V bookletu alba píše Dan Bárta, že se necháváte ovládnout svými nástroji; opravdu vás nástroje ovládají?

„No, my se spíše snažíme ovládnout celý život  klarinety, aby dělaly, co si usmyslíme, nicméně ony nám občas zdivočí a ovládají nás."

Dostanete se někdy při muzicírování do „transu"?

„Mnoho našich kompozic je úplně bez pauz, založených na dynamice, gradaci, působí to někdy na organismus jako třeba holotropní dýchání. Nejvíce si ale užíváme takový ten tichý trans, když meditujeme a improvizujeme v extrémně tichých zvucích a vibracích."

Pod vašimi kompozicemi je vždy podepsáno více autorů; jak vznikají?

„Různě, některé mají svého původce, ale u většiny jde o společné sdílení nápadů. Pod skladby se podepisujeme vždy společně, považujeme vše za týmovou práci."

Co symbolizuje název alba Out of Home?

„Třeba to, že naše hudba je „na cestě", není doma v žádném žánru a není ani úplně tradičně česká. Ale české příběhy v ní cítíme, takové malé české sny..."

Jak a kde si hledáte spolupracovníky?

„Lenku Dusilovou jsme oslovili kdysi sami, ke spolupráci ale byla cesta tak asi pětiletá, Alan si naopak našel nás. Epoque Quartet jsme znali a domluvili se na jakémsi „pronájmu" na větší akce."

S Alanem Vitoušem spolupracujete, dá se říct, pravidelně - a asi i v budoucnu budete, je to tak?

„Pravděpodobně ano, spolupráce se ale promění, dáme mu více prostoru pro sólové výstupy a méně z něj budeme dělat dělníka."

Co do vaší hudby vnáší právě Alan Vitouš?

„Hlavně momenty překvapení, používá zcela jiné nástroje, než by si napoprvé člověk představil, jiné rytmické struktury, jiné techniky hraní..."

A Lenka Dusilová?

„Lenka byla milým hostem, spolupráci s ní si šetříme více pro Eternal Seekers (možná spácháme druhou desku). Na Out of Home jsme ji představili jen jako vokalistku v takové spíše hravé poloze."

Kterých spoluúčinkování, ať už s našimi nebo zahraničními interprety, si nejvíce vážíte a proč?

„Největší svátek byl pro nás Bobby McFerrin, od něj se stále učíme nejen improvizovat, ale i jak se chovat k lidem, jak je zapojit... Lenka Dusilová se nejvíce hodí k naší současné tvorbě, je to úžasná zpěvačka i tvůrkyně. Jana Koubková nás nakopla na začátku, donutila nás odložit noty, jí hodně vděčíme za to, kde teď jsme. Alan Vitouš je nám, kromě hraní, i jakýmsi částečným průvodcem po nových hudebních i nehudebních světech, u něj se scházíme, diskutujeme, posloucháme muziku... někdy více než zkoušíme."

A závěrem zpět k vašemu novému albu: co nějaké perličky, nějaká ta lákadla?

„Je jich dost. Vojta Nýdl zpívá na desce (i na koncertech) písně, Pepíno Valášek kromě kreací na basklarinet vyrobil i mnoho rytmů na své vlastní tělo a na albu není vyrobeno nic ze syntetických zvuků, vše jsou to „jen" klarinety, perkuse, lidské hlasy a zmíněný body drumming."

O Clarinet Factory čtetě i zde:

http://www.certnakoze.cz/show/clarinet-factory-akusticky-ale-bez-lenky-dusilove-4126.html

Thomas