Noc s Andělem jste moderoval a vytvářel 11 let. Nebyl to už tak trochu stereotyp?
Jak co a jak kdy. Určité pracovní postupy a metody jsou, logicky, stereotypní. Ale musím říct, že to je dobře. Nedá se například v produkční práci improvizovat do nekonečna. Pro mě samotného to rozhodně stereotyp nebyl. Potkával jsem desítky lidí, každý byl jiný, každý potřeboval jiný přístup, pro každého jsme se snažili připravit originální přenos na míru. Zatím se mi v životě podařilo dodržet své pravidlo dělat práci tak, aby mě bavila. Pokud bude bavit mě, teprve potom může bavit ještě někoho jiného.

Vybíral jste si hosty do Noci s Andělem sám nebo jste odkázán na nějaký tým lidí z produkce?
Tým lidí z produkce dělal produkční práci. Já jsem si stavěl dramaturgii zcela svobodně. Ohledy, které jsem dodržoval, souvisely s posláním pořadu, nabídkou, aktuálností, atraktivností a samozřejmě nápady.

Kolik potenciálních hostů účast v Noci odmítlo a jaké uvedli důvody?
V poměru k počtu odvysílaných dílů (přes 500) je to zanedbatelný počet. S ohledem na jména mě to mrzí. Jsou to lidi, které bych velmi rád přivítal, ale každý měl nějaký důvod, proč pozvání nepřijal. Někdy to byl pocit, že je ho v médiích dost, někdy, že Noc byla příliš alternativní, někdy nechuť k televizi jako takové. Základním předpokladem účasti v Noci s Andělem byla dobrovolnost. Nikdy jsem nikoho nenutil a nepřemlouval.

Jaká byla nejzajímavější Noc s Andělem z pohledu moderátora?
To se nedá jednoznačně určit. Člověk si pamatuje, jak skupina Vltava zadělala před přenosem na neskutečně hustou atmosféru a potom bylo vše OK, jak J.A.R. ve studiu rozkošně „zlobili", jak Bára Basiková natočila tajně telefonát, ve kterém mi sdělovala, že příjde jen, když to nebudu moderovat já nebo adrenalinové přenosy mimo studio ČT. K tomu magická setkání s Vlastimilem Brodským, Janem Třískou, Jiřím Kodetem a dalšími a dalšími.

Co pro Vás tenhle pořad znamenal? Byl něčím výjimečný?
No to bych řekl, že byl. 11 let více, než 500 přímých přenosů, více než 1000 zajímavých hostů a jedinečných setkání a vlastně absolutní svoboda výběru a uplatňování nápadů. To se už asi nebude opakovat. Nikdo, tím méně já sám, nepočítal s tím, že by to mohlo trvat jedenáct let. Můj dramaturg, Jan Kratochvíl, ale vlastně celý tým lidí, kteří se na tomhle projektu podíleli, ti všichni zaslouží můj obdiv a dík.
Abych odpověděl na vaši otázku, ten pořad pro mě bude navždy znamenat obrovský kus mého profesionálního života, který jsem měl možnost naplnit něčím, co mě i diváky, doufám, bavilo. Je trochu škoda, jak celý projekt zmizel a že nebyl nahrazen ničím, co by stálo za řeč, ale to je asi život. Mě mrzí hlavně to, že prostor pro kulturu, který jsme jedenáct let budovali, obhajovali a naplňovali, je pryč. Naštěstí existuje knížka 500 Nocí s Andělem a tam je to téměř všechno zachyceno.

Vystudoval jste herectví a pak působil v divadle. Bavilo vás divadelní herectví? Co vás dostalo z divadla do televize? Sehrály hlavní roli peníze?
To je zase o tom. Herectví jsem vystudoval a provozoval, protože jsem měl kolem sebe lidi, se kterými to mělo smysl. Zejména v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. V okamžiku, kdy se soubor začal bortit a nebyla jasná perspektiva, odešel jsem. Zkusil jsem rádio a protože se objevila bezvadná partička a práce, kterou jsem chtěl umět, byl jsem na Evropě 2 skoro 5 let. Televize přišla jako bonus k rádiu. Pořad S.O.S. vyráběla TV Premiéra s Evropou 2 dohromady. Až mnohem později přišla Noc s Andělem. Celkově si člověk vydělá v tv peněz víc, ale divadlo se nezapomíná a jen vyčkávám na pravý okamžik a správné lidi.

Co vlastně dělá v současnosti Pavel Anděl?
V současnosti se zcela věnuji své firmě EALLIN TV. Posunul jsem se z pozice před kamerou, za kameru do té tvůrčí a hybatelské funkce. Říká se tomu producent.(směje se)
Několik let připravujeme pro Českou televizi hudební pořad Musicblok a magazín Q. U Musicbloku jsem i tak trochu dramaturgem, ale jen tak z povzdálí. Tahle firma má pro mě úžasné kouzlo možnosti realizovat v oblasti audiovize téměř cokoli, na co si seženeme peníze. A to vlastně teď dělám. Vymýšlíme si, co by se nám v televizích v Česku líbilo, nabízíme to a konzultujeme s vysilateli a přesvědčujeme je, že my jsme ti praví, kteří to mají vyrábět. Kromě toho natáčíme i reklamy, videoklipy, krátké filmy nebo filmy pro podniky, instituce apod.

Takže produkční firma? Není jich už na trhu dost?
Ne tak docela. Původně totiž vznikla firma Eallin Animation (dnes Motion ART), což bylo vlastně studio se specializací na animace všeho druhu. Když jsem do firmy vstoupil já, vytvořili jsme více prostoru pro televizní formáty. Rádi bychom natočili seriál, jeden je už napsaný a je v přípravné fázi, druhý jde do soutěže v ČT, máme na stole krásné filmové scénáře, velmi originální zábavný formát, rád bych natočil sérii dokumentů o historii českého videoklipu a ještě spoustu dalších krásných a slibných námětů čeká na realizaci. Jsme také členy organizace IQ, což je společenství producentů z celého světa a podílíme se koprodukčně na mnoha projektech ze zahraničí.

Je něco, čím teď aktuálně „žijete"?
Pokud nebudu počítat rodinu, kterou aktuálně žiju pořád, myslím teď nejčastěji na projekt, který připravujeme se společností Libotowska Group. Nechci toho moc prozrazovat, protože český televizní trh je ukrutně neoriginální a náš projekt je z těch, které mají ambici probourat se i do zahraničí. V kostce je to série pořadů, které pomohou najít nejen ženám cestu k vnitřní vyrovnanosti a spokojeností sama se sebou. Půjde o komplexní péči a nebude to zdaleka jen televizní formát. Chceme oslovit všemi možnými způsoby. Čerpá z obrovských zkušeností paní Vlasty Libotovské, přední české kosmetičky, která je spoluautorkou a odborným garantem celého projektu.
V současnosti máme natočené takové pilotní demo, abychom mohli ukázat, jak to celé myslíme a jak to bude vypadat. Neradi bychom se totiž zařadili do fádní sériovosti českých luhů a hájů. Zjistili jsme, že nic podobně komplexního neexistuje nikde na světě, takže proč to nezkusit. Chápu, že mnohdy je to otázka peněz, ale v základu jde o krásu, tak to nemůže být ušmudlané. A to my nejsme. Těšte se.

(ČNK)