Co teď právě děláte?
Po čtyřleté pauze točím cédéčko a doufám, že se objeví na trhu někdy na podzim - byl bych rád, kdyby to tak bylo. Teď točíme první dvě písničky, ostatní se textují, doufám, že se toho dočkám.

Z rolí, které máte za sebou - na kterou nejčastěji a nejraději vzpomínáte?
Asi byla nejtěžší, ale asi mě nejvíc oslovila: role Eddieho v Pokrevních bratrech. Když mi poslali scénář, vůbec jsem nevěděl, o co jde. Nevěděl jsem nic ani o muzikálu, který se jmenuje Pokrevní bratři. Pak jsem si scénář přečetl - a bylo to nádherné. Od šestiletých kluků až do nějakých pětatřiceti. Moje první otázka - když jsme seděli s režisérem Tondou Procházkou - kdo bude hrát ty šestileté? To budete hrát vy! odpověděl a já strašně znejistěl. To teda nevím, to asi bude trapné...koktal jsem. No, ale zkoušeli jsme to - a bylo to ze všeho nejlepší. Lidi se chechtali, hlavně v první půlce, druhá půle zase byla jiná, to lidi plakali. Opravdu krásný muzikál, těžká role, ale nádherná.  Hrál jsem i v Pomádě,  Ježíšovi (Jesus Christ Superstar), Drákulovi, Vlasech, Beatles, Bernsteinově mši, zkrátka v těch největších muzikálech, co se tady hrály, na to taky rád vzpomínám.

Je ještě nějaká role, kterou byste si rád zahrál?  Tak zvaně vysněná?
O tomhle nikdy neuvažuji. Teď jsem dostal nabídku na jednu z hlavních rolí od režiséra Dušana Rapoše, který tady chystá muzikál Fontána pro Zuzanu, tak mám radost. Pokud všechno dopadne dobře, měla by se Fontána objevit na pražské scéně. Na Slovensku se hraje a velmi úspěšně. To je další z takových titulů, vlastně klasika.

Které české herectví - ať mužské nebo ženské - je vám sympatické?
Takové ty legendy - i když mám pocit, že se pomalinku vytrácejí. Držáci jako pan Somr, paní Bohdalová, Iva Janžurová, Viktor Preiss - z těch mladších Karel Roden určitě, Mirek Dlouhý, Aňa Geislerová, Táňa Wilhelmová - takové typy.

Co všechno stíháte - kromě hraní?
Mám ještě produkční agenturu - Martin Production - a teď právě dáváme dohromady webové stránky, protože člověk, který je dělal, už není mezi živými. Takže teď jsme se k tomu konečně dokopali a stránky www.martinproduction.eu budou zase existovat.  Produkční aktivity spojuji s tím, co dělám a považuji to za spojené nádoby. Vím, jak to chodí jak za kamerou, tak na jevišti, takže naše agentura organizuje narozeniny interpretů - třeba šedesátiny Felixe Slováčka byla jedna z našich prvních největších akcí, kterou točila televize Prima -  křty cédéček, dělali jsme koprodukci pořadu turné Královny popu, léta už pořádám benefiční koncert na hradě Houska pod názvem „Noc s hvězdami" - letos už to bude jedenáctý ročník. Dělali jsme x let "Kdo si hraje - nezlobí", takový dětský den v Rakovníku, jehož výtěžek šel dětem, které mají problémy s drogami. Teď se snažíme rozjet projekt pracovně nazvaný Den boje proti AIDS, ale bude se jmenovat jinak, zatím je to jen pracovní název. A zase chceme, aby byl na podporu lidí, kteří jsou touhle nemocí postiženi. Výtěžek koncertu by měl jít do Domu světla, proto koncert děláme ve spolupráci s panem inženýrem Hlavatým - ředitelem Domu světla.

Jak byste chtěl, aby vás lidi brali?
Úplně normálně. Když jsem začínal zpívat - vedle hraní - tak mi mnoho lidí vyčítalo - Chceš zpívat nebo hrát? Pak najednou přišel boom a dělali to všichni, herci začali točit desky se zpíváním a podobně. Jenže mě baví oboje a ti moji kritici nikdy tomuhle dost dobře neporozuměli. Pak mi začali vyčítat -  když jsem si vzal produkční agenturu - že jako zpěvák, interpret začínám dělat produkční věci. Ale vyplynulo to samovolně, bylo to absolutně nenásilné. Začaly třeba večírky v rámci muzikálů, první jsem zprodukoval v muzikálu Pomáda, do toho byl ten hrad Houska, pak se na mně začali obracet kolegové - neudělal bys nám křest cédéčka, Felix Slováček přišel s narozeninami, takže to prostě narůstalo, až vznikla agentura.

Kdybyste byl ze dne na den ministrem kultury - co prvního byste udělal?
Na to je velmi těžké odpovědět. Asi bych se snažil udělat něco víc pro projekty, které tu jsou. Především bych se snažil urvat z rozpočtu více peněz, protože kultura je vždycky jedna z prvních, kde se škrtá. Když si uvědomím, kolik peněz je třeba ve sportu - ať už to jsou třeba honoráře fotbalistů nebo hokejistů - mě to přijde neadekvátní. Když se všude veřejně píše, kolik kdo vydělá za minutu...Takže snažil bych se přivést do kultury víc peněz, snažil bych se udržet třeba kamenná divadla. Lidi se hodně ptají - když je třeba hodně muzikálů - jestli není přemuzikálováno. Vždycky si vzpomínám na slova Petra Novotného, který režíroval třeba Jesus Christ Superstar: „Už se vás někdo zeptal jestli není přečinoherováno? Je tady x kamenných divadel a v každém se hraje činohra!" Tohle nikdy nikoho nenapadlo,  jenže muzikál tady není tak doma a lidi si jen pomalu zvykají na nový žánr, který tady byl jen v Karlíně a i to byly spíš operety a klasické muzikály  nastoupily opravdu snad až po revoluci. Ani se moc nevědělo, co s nimi - když začali Bídníci, tak šli do Vinohradského divadla... Teď už si lidé pomalu zvykli a já bych byl pro, aby byly třeba čtyři scény vyloženě muzikálové. Ale musí se hledět na kvalitu, protože když diváci zaplatí vstupné, které opravdu není malé, a jsou zklamaní, pak už nechtějí jít na další, protože si říkají „To bude taky blbost!" Já určitě do politiky nevstoupím - i když se říká nikdy neříkej nikdy - protože pro to nemám ani buňky, ale určitě bych se snažil sehnat pro kulturu víc peněz.

Jaké věci vás štvou?
Současná politická situace. Myslím si, že těch „soudruhů", co tam je, to je opravdu jen boj o koryta a až tak jim nezáleží na tom, co se tady děje.  Krize to samozřejmě všechno jen zdůrazňuje. Už to, jak začala krize v Americe a politici nám tady tvrdili, že České republiky se netýká, ať jsme strašně v klidu, že máme úplně jinou ekonomiku - a bum! Myslím si, že když se někdo z politiků namočí do nějakého průšvihu a jsou lidi, kteří o tom průšvihu vědí - všude ve světě takoví lidé odstupují. Tady ne. Pokud se tu má něco změnit, tak by tihle v čele měli začít u sebe. Čím větší dluhy, čím větší průšvihy, tak se zametou, a pak začne hojení na těch malých rybách. Politická situace u nás opravdu není dobrá a myslím, že se politici budou divit, až lidé zase vytáhnou do ulic. Při revoluci cinkali klíči, teď je situace už opět docela na hraně, že si našich politiků lidé nemohou vážit za to, co tady předvádějí - jeden vedle druhého. Asi je doba, aby do politiky přišli mladí, kteří ještě nejsou prolezlí tou špínou. Kdokoliv do politiky přijde, hned mu hodí nějaký kšeft, aby si taky nahrabal a hlavně -  aby držel basu.

Jan Dobiáš