Mám pocit, že jde o opravdu bohatý a s citem udělaný výběr vašich písní...
Je. Mně doposud vyšel pouze jeden podobně rozsáhlý výběr, tenhle jsme ale navíc rozšířili o písničky, které jsem nazpívala po roce 1989.

Jak těžké bylo vybírat na album písně?
Ne zase tak, jak by se mohlo zdát. Já jsem toho, popravdě řečeno, do okupace zase tolik nenatočila, těch písní je, myslím si, míň než třicet.

To se mi ani nechce věřit!
Je to tak. Já jsem i v mládí měla docela dobrý čich na písničky, byly dobré, takže se dostávaly do povědomí lidí. Natočila jsem jednu, zatímco někteří kolegové třeba deset, ale ta moje se stala hitem. Může se zdát, že jsem měla písní hodně a některé z nich byly hity, ale ony vlastně byly hity všechny.

Proč jste tolik netočila - z důvodu studia nebo to byla cílená uvážlivost?
Prostě jsem si vybírala. Nechtěla jsem točit na množství a to mi zůstalo dodnes. I proto sveřepě odmítám natočit novou desku: vím, že lepší věci, než jsem měla v 60. letech, už nenatočím. Tehdy taky byla možnost vybírat si a natáčet písničky ze Západu. Ty se tu tenkrát nedaly koupit a v české verzi byly pro posluchače zajímavé, protože se s nimi mohli ztotožnit. Tahle věc dnes odpadá a, popravdě řečeno, mizí i schopní skladatelé. Nechci nikomu škodit, některých komponistů, třeba Ondřeje Soukupa, si vážím, ale Karel Svoboda a někteří další tady už nejsou. Podobné je to s textaři, i když mnozí - především z mojí generace - jsou stále činní a výborní. Touhu natočit novou desku ale nemám.

Když mluvíte o textařích, se kterými jste spolupracovala nejvíc a nejraději?
Začínala jsem s Olympikem v pásmu Ondráš podotýká, vystupovali jsme v Semaforu. Tehdy jsem natočila píseň Roň slzy, to je text Jirky Štaidla, a touhle jedinou písní jsem se odrazila dost daleko. Pak bylo založeno Divadlo Apollo, tvořili ho třeba bratři Štaidlové a Karel Gott, tam jsme spolupracovali, co se textů týče, především s Jiřím Štaidlem. Ten se posléze stal ředitelem Apolla. Dělala jsem i s Edou Krečmarem a s Rosťou Černým. S Pavlem Vrbou jsem udělala jednu jedinou písničku, což mě mrzí, možná ho k něčemu ještě někdy přemluvím. To bych si přála, protože jeho texty jsou dokonalé. Výjimečná byla nahrávka písně Zimní království. Karel Svoboda mi napsal melodii, text Zdeněk Rytíř. Byla to moje první a poslední spolupráce se Zdeňkem, a je nezapomenutelná.

Měli Češi rádi vaše písničky zpívané v jiných jazycích?

Asi ano, i když češtině rozuměli víc. Pro mě ale znalost jazyků měla jednu velkou výhodu: uměla jsem si ty písničky vyposlechnout v originále a rozumět jim. Když interpret přebírá cizí písničku, je dobré, když ví, o čem se v ní zpívá. Naši textaři, kteří mi je pak textovali do češtiny, se povětšinou drželi, alespoň co do tématiky, původního textu. Musím říct, že ty české texty byly častokrát daleko lepší, než ty původní.

Bývaly o ty zahraniční písničky mezi vámi - kolegyněmi z branže - velké dohady?
V zásadě ne. Stal se pouze jeden případ, kdy jedna zpěvačka natočila na „můj" původní základ k písni Roň slzy svůj hlas, já už jsem ji přitom měla natočenou. Redaktoři a moderátoři v rádiu z toho pak byli zmateni - ona okopírovala dokonale mě, já jsem předtím dokonale zkopírovala Brendu Lee... Od té doby jsme si o každém záměru převzít zahraniční píseň s kamarádkami říkaly. Byla to úžasná kolegialita. O písničky jsme se nehádaly, naopak si je vzájemně nabízely.

www.supraphon.cz

Na vašem novém výběrovém albu jsou tři duety s Pavlem Bobkem. To jistě není náhoda.
To určitě není! Já jsem si moc přála tato dueta na desce mít, Supraphon souhlasil - a já jsem z toho měla velkou radost. Tyto písně jsme natočili brzy po mém polistopadovém návratu do Československa; byl to Pavlův výběr, ale nebylo co řešit, myslím si, že se nám povedly. Otextoval je Pavlův dvorní textař Vladimír Poštulka. Od začátku jsem věděla, že na mém novém albu by neměly chybět a taky tam nechybí.

Mimo jiné ukazují vaši country tvář.
Country se dnes často zaměňuje s tím, co tady bylo v době totality, myslím takové ty kotlíkářské písničky. Mnoho lidí to má takhle v mysli zakotveno. Country muzika udělala ale úžasný skok dopředu, na Svobodné Evropě jsem měla country pořad, ve kterém jsem ukazovala, že country hudba je už někde jinde, než bývala kdysi. Myslím si, že je to dobře. Před časem jsem dělala rozhovor s Rattlesnake Annie, a ona s moderní tváří country nesouhlasí. Annie je taková, řekněme, dřevní country zpěvačka, nemá ráda elektrické kytary, dechy a tak dál. Já si ovšem myslím, že dnešní country muzika je úžasná.

A z těch novějších je na vaší nové desce ještě píseň Karla Kryla Fešák. To taky není náhoda, vy jste byli na Svobodné Evropě s Krylem kolegové.
S Karlem Krylem jsem ráda spolupracovala, on byl vlastně tím, který mi řekl, že se u nás v rádiu nikdo nevěnuje country muzice. Díky jeho nápadu jsem se tedy country hudbou začala zabývat. Píseň s názvem Fešák mi Karel napsal na přelomu let 1988 a 1989. My jsme spolu tenkrát vysílali o Silvestrech, tahle písnička vznikla pro tuto příležitost, měli jsme ji ve vysílání živě zazpívat. Ani on ani já jsme ovšem netušili, že za rok už budeme oba v Praze a já ji tady natočím.

Máte pocit, že někdo takový, jako Karel Kryl, naší společnosti dnes chybí?
Těžko říct. Myslím si, že Karel Kryl byl výjimečný. Jako každý výjimečný člověk měl zvláštní schopnosti, oproti nám ostatním měl on ty svoje senzory hodně vyjeté. Cítil změny, které se mu nelíbily. Samozřejmě jsme všichni vítali, že padl komunismus, ale on dopředu cítil, jakým směrem se to u nás začne ubírat, a nebyl z toho šťastný. Kamarádi říkají, že to způsobilo jeho předčasnou smrt.

Svůj country pořad máte i dnes, byť v Česku!
Ano, na Country Rádiu. Jsem za to ráda a myslím si, že rádo je i rádio. V pořadu totiž často hrávám písně, které z éteru často neznějí.

Red.

Výhodné pojištění pro vás!!! Zde!!!