Jaké jsou první ohlasy na tvůj román Útes? Pokud vím, tak jsi absolvoval křest a máš i nějaká autorská čtení...
Ohlasy na Útes jsou velmi překvapivé a pozitivní. Poprvé jsem se vydal na pole historického románu a dle mailů a dopisů těch, kteří již Útes přečetli, je jak téma 16. století, tak i příběhy mých postav pro čtenáře zajímavé. Dočetl jsem se, že lidé u mé knihy plakali, smáli se, že po dočtení knihy cítili jakési prázdno a lítost nad tím, že příběhy v knize skončily. I když má můj román 410 stran, lidé by chtěli vědět, co se stalo na straně 411...
Dle mailu jedné čtenářky je Útes ze všech knih, které přečetla, jediná, u které nepospíchala k závěru a hýčkala si každou stranu a nechtěla, aby příběh skončil. To je pro mne, jako spisovatele, velmi povzbudivé a hřejivé. Klasická autorská čtení nedělám, ale s pořadem „Setkání s Richardem Pachmanem nejen nad knihou Útes" jezdím často a rád do mnoha měst. Povídání o mých knihách, mě životní filosofii i zkušenostech prokládám svými písněmi.

Útes, to ale není jen román. Pokud vím, existuje i audiovizuální hudební projekt s tímto názvem...?
Já nikdy nechci dělat projekty stejně, jako ostatní. A rád spojuji všechna má umělecká vyjádření. Na obalu knihy i v ní jsou mé obrazy, během psaní románu jsem složil hudbu inspirovanou obdobím renesance a spolu s Ditou Hořínkovou, Zdeňkem Maryškou, Kamilou Moučkovou, Karlem Dlabačem, Benem Kovaříkem a Vladimírem Kirikovem jsme natočili jakousi hudebně dramatickou koláž, která obsahuje devět mých nových skladeb a přibližně 10% z děje hlavního představitele románu, hraběte Filipa de Navarre.
Album Útes, které ke knize vyšlo, tedy neprozradí kompletní děj románu, ale nastíní atmosféru a popisuje některé zápletky života hlavního hrdiny. A obdobně, tedy jako kombinace předtočených zdramatizovaných částí četby z knihy a živě hraných a zpívaných skladeb, vzniklo i multimediální představení Útes, které mělo premiéru 10. května v pražském Clarion Congress Hotel Prague a které nyní prezentuji ve vybraných českých a moravských městech. Kompletní vizuální stránku projektu měl na starosti kameraman a režisér Karel Dlabač, který díky předtáčkám a klipům z některých českých hradů a zámků, lomů, díky záběrům skal a moře v Řecku i díky studiovým efektům zavádí spolu se mnou diváky do Francie, Španělska, Indie a Egypta 16. století. O vizuálním pojetí představení asi nejlépe vypovídají klipy „Naděje" (můj duet s Ditou Hořínkovou) a píseň „Útes", které jsou ke zhlédnutí na www.youtube.com/richardpachman

Jak dlouho jsi na románu pracoval?
První část jsem napsal v roce 2008 během psaní mé druhé knihy „Jak chutná život", ale intenzivně jsem na ní pracoval od července 2010 a psal jsem ji osm měsíců ve třech zemích... Psal jsem každý den, někdy jsem napsal několik řádek, jindy několik stran, ale opravdu každý den. Příběhy mých hrdinů se stali jakýmsi mým druhým životem a každý den jsem se těšil, co mí hrdinové prožijí nového a co nového jim vymyslím na jejich životní cestě.



To ale není tvůj první román. Nebo je?
Po dvou autobiografických knihách „Jak chutná bolest" a „Jak chutná život" je „Útes" můj první román, ale jistě ne poslední. Nechme se překvapit, jakou mou novou knihu přinese rok 2012.

Navíc ty i maluješ, kde všude jsi vystavoval a jak to vypadá s výstavní činností v další sezoně?
Mám každý měsíc výstavu někde jinde, právě nyní končí jedna na krásném zámku ve Zruči nad Sázavou, následuje výstava v kapli sv. Jana Nepomuckého v Nymburce a po ní od 16. července výstava v kostelíku sv. Máří Magdaleny v Mníšku pod Brdy. Vystavoval jsem na asi šedesáti místech v Čechách a na Slovensku. Mimo klasických galerií vystavuji často v sakrálních stavbách, na hradech a zámcích. A nebráním se ani moderním interiérům. Dlouhodobě zdobí mé obrazy foyer a kongresový sál hotelu Best Western Hotel Páv v Křemencově ulici v Praze. Vernisáže spojuji s prezentací mé hudby, což je pro mě vždy krásnou možností propojení mých uměleckých aktivit.

Kdy a proč jsi začal malovat?
Malování i hudbě se věnuji od svých šesti let. Proč? Malování je přece krásné vyjádření emocí barvami!

V muzice se pohybuješ přes dvacet let. Který projekt pokládáš za nejpovedenější nebo nejúspěšnější?
To je těžké říci, každému umělci je nejbližší asi ten projekt poslední, nejnovější. A tak bych asi mohl říci: „Útes"! Ale mám rád všechny své „děti" a stojím si za každým z mých 27 alb i za tou řadou více než 1000 koncertů.

Co máš v plánu v červenci a srpnu? Bude relax nebo práce? A jak obvykle relaxuješ?
Do konce července mám řadu koncertů i výstav a srpen věnuji psaní své další knihy. Relaxuji nejčastěji malováním, se svými psy nebo odpočinkem na slunci.



A co máš zatím v diáři poznačené na podzim?
Hodně koncertů. Představení „Útes" chystám v Liberci a Kutné Hoře, mám řadu „besedo-koncertů" v knihovnách. Plánuji s agenturou Orfeus jediný letošní koncert na Křižíkově fontáně. Je to už sedmnáct let od mého prvního vystoupení na tomto krásném místě.

Vím, že vystupuješ i v zahraničí. Kde?
Za dvacet let koncertování jsem hrál a zpíval v USA, Izraeli, Řecku, Německu, Rakousku, Luxemburku... Často vystupuji v poslední době Rusku, což je země, která mě především díky lidem chytla za srdce. No a na podzim se účastním turné významného belgického skladatele, klavíristy a dirigenta Francoise Glorieuxe, kterého naše publikum může znát ze spolupráce s Jaroslavem Svěceným na našem společném albu „Praha". V rámci koncertů, na kterých tento úžasný hudebník slaví 50 let své kariéry, zazpívám i píseň, kterou v 80. letech složil svému kolegovi a kamarádovi, Michaelu Jacksonovi. Na podzim odehrajeme spolu několik koncertů v Belgii a Holandsku. V příštím roce bych rád pana Glorieuxe pozval na vystoupení do Prahy, kde jsme naposledy spolu hráli před rokem na vzpomínkovém koncertě za Michaela Jacksona.

Vystupuješ s několika projekty a ve více lidech. Kteří umělci jsou do toho zainteresováni?
Mám kolem sebe dlouhé roky kolegy, kterým říkám „má pracovně - prátelská rodina". Jsou to umělci, s kterými pracuji mnoho let, někdy intenzivněji, někdy občasně, ale s kterými je krása pracovat a kteří jsou neskutečně inspirativní a každé setkání s nimi je pro mne svátek. Mezi ně patří Patrik Vojuch, Dita Vích Hořínková, Martina Kociánová, Jaroslav Svěcený, Kamila Moučková, Vladimír Kirikov, Karel Dlabač, Ben Kovařík, historička Jana Brajerová a další. A nemohu zapomenout na ty, bez jejichž každodenní pomoci a podpory nebyl schopen fungovat, například má manažerka Hanka Jandová, rodiče a MUDr. Věra Dolejšová.



Existuje hudebník, se kterým bys něco rád připravil?
Mám-li se zasnít, tak by to byly Barbra Streisand a Sarah Brighton. Mám-li stát na zemi, tak mám chuť po letech opět složit skladby pro smyčcový orchestr.

Před lety jsi uvedl muzikál Babička, pak ses ve Zlíně podílel na muzikálu Baron Prášil... Je v plánu ještě nějaký další muzikál?
Od roku 2005 prezentujeme scénické oratorium Mistra Jan Hus, což je vlastně jakýsi duchovní muzikál. Prezentujeme ho již sedmým rokem a letos se k 596. výročí upálení Mistra Jana Husa uskutečnilo jediné pražské vystoupení v Husově sboru v Praze 7 Holešovicích (u Strossmayerova náměstí) 5. července 2011. V loňském roce mělo premiéru multimediální představení „Egypt - princ Amun", letos „Útes", což jsou představení, kde se prvky muzikálu kombinují s koncertem, komorním divadlem a s projekcemi. Tato forma hudebně dramatické multimediální koláže je útvar, kterým se neprezentuje mnoho umělců a který mi jako forma velmi vyhovuje. Takže v této řadě představení jistě půjdu dále. Na klasický muzikál nyní nemyslím. Do budoucna jistě zůstanu na poli spojování mé hudby, zpěvu, literární i výtvarné práce, ale neopustím jistě tradici adventních koncertů, na které s vždy v prosinci v řadě českých moravských měst těším!

(Autor: Robert Rohál)

ČNK