Pane režisére, vaše filmy jsou divácky velmi úspěšné, ale kritika je většinou strhá. Mrzí vás to vnitřně a toužíte natočit film, za který vás kritici vynesou do nebes?

„Kdysi mě to mrzelo, pak jsem jich několik poznal osobně a jsem v klidu. A abych dělal film jen proto, abych se zavděčil tuctu kritiků, to ani omylem."

Myslíte, že je možné, abyste natočil film, který bude kritika chválit, a nebo jste už ve škatulce úspěšné komerce, a kritici vás budou hanět, i kdybyste natočil film jako je nyní třeba Protektor?

„Dneska jsem už u nich tak »zapsaný«, že kdybych natočil cokoliv, vždy to bude špatně. Vůbec se tím ale netrápím, to je jejich problém, ať si píšou, co chtějí, já to nečtu. Také mě už napadlo, jak by psali o filmu, který bych natočil a pod nímž byl podepsán nějaký jimi preferovaný režisér či obráceně, jak by hodnotili jejich snímek s mým jménem jako režiséra."

Za dvacet sedm let jste natočil sedmnáct filmů. Který z nich byl nejúspěšnější a který největší propadák?

„Věříte, že jsem nikdy všechny ty ceny, které jsem kdy dostal, nepočítal? Co si pamatuju, jen za debut Bota jménem Melichar je jich osmnáct nebo devatenáct, z domova i ze světa. Co Zlatých videokazet a DVD za pohádky i komedie, co Cen diváků, co prvních míst v návštěvnosti. Jen Slunce, seno a pár facek vidělo za půl roku od červnové premiéry v roce 1989 na 4 200 000 diváků, což, jak jsem se dověděl, je nejvíc v historii československého filmu vůbec. Andělská tvář a všechny tři Kameňáky byly čtyři roky po sobě divácky nejsledovanějšími pořady všech českých televizních stanic, o tom se taky nepíše. Ale to je mně fuk, nejdůležitější je, že moje filmy lidi znají a že se jimi těší. A ti, co se jim nelíbí, si můžou přepnout na jiný kanál, bože, snadná pomoc.

Nejmíň lidí přišlo na Zkouškové období. Film se točil během revoluce v roce 1989 a přišel do kin hned na jaře 1990, ale to už měl národ jiné zájmy a starosti, než chodit do kin a divadel."

A který z nich máte vy nejraději?

„Ke každému z nich mám svůj vztah, každý je jiný. To je stejné jako k dětem, každé je jiné a všechny máte rád. Je to spojeno s určitým obdobím života, které jste žil, s lidmi ve vaší blízkosti, událostmi kolem, s mořem vzpomínek a zážitků, prostě kapitoly života. Možná to bude znít divně, ale jakmile je film hotov a jde do kin, už se na něj nedívám. To už musí být! Dvakrát jsem viděl Andělskou tvář, kterou mám asi nejradši, v kině v Plané u Mariánských Lázní po pětadvaceti letech Poklad hraběte Chamaré a nedávno v televizi Kameňák 2. A byl jsem mile překvapen, že film neztratil rytmus, pohodu a onu typickou českou švejkovinu."

Jste asi jediným našim režisérem, který jezdí po republice jako bavič se svým pořadem a vydává cédéčka s veselými historkami z natáčení. Čím si vysvětlujete tuto vaši popularitu?

„Asi tím, že jsem zůstal pořád vesničanem z Hoštic. V Praze jen přespávám, ale žiju na vsi, kterou bych nevyměnil za nic na světě. Jezdím autobusy, metrem, chodím pořád pěšky, jsem tudíž stále mezi lidmi, pro které ty filmy točím. Na besedách s nimi pozorně naslouchám, abych viděl trochu hlouběji do jejich duše, hovořím s nimi o jejich radostech i strastech, o jejich pohledu na život a svět vůbec. Pak se snažím tyto cenné poznatky a životní pravdy zapracovat do filmů, byť většinou s patřičným humorným nadhledem. Lidi se v nich poznávají, berou je za své. A to je největší ocenění, kterého se mi může dostat.

A k besedám jsem přišel jako slepý k houslím: na přání mima a kamaráda Járy Čejky jsem zaskočil za jeho zraněného kolegu, asi na pěti výjezdech po republice. Nějak se to rozkřiklo, všude pak chtěli, abych i k nim přijel vyprávět veselé příhody z natáčení a bylo hotovo. Na dvou místech se pořídil zvukový záznam takového setkání s lidmi, který vydal Popron pod názvy Ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám a A máme po ptákách, velebnosti. Pokud mám čas, rád přijedu, lidi jsou úžasní, vstřícní, prostě takoví, jako já."

Dostáváte hodně dopisů? A kdo vám nejčastěji píše? Odpovídáte na ně a posíláte třeba své fotografie s autogramem?

„Snažím se, ale nestíhám. Je toho opravdová záplava, lidi napíšou adresu: Režisér Troška, Praha - a ono to dojde. Ze slušnosti odpovím, pošlu podepsanou fotku a vzápětí dostanu další dopis: mnozí si totiž myslí, že jsme tak vstoupili do věčné korespondence... Posílají mi své životopisy, veselé i smutné příhody z rodiny, sousedství, z kolektivizace vesnice, z odsunů, přísunů, o nedovolání se spravedlnosti... Píšou ženy i muži, ti mladší touží vstoupit na stříbrné plátno jako budoucí celebrity, další hledají spřízněnou a hlavně veselou, optimistickou duši, která by jim byla oporou v neveselém žití, další chtějí finanční výpomoc, protože jim vichřice poničila střechu, dosloužil kotel na uhlí, odešla lednice, onemocněl člen rodiny. Párkrát jsem si ověřil pravdivost žádosti a nestačil jsem se divit: hráč na automatech, bohatá podnikatelka, nemakačenko... Ale takový je už život."

A co nabídky k sňatku, chodí?

„Chodily, dokonce některé dámy poslaly i své odvážné fotky s tím, že už nám není patnáct, abysme chodili kolem horké kaše, a tak že mi posílají svou fotku v rouše Evině, abych viděl, že nekupuju zajíce v pytli! A opravdu to nebyl zajíc... (smích) Dneska se směju takovým těm dopisům typu: ,Moje kartářka mi opakovaně řekla, že my dva jsme si určeni Osudem, že jinak to prostě nevidí, protože oba máme stejný součet v jedenáctém domě a čtvrtém kvadrantu, a je to jasně dané, jsme si souzeni, takže bez diskuzí, jedu k vám...‘ Ještě lepší jsou spiritistky, těm půlka nebe jasně zvěstovala: ,Troška, to je ono, jdi do toho, dvakrát mi to zjevila mrtvá teta Bóža, a to teda není žádná sranda, pane Zdeňku. A přání mrtvých se mají plnit, takže jedu k vám...‘ Jak vidíte, vůbec se nenudím."

Jak se vůbec zbavujete dotěrných, a někdy třeba i trochu bláznivých fanynek?

„Slušně je pošlu do pryč. Dvakrát se mi ale stalo, že přijely rovnou bydlet. Jedna do Prahy, druhá do Hoštic, před koncem roku. Ta přímo požádala mé rodiče o mou ruku. Ti koukali, chudinky. ,Proč mi nechcete dát svého syna?‘ naléhala na mou maminku. Maminka blekotala, že si ve svých padesáti letech už o svém životě rozhoduju sám a že mi nemůže nic přikazovat. Otec si myslel, že je to nějaká recese mých hereckých přátel a bral to zprvu jako silvestrovskou taškařici. Ale brzy poznal, že to není bravurní herecký výkon, ale touha opuštěné ženy, která mě viděla jednou v autobuse a rázem vzplanula vášní. Jak říkám, mladé chtějí u mě hrát, starší a pokročilé se mnou žít.

Jedna taková starší se mě na besedě o vaření zeptala: ,Pane Troška, nechtěl byste si mě vzít? Já než bych si uvařila, to radši umřu.‘ Není nad upřímnost."

Jak moc často odmítají herci role ve vašich filmech?

„Tak to se mi stalo jen jednou, kdy se už herečka necítila ve svém věku poskakovat v negližé před kamerou. Pochopil jsem, roli nabídl jiné, které to nedělalo problém."

Ve vašem posledním filmu Doktor od Jezera hrochů odmítla hrát Simona Stašová. Proč?

„Od samého začátku jsem viděl v postavě tchyně Košvancové Evu Holubovou, ale v produkci mi řekli, že s ní nemám počítat, neboť prý v létě už točí jiný film. Proto jsem si napsal několik dalších jmen. Sešel se s kamarádkou Simonou, jenže ta měla už smluvně celé léto tak nabité, že se jí čas, kdy jsem ji potřeboval, kryl s jinou prací. Navíc mi řekla, že je to typ role spíš pro její mámu Jiřinu, což je pravda. Poslechl jsem svůj vnitřní hlas a zkusil paní Holubové zavolat. Její reakce byla úžasná, měla velkou radost a své povinnosti a čas si sama upravila tak, aby mohla točit s námi, za což ji  nastotisíckrát děkuju. Dneska je totiž těžké urvat nějakého herce či herečku, neboť mnozí jsou dlouhodobě smluvně vázaní v nejrůznějších seriálech a podobných projektech a jen těžko se dají oba projekty časově sladit tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jak se hezky česky říká."

Chlapi jsou ješitní, jak takové odmítnutí nesete? Nabídnete takovému herci ještě někdy roli a nebo si u vás už ani neškrtne?

„Vůbec nijak, naprosto to chápu. Pokud budu mít příště roli jeho typu či charakteru, oslovím ho znovu. Protože se mi nikdy nestalo, že by mi někdo řekl - pane režisére, s vámi já točit nechci, protože vás nemám rád. A doufám, že se tak ani nestane."

Je nějaký český herec, kterého byste nikdy neobsadil?

„Ne."

Velkou popularitu získaly takzvané vesnické drbny z vaší trilogie Slunce, seno..., které hrály vaše sousedky z Hoštic. Jste s nimi v kontaktu a kolik jich ještě žije?

„Bohužel, většina je jich už na pravdě boží, či v hereckém nebi, jak se říká. Vždyť od natočení prvního dílu uteklo už sedmadvacet let. V Hošticích žije ještě Konopice, tedy paní Pilátová, která v květnu 2010 oslaví devětaosmdesát let, můj otec, hospodský Jaroušek, pan Janda a ženské z kravína, které se už »přehrály« do věku drben kolem pana faráře. V Praze žije a stále ještě točí neuvěřitelně čiperná Olinka Schmidtová, poslední z farářovy družiny."

Když se ohlédnete zpět, jak by jste zhodnotil spolupráci s producentem Jiřím Pomejem?

„S Jirkou se známe ze studií, Jihočech, nadšenec, se srdcem na dlani. Natočili jsme spolu několik divácky úspěšných filmů a snad pánbůh dá, ještě nějaký natočíme. Máme nachystané pokračování Andělské tváře, krásné, jedno oko by nezůstalo suché... Vše záleží na penězích, jako všude a ve všem."

Co si o něm vůbec myslíte jako o producentovi?

„Uměl sehnat peníze, zařídit moře věcí, ale jednomu se nenaučil - ovládat svou naivní důvěřivost. Nerozeznal, kdo to s ním myslí dobře a čestně a kdo jeho bezbřehého nadšení jen zneužívá k vlastnímu  obohacování. Myslel si, že každý je stejně posedlý filmem jako on a žije jen pro něj. Omyl. Bylo to jinak. Dneska už to ví, věřím, že se poučil a že si dá větší pozor na lidi, se kterými bude spolupracovat."

A jako o herci? Je to dobrý herec?

„Viděl jsem ho v několika rolích, které typově zvládnul velmi dobře. Vzpomínám si, jaké haló vzbudil svou rolí v Andělské tváři na festivalu v Rusku, kolik místních divaček se mě na něj stále ptalo. Moc se jim líbil, zřejmě typem Rasputina nebo Sandokana, nevím. Ale když jsem jim řekl, že Míša Kuklová je skutečně jeho ženou, byly u vytržení."

Myslíte si, že trpí bájnou lhavostí nebo že je tak velkohubý a říká věci, kterým snad ani on sám nemůže věřit?

„Každý něčím trpíme, Jirka možná velkým nadšením. Dovede se pro věc okamžitě nadchnout, aniž racionálně a do důsledku zváží všechny detaily. Je to pořád velké dítě okouzlené filmem. A to je na jednu stranu dobře."

Zadlužil se jako producent filmu Andělská tvář, který jste režíroval. Hlavní roli v něm hrála jeho tehdejší manželka Michaela Kuklová a velkou mužskou roli si v něm zahrál i on sám. Do těchto rolí jste je obsadil vy jako režisér a nebo on sám jako producent?

„Zadluženost má i jiné pozadí, než se přisuzuje jenom jemu. Samozřejmě, jeho naivita v tom hraje dost velkou roli. Dal na sliby svých přátel, kteří mu ústní, ale i písemnou dohodou slíbili finance do filmu, a pak nečekaně a nečestně couvli. Ze slíbených částek dali jen zlomek, vymlouvali se na druhotnou platební neschopnost, u dalších se ukázalo, že si jen natahovali triko a žádné peníze neměli. Ale byli v té chvíli zajímaví, všichni bankéři, ředitelé zeměkoule, znáte to... Jirkova chyba byla v tom, že nezaložil konto filmu a peníze na ně předem nesložil. A pak byl ještě jeden podraz ze strany kritiků a novinářů, ale o tom ani radši mluvit nebudu, byl to podraz.

Míša byla jasná od začátku, role šitá přímo na ni. Filip Blažek však měl hrát dvojroli, oba bratry de Mornay, ale protože neměl ve čtyřech hrách v Národním divadle za sebe žádnou alternaci, ředitel ho na tak dlouho nechtěl uvolnit. Vyjednávání se protahovalo, doufal jsem, že se přeci jen stane zázrak a Filip bude moct ztvárnit obě role, nestalo se tak. Na poslední chvíli tedy zaskočil Jirka, který pro jistotu začal hubnout, aby se vešel do kostýmů. Shodil jedenadvacet kilo a romantický hrdina byl na světě."

Jiří Pomeje tvrdí, že kdybyste natočil Kameňák 4, na který údajně má i investora, splatil by všechny dluhy a mohl začít normálně fungovat. Proč mu nechcete pomoct jako svému stálému spolupracovníkovi, který vyprodukoval několik vašich komerčně velmi úspěšných filmů a prodělal rovněž na vašem snímku a natočení čtvrtého Kameňáku se tak moc bráníte?

„Ono je to s tím prodělkem sice trochu jinak, stejně jako s jeho zahojením se na Kameňáku 4. Samozřejmě bych mu velice rád pomohl, ale v natočení dalšího dílu to rozhodně není. Slunce byly tři, Kameňáky taky tři. Uděláme nějakou jinou veselohru, nebo jiný film, ale doba Kameňáků je už pryč. I když je pravda, že mě stále zastavují lidi a přejí si jejich pokračování."

Kdy jste si uvědomil, že se vám víc líbí kluci než holky?

„Nezlobte se, ale o tomhle nechci mluvit. Udělal jsem na toto téma dva rozhovory a myslím si, že to stačí, protože už mám pocit, že jsem jediný gay na světě. Nevím, co na tom lidi zajímá, vždyť jsme stejní jako všichni ostatní, jenom nás to nebaví v posteli se ženskou, ale jinak jsme úplně v pohodě."

Jste nyní zamilovaný nebo zadaný?

„Nejsem zadaný ani zamilovaný. I když zamilovaný jsem do své práce."

Měl jste někdy mindrák z toho jak vypadáte, snažil jste se třeba zhubnout?
„Vůbec ne! Dietu držím pod krkem, jak se tak říká. (smích) Učešu se jednou za den, a to když jdu spát. Ráno se jen prohrábnu rukama a jdu. Já tyhle věci vůbec neřeším, vůbec nekoukám na módu, ta jde úplně mimo mě. Nejraději chodím v kraťasech, ve vietnamkách a v tričku od Vietnamců, to jsem nejspokojenější Troška pod sluncem. Značkové oblečení mě nezajímá a vadí mi metrosexuálové, kteří mají navoskovanou hlavu a vyplněnou botoxem bez jediné vrásky. Ale je to jejich přístup k životu, a když se jim to líbí, tak proč ne."

Velmi rychle mluvíte, zkoušel jste se této řečové vady zbavit a navštívil třeba logopeda?
„Vím, že mluvím rychle a drmolím, ale to je asi celým vnitřním nastavením. Cítím v sobě pořád tolik energie a chci toho tolik najednou stihnout, že tato síla a rychlost se projeví i v mluvení. Chodím rychle, jím rychle, točím rychle. Chtěl bych toho ještě tolik v životě stihnout! Je přece tolik krás světa - země, historie, architektura, literatura, hudba, co bych chtěl ještě poznat. Protože vědomí, že pak budete navěky ležet někde v hrobce jen tak zbůhdarma a nic nedělat je přece strašná představa. Proto mám rád italský či vůbec jižanský typ života, vesele, rychle, s radostí. E con amore (smích) A s lidmi, co mluví a dělají pomalu, bych nejradši pořádně zatřepal, aby se probudili a začali žít a ne jen existovat, jak se mi zdá. Třeba se mýlím, ale k mému naturelu mi tyhle živé mrtvoly prostě nejdou."

Fakt, že některé herečky a možná i herci, získali roli přes postel, není žádným tajemstvím. Zkoušel to někdo i na vás?
„Pochopitelně koketují všichni, jsou to komedianti, a proto zkoušejí všechno možné. Vždycky to ale má nějakou hranici a nikdy to není pod úroveň. "

A podlehl jste a obsadil takto nějakého herce nebo komparzistu?
„Ne, nikdy."

Ve vašich filmech se na české poměry velmi často svlékají muži. Proč? Má to něco společného s tím, že se vám nahé mužské tělo líbí víc než ženské?

„Mladé nahé tělo je krásné, a je jedno, jestli ženské či mužské. Jde o estetické vnímání krásy, vždyť na tom stála celá antika, Řím, renesance, koneckonců i baroko. Je to přirozené, že se nám líbí hezké tělo či postava, stejně jako hezká tvář, vlasy. Jinak by nebyla fitka, úžasné šampony a diety... (smích) A pak, divaček je zřejmě víc než diváků, a ty se daly už několikrát slyšet, že ve filmech svlékáme pořád jenom ženské. ,My nejsme lesby, chceme taky vidět hezkého nahého chlapa! Proč mají jen chlapi koukat na nahé ženské?‛ psaly i na Barrandov. Potěšil je pohled na polosvlečeného Honzu Potměšila a Pepu Vaidiše v pohádce O princezně Jasněnce, potěšil je pohled i na vypracované tělo Jardy Šmída v Doktoru od Jezera hrochů. A děkovaly mi, že jim jako jeden z mála ukážu i hezkou mužskou nahotu, když už ji doma samy nemají..."

Odmítl se vám některý z našich známých herců ve filmu svléknout?

„Ne, proč? Jednou je hercem a ví, co tato profese s sebou nese. Herec musí zvládnout nahotu jako samozřejmost. A taky to zvládají. Zkrátka profíci."

Více o knize Z očí do očí čtěte zde:

http://www.certnakoze.cz/tipy/knihy/prectete-si-intimni-zpovedi-slavnych-z-oci-do-oci-4128.html

http://www.certnakoze.cz/rozhovory/jirina-svorcova-chysta-velky-navrat-4143.html

http://www.certnakoze.cz/rozhovory/robert-rosenberg-kvuli-penisu-jsem-mel-extempore-s-dianou-kobzanovou-4177.html

http://www.certnakoze.cz/rozhovory/celebrity/petra-janu-z-jany-kratochvilove-me-obchazel-mraz-4190.html

Knihu si můžete objednat zde:

http://www.xyz-knihy.cz/z-oci-do-oci.html

jov