?
Žiji tak půl na půl. Týden z měsíce trávím ve Štrasburku, ve zbylých třech týdnech dva až tři dny v Bruselu a do Čech jezdím zejména proto, že jsem zvolena za Českou republiku, občany České republiky a potřebuji zpětnou vazbu, vědět co si občané myslí, jak žijí, co je trápí v české legislativě, abych byla schopna prizmatem svých voličů - to znamená těch, kteří mě tam zvolili - potom následně rozhodovat. Takže já jsem z České republiky nikdy neodjela, já tady žiji, nikde si žádný byt nepořizuji, bydlím po hotelích a snažím se maximálním způsobem vnášet české pohledy do svých rozhodování. A pak je to samozřejmě rodina - protože manžel žije tady, dcery žijí tady.

Ještě se vás lidi ptají na prezidentskou volbu?
Ptají.

Co říkáte?
Že to byla jedinečná zkušenost a že jsem považovala za svou povinnost - pokud se mi dostalo té nabídky - tak ji využít. Protože je třeba si uvědomit, že já jsem člověk, který je placen z peněz daňových poplatníků, který je veřejným člověkem a pokud dostane takovou výzvu, myslím si, že by jí neměl uhýbat.

Co říkáte - jako bývalá úspěšná novinářka - na česká média?
Nechci házet všechna media do jednoho pytle, ale mám s nimi velmi negativní zkušenosti.

Co byste ráda ještě v Evropském parlamentu dokázala?
Já bych velmi ráda dokázala - a to není otázka Evropského parlamentu, to už je teď otázka Evropské unie jako takové, aby nebyla přijata Lisabonská smlouva.

Máte představu, co bude po vypršení vašeho europoslaneckého mandátu?
Rozhodla jsem se, že budu příští rok ve volbách kandidovat a budu se snažit mandát obhájit. Pokud ho neobhájím, tak ještě nevím, ale myslím si, že česká veřejnost poskytuje práce dost.

S kým hlasujete v Evropském parlamentu?
Já to nemám tak, že bych říkala - teď hlasuji s tím nebo s oním. Já se dost striktně držím témat, svých názorů a samozřejmě také českých pozic, protože si před každým důležitým hlasováním vyžádám od české vlády - nebo od nějaké české neziskové nebo zájmové organizace typu Hospodářská komora či Svaz průmyslu, její stanovisko. To jsou materiály, kterých se držím a někdy se v hlasování protnu napříč politickým spektrem se svými kolegy z nových zemí. Někdy se stane, že hlasuji společně s konzervativní frakcí, jsou otázky, kdy se stane, že hlasuji společně s liberály, ale vždy mi jde o věc. Pokud bych to měla nějak vyjádřit, tak moje nejmenší procento průniku je se zelenými, kde se spoustou věcí, které prosazují zelení - jako je zákaz jaderné energie, různá nesmyslná omezení v emisích, v biopalivech, prodražování průmyslu - tak to jsou věci, které vesměs odmítám.

Napíšete o svých zkušenostech knihu? Další knihu?
Zatím jsem o tom nepřemýšlela, ale je to zajímavý nápad. Teď ovšem mám té práce tolik, že bych se asi dostatečně nesoustředila. Ale nikdy neříkej nikdy - uvidíme.

Koho byste bývala v Bruselu ráda měla?
Miloše Zemana. Byla bych velmi ráda, kdyby Miloš Zeman byl poslancem Evropského parlamentu, zastával zájmy České republiky, a kdyby tam vystupoval s veškerou razancí a veškerým vtipem, který v sobě má. Já ho lákám k tomu, aby kandidoval do Evropského parlamentu, ale nevím, nevím, zda se mi to podaří. Každopádně - chce-li být prezidentem - tak vždycky se lépe stane prezidentem z Evropského parlamentu, než když vyleze z vysočinských bačkor.

Myslíte si, že se naše politická scéna kultivuje nebo naopak?
Já se obávám, že naše politická scéna neuvěřitelným způsobem zhrubla, zprimitivněla, v podstatě zhloupla. Beru to tak, že politika už není vnímána jako služba nebo jako vládnutí, ale jako cesta k moci, a jako cesta tu moc používat. A vůbec nikdo - nebo jen málokdo - se zamýšlí nad tím, nakolik byla cesta k moci špinavá, nakolik špinavým nebo čistým způsobem tu moc používá. Já si myslím, že poslední aféry, kterých jsme svědky, vůbec nesvědčí o tom, že by vláda chtěla opravdu vládnout, to znamená ve prospěch občanů rozhodovat věci veřejné. Svědčí o tom, že se pánové jenom zabývají půtkami mezi sebou , kdy mluvilo Íčko s Céčkem, kdo komu co přihrál, kdo, kde, za koho loboval,ale že by někdo dělal něco pro občany nebo přemýšlel, jak se bude tato země chovat třeba v nadcházející ekonomické krizi - o tom neslyším vůbec nic.

Jak zvládáte domácnost?
Dobře. Mě domácnost docela baví - ráda vařím, někdy i ráda žehlím. Ale je samozřejmé, že bych to sama nezvládla. Jsme s manželem dvoukariérové manželství a navíc máme dvě děti, a tak mám paní, která mi pomáhá.

Máte řadu odborných poradců, s kým konzultujete nejčastěji?
To je různé. Samozřejmě s manželem, to je jasné. Ale je to opět téma od tématu. Pokud jde o mezinárodně politické otázky, velice často konzultuji, když se stane něco jako třeba teď Gruzie. Když projednáváme v Evropském parlamentu klimatický balíček, konzultuji s kolegy, kteří se zabývají ekonomikou, když třeba projednáváme Lisabonskou smlouvu, hovořím s právníky.

Jak vidíte budoucnost strany Politika 21?
Nevím. Jsem si vědoma toho, že v systému současných stran těžko vyroste nová politická strana od nuly. Na druhou stranu - pokud chcete působit v demokratickém politickém systému, stranu potřebujete. Já nejsem anarchistka a uznávám strany jako prostředek demokratického soupeření ve svobodných volbách. Neumím určit, do jaké míry jsou lidé znechuceni, do jaké míry je umí Politika 21 oslovit a do jaké míry už lidé nechtějí mít s politikou vůbec nic společného. Nemyslím s Politikou 21, ale s politikou jako takovou. Je možné, že je jim v podstatě jedno, kdo v České republice vládne. Možná už žijí v přesvědčení, že ti nahoře se vždycky nějak domluví a je úplně jedno, kdo tam je. Já neumím za současného znechucení politikou a za současného odtržení politiky od reálného života a bohužel i odtržení medií od reálného života, kdy média velmi často akcentují problémy, které, podle mého názoru, občany vůbec nezajímají - neumím říct, jaký osud bude mít ta která politická strana, ani Politika 21.

Je nějaká profese nebo činnost, po které se vám stýská?
Tuto otázku dostávám často. A přiznám se, že jsem se opravdu poctivě snažila nad ní zamýšlet. Protože vím, že televizní práce je krásná, je magická, novinářská práce také. Znám řadu kolegů, kteří jsou v podstatě nemocní - poté, co obrazovku opustí nebo odejdou od počítače. Sama se snažím si velmi upřímně dávat odpověď na otázku, zda mi ta práce chybí. Opravdu - velmi upřímně. A s nejčistším svědomím říkám, že nechybí. Ta práce je krásná, je inspirativní, ale není to nic, po čem by se mi stýskalo. Český politický rybník je malý. Po pravdě řečeno - sednout si do studia a slyšet to, co mi bude říkat premiér Topolánek a šéf opozice Paroubek, to mohu dneska odříkat za ně. To není výzva. To je krásný způsob obživy, ale není to výzva k tomu, aby se člověk posunul někam dál. Tím se té práce nezříkám, ale není to něco, po čem bych plakala a po čem by se mi stýskalo.

Jan Dobiáš