Jaké bylo vaše první setkání s kosmetikou?
Po ukončení vysoké školy VŠCHT jsem pracovala v různých oborech s chemickým zaměřením, ale kosmetika nakonec zvítězila. V roce 1971 jsem nastoupila jako vedoucí výroby do Ústavu lékařské kosmetiky v Praze. Těsně před revolucí přišla zajímavá příležitost. Oslovil mě Státní statek v Jenči u Prahy, abych jim pomohla s vývojem a výrobou kosmetiky na čistě přírodní bázi. Zadařilo se. A to byla asi ta největší výzva a impuls. Firmu RYOR jsem založila už v roce 1991. Neměla jsem nejmenší tušení, do čeho se řítím.

Když jste se stala inženýrkou chemie, tak jste měla nějakou představu, co budete dělat?
Samozřejmě, že jsem pošilhávala po kosmetice, ale úplně nejdříve jsem začala s prášky na praní. Vlastně se dá říct, že mé začátky byly v oboru, kterému jsem se hodně věnovala už na vysoké škole. Byla jsem pečlivou studentkou a měla štěstí na práci. Výsledky jedné takové práce v laboratoři byly dokonce patentovány v Japonsku. Myslela jsem si, že u chemie zůstanu, ale kosmetika mi byla bližší a koneckonců je to také chemie, byť jiného druhu.

Co bylo na začátku nejtěžší?
Jako samoživitelka s malou dcerou jsem musela rychle skloubit dvě nové role:matky a podnikatelky. Navíc mi pro podnikání chyběl tolik důležitý kapitál. Oproti gigantickým koncernům, které se tlačily na náš trh, to bylo pouhých 30 tisíc! Na vysoké škole jsem studovala chemii, ne obchod a marketing. Přibyly další starosti s hledáním dodavatelů obalů a surovin, vývojem vlastních receptur, vybavením laboratoře, postupným budováním obchodní sítě a zanedlouho i výstavbou rozsáhlého výrobního areálu v Kyšicích u Prahy. Fakt to nebylo jednoduché. Dnes se sama divím, že jsem to všechno zvládla ukočírovat a ustát.

Před deseti lety jste se stala Podnikatelkou roku tady u nás. Změnilo se tím něco pro vás?
Na vyhlášení Podnikatelky České republiky na Žofíně si dobře vzpomínám. Bylo to takové zvláštní. Plný sál hostů, přítomnost televizních kamer a v zákulisí pořádný šrumec. Do poslední chvíle opravdu nikdo netušil, která z nás vyhraje, nalíčit nás proto museli všechny. Toto ocenění jsem získala, stala jsme se Podnikatelkou České republiky a přišla velká mediální publicita - rozhovory pro televizi, rádia, časopisy, noviny. To bylo jistě zajímavé a hlavně cenné pro značku. Nový byl pocit větší osobní odpovědnosti a sebekontroly, neboť jsem začala být na veřejnosti více vidět.

Co pro vás znamená ten ještě honosnější titul - Podnikatelka světa?
To je něco úplně jiného. Podnikatelka světa - tam nás zaprvé bylo čtyřicet. Zadruhé to byly ženy, které svojí firmu, svůj majetek, zdědily. Mezi nominovanými byly například majitelka loděnic, majitelka továrny na výrobu jeřábů, šéfka koncernu vydavatelů časopisů a já, se svou továrničkou na českou kosmetiku. Ony v mých očích reprezentovaly úplně jiný svět. Mezi námi byl jeden velký a podstatný rozdíl. Já jsem ta, která denně tvrdě pracuje a spolehnout se musí jenom sama na sebe a ony jsou ty, které hlavně stojí v čele zděděných a dobře zavedených firem. Bylo to krásné setkání, pořadatelé nám umožnili vidět Benátky tak, jak je obyčejný turista nevidí. Všichni byli nesmírně milí a příjemní, na to se nedá zapomenout.

Sama říkáte, že vaše firma je hodně feminizovaná. V čem myslíte, že by se postavení žen v naší společnosti mělo změnit?
Určitě by ženy měly víc zasahovat do rozhodovacích procesů. Bylo by všude kolem více empatie a odpovědnosti, méně hrubosti a bezohlednosti. I politická kultura u nás by vypadala jinak. Nemyslíte?

Hodně dáte na mladé lidi. Proč?
Ráda pracuji s mladými lidmi. Baví mě jejich názory, jejich avantgardní způsoby řešení problémů. Ráda se s nimi konfrontuji. Nejčastěji se svou dcerou. Je razantní, urputná a zaujatá prací stejně jako já. Chystá se ke studiu marketingu a já se těším, že nové metody marketingu bude brzy v praxi uplatňovat u nás ve firmě. Její přítel Dan zase perfektně fotí, takže jsou mi oba velkou oporou.

Jste velmi zaměstnaná žena - co vám vaše práce dala a vzala?
Hodně zaměstnaná jsem, to je pravda, ale mě ta práce pořád hodně baví a naplňuje. Co mi bohužel vzala, je volný čas. Když teď řeknete, že se sejdeme příští pondělí, nebudu vědět, jestli mohu: první, co udělám je, že sáhnu po diáři, jak jsem na tom...

Plánujete, že své zkušenosti z výroby a vedení firmy předáte na nějaké škole?
My jsme se školami neustále ve styku. Pravidelně k nám na praxi chodí studenti středních i vysokých škol. Pořád ještě platí, že praxe je jiná než teorie a hlavně je jí stále málo. Publikuji, přednáším na nejrůznějších konferencích a seminářích, já i moji kolegové vedeme různé kursy.

Téhle otázce se nesmějte, protože je přece důležitá: máte vůbec čas nějak relaxovat nebo odpočívat?
Já se nesměju! Ráda chodím do divadla, ale může to být i koncert vážné hudby. Líbí se mi gospely! To je pro mne ten nejlepší relax. Pouštím si je doma a dcera, když mi chce udělat opravdu radost, tak mi koupí lístky na gospel. Znám  Zuzanu Stirskou (ne osobně) a už se moc těším na dubnovou Gospel party v divadle Semafor.  Ten černošský zpěv v amerických kostelech musí být úžasný zážitek! A ještě něco -  energii spolehlivě dobíjím na procházkách s naším milovaným psíkem Liou.

Jan Dobiáš