Dá se říct, že ti Superstar změnila život?
Dlouho jsem tvrdil, že ne. Ale teď už jsou to tři roky, a když se dívám zpátky, musím říct objektivně, že to hodně změnilo můj život. Teprve, když se člověk začne v té profesi a šoubyznysu orientovat, přichází postupně na to, co všechno se změnilo, co všechno si představoval jinak, a co všechno musí dělat pro to, aby se v nějaké pozici udržel.

Co všechno tedy musíš dělat pro to, aby sis udržel svůj post?
Třeba zápasit s věcmi, které až tolik nesouvisí s hudbou, ale pro úspěch jsou nezbytné. Tam patří média, kritici , manažeři, lidé okolo šoubyznysu... to všechno jsou věci, které v důsledku hudbu velmi ovlivňují. Člověk by tomu rád nepřikládal váhu, ale to nejde. Ze všeho nejtěžší je najít lidi, kterým se dá věřit, to pro mě byla velká škola. Manažerů jsem měl několik a zatím jsem se vždycky zklamal, dokonce přestávám věřit, že bych manažera podle svých představ někdy našel. Často o tom s mojí Markétou (manželka) mluvíme. Dost mi pomáhá, to je vlastně jediný člověk, z těch nehudebních spolupracovníků, kterým věřím.

Je aspoň něco z těch nehudebních věcí, co děláš rád?
Právě ta moje nedobrá zkušenost s manažery mě naučila do byznysu kolem muziky proniknout. Nechci, aby to znělo nějak sebevědomě, ale zjistil jsem, že tuto práci bych docela zvládl. Například sponzory na turné apod jsem si vždy sehnal sám. A řadu vystoupení si s promotéry domlouvám také sám. Myslím, že bych byl opravdu dobrý manažer. Jenže to jde dělat pro někoho jiného, jednat sám za sebe už je složitější.

Dobře, tak kdyby sis mohl na někoho z českého šoubyznysu ukázat a toho manažovat, kdo by to byl?
(směje se...) To já nevím, žádné jméno ti neřeknu. Určitě bych musel prodávat produkt, kterému věřím. Musel bych věřit té konkrétní muzice a vlastnímu instinktu.

Usiluješ o třetí desku?
Mám zatím deset písniček. Až budu mít pohromadě materiál, začnu se rozhlížet po vydavateli atd. První deska vyšla krátce po Superstar, druhá rok na to a byl jsem o ní po všech stránkách daleko víc přesvědčený. Chci, aby ta třetí vyšla a byla zralá a abych o ní byl přesvědčený maximálně. Nikdo mě do další desky netlačí, doufám, že to na ní bude slyšet, ale kdy vyjde, to ještě neumím říct. Víš, je to taky v tom, že patřím mezi tvořící interprety a potřebuji na desce cítit vlastní otisk. Někdo prostě obvolá jiné autory a shromáždí materiál na desku, to je pro mě málo.

To znamená, že bys už netočil píseň od jiného autora?
Na první desce takové písně mám, ale s odstupem času jsem zjistil, že nebyly špatné, ale tam se prostě nehodily. Druhou desku jsem tedy udělal autorskou, čímž album bylo ucelenější, kompaktnější a s jejím výsledkem jsem byl spokojený. Neříkám, že bych nemohl natočit píseň, kterou by mi někdo napsal, ale musel bych cítit, že se autor do mě trefil. Byl jsem třeba domluvený s Karlem Svobodou, že mi napíše „velkou" píseň, ale věci, bohužel, dopadly jinak.

Co je to velká píseň?
Hmm... Třeba „Ještě, že tě lásko mám". Velká píseň je hit, klenutá melodie a k ní přikovaný text. Já ji vidím jako malebnou harmonii, která sama vleze pod kůži a posluchač mi ji na sto procent uvěří. Velká píseň je ta, u které je cítit, že tomu konkrétnímu zpěvákovi patří.

Proč si nenapíšeš velkou píseň?
Doufám, že jsem už nějaké napsal... To se říká těžko... Ta velká píseň se potřebuje nejen narodit, ale někdo ji musí učit chodit, mluvit... někdo ji musí ze začátku vodit do školy a naučit ji žít. V naší branži potřebuje místo plínek a vychovatelky rádia, televize a všechen servis okolo , a to je v Čechách kámen úrazu. Jsme příliš malá země a jsou tady na hodně dlouho rozdané karty.

Přemýšlel jsi někdy nad tím, čím jsi získal přízeň lidí, co tě to vyneslo až k vítězství v Superstar?
Dnes už nad tím nepřemýšlím, ale velmi dlouho, jsem nad tím dumal. Vždy jsem ale došel ke stejnému závěru. Mohl bych být třeba svatej, ale kdybych večer co večer nepodal stoprocentní výkon a můj hlas a projev by se lidem tolik nelíbil, tak by to zkrátka nefungovalo. Na druhou stranu ale musím připustit to, že diváky také dost silně oslovil můj civilní a přirozený projev. To však není nic , co by byla až tak moje zásluha, tak mě prostě rodiče vychovali. Často mě na ulici lidé zastavují a říkají, že jsem hodnej, skromnej kluk a skvělej člověk.

Dobře. A jsi tedy hodný kluk?
Myslím, že jo, skoro někdy až blbej. Taky na to tu tam dojedu, a proto se to snažím změnit, přiznám se ale, že to jde těžko. Určitě jsem se párkrát v životě také nezachoval dobře...

Hodně žen tvrdí, že s tzv. hodnými kluky je nuda, už jsi to slyšel?
(směje se) Nevěřím tomu, zeptej se mojí ženy, jestli je se mnou nuda...

Dá se říct, že tě, alespoň v něčem, semlel šoubyznys?
To si nemyslím. Spíš mě v pár věcech vyléčil. Dnešním pohledem - byl jsem naivní, nezkušený, řada věcí mě překvapila, ale chtěl jsem dělat muziku a to mi zůstalo. Určitě jsem čekal, že to s muzikou půjde jednodušeji, ale věř tomu, že muziku někdo buďto umí nebo neumí a to se nakonec ukáže. Všechno, co vzniká „na vodě", má krátké trvání. Stejně ten úspěch je jen kombinací několika faktorů - určitě talent, štěstí, práce... a někomu třeba pomůže i to, že je trošku svině.

Jak je ten poměr faktorů u tebe?
Nejvíc štěstí. Jednoznačně, ale bez talentu a tvrdé práce bych tak daleko stejně nedošel. Ihned v začátku mi porota řekla že nemohu být superstár ani náhodou a málem jsem neprošel ani prvním kolem. Upřímně, ani já jsem nevěřil tomu, že mi lidi tolik hlasů pošlou. Nevěřil jsem tomu, že třeba překonají, že jsem Rom. Nechci někomu křivdit, ale měl jsem s tím řadu zkušeností od malička. To se těžko vysvětluje. Často to říkám doma manželce: „Seš můj nejbližší člověk, ale nemůžeš tomu rozumět, ty to nežiješ." Kdo to nežije, nemůže to pochopit.

Teď se blíží konec prázdnin, jaké máš nejbližší plány?
Čekají mě koncerty s Čechomorem, na to se moc těším. Skládám písně na desku a taky bych chtěl natočit ještě jeden klip z desky Do peří nefoukej. Všechny termíny a informace jsou na mých webových stránkách www.vlastahorvath.cz

A soukromé plány? Jak často přemýšlíš nad tím, že by ses chtěl stát tátou od rodiny?
Poslední dobou velmi často, skoro každý den. Často o tom doma mluvíme. Markétě už taky bude třicet, snad už na to dojde.

Umíš si představit, že byste si třeba adoptovali dítě?
Tak to je zvláštní, zrovna jsem nad tím přemýšlel, když jsem jel sem na ten rozhovor. To je velevážná otázka, a když se nad tím zamýšlím, musím férově říct, že asi ne. Na to se fakt necítím. Ačkoli, nejsem v té situaci, tak nevím.

Letošní prázdniny - v pohodě? Spokojenost?
Naprosto super. Máme za sebou krásnou dovolenou na Sardinii. Je to neuvěřitelná krása a vynikající lidi.

Luboš Xaver Veselý