Pane Veselý, z čeho býváte nejvíc smutný?
Krom už tradičního klišé, že sám ze sebe, tak těch věcí je hodně. Třeba z toho, že se někde v Gaze válčí. Napadá mě, aby se jednou takhle nebojovalo o Prahu. Jedni sem vrazí radar, druzí to nerozchodí a už lítají rakety nad Radotínem. Naposled jsem byl smutný z daňového přiznání, ale pořád to není takový smutek, jako, když vám někdo, koho milujete, řekne, budeme kamarádi, jo?

Kolikrát jste tuto situaci za život zažil?
Tuto konkrétní jenom jednou a bylo to docela nedávno. Na toto téma je nejlepší mlčet...

Kdy je ještě lépe mlčet?
Například, když dopravní policista žongluje s vašimi body nebo když hovoří někdo starší a hlavně, když nemáte co říct.

Kdy se vám naposled stalo, že jste neměl co říct?
Taky nedávno. Když mi redaktorka z bulvárních novin telefonovala, že tam na mě mají anonymní mail, že jsem v Praze jeden z největších distributorů drog a že má zjištěno, že mi patří vila v Rudné u Prahy.

Jak jste to řešil?
Nijak. Jak byste to řešila, kdybych vám teď tvrdil, že vím, že jste tajná milenka Baracka Obamy a že když jste za ním byla v Bílém domě, že jste tam ukradla vidličku?

Napsal jste někdy anonym?
Paní kolegyně, toto pro mě opravdu není téma. Mám s tímto druhem činnosti bohaté zkušenosti, ale zatím pouze jako adresát...

Kdy a kde jste přišel na nápad založit www.certnakoze.cz?
Může za to Česká televize Brno, kde jsem dostal nabídku k moderování vlastní talk show. Což znělo lákavě. Ten pořad se pak skutečně rozjel, jmenoval se Cafe X. a po pár týdnech jsem zjistil, že jsem přišel do prostředí, kde vládnou ještě lehce socialistické zvyky, včetně klasické cenzury a v té její nejodpornější formě. Zažil jsem tam ředitele či vedoucího programu, který si mě před vysíláním bral tzv. bokem a tam jsem dostával „rady". Hrůza. No a na jedné z cest z Brna do Prahy jsme s kolegou Zdeňkem začali plánovat nějaký webový magazín. Čert na koze vlastně vznikl z jakéhosi trucu.

A název - Čert na koze?
To si pamatuji přesně. Bylo to právě v brněnském televizním studiu v bufetu. Tak jsem Zdeňkovi z ničeho nic říkal, že ten web musíme udělat, i kdyby čert na koze jezdil. Pak si mě vzal Zdeněk tzv. stranou, jak bylo v Brně zvykem, a pošeptal mi: „Takhle by se to mohlo jmenovat, ty vole." A bylo to.

Co bylo od začátku vaším záměrem?
Udělat webový magazín, který nebude vyloženě bulvární a bude s celebritami kamarád. Jakési pozitivní zpravodajství ze světa celebrit a šoubyznysu. Tenkrát by mě ani omylem nenapadlo, že už za půl roku k nám přijde 150 tisíc uživatelů měsíčně.

Už jste měli s někým slavným nějakou konfliktní šarádu?
Zatím ne, jak říkám, jsme na celebrity hodní a oni jsou hodní na nás.

Před pár týdny skončil váš dlouholetý pořad na Frekvenci 1 -  Křížový výslech. Jak vám bylo, když ten pořad končil?
Bylo mi lehce smutno. Vysílal jsem každý den skoro sedm let tahem. Už se mi taky párkrát ráno stalo, že jsem se v půl osmé vzbudil a až v garáži jsem si vzpomněl, že vlastně Křížák už není a že jsem mohl ještě spát.

Myslíte, že to bylo dobré rozhodnutí, ten pořad zrušit? A jak hodnotíte vaše nástupce - pány Vondráčka a Pokorného?
Přece nepředpokládáte, že budu nějak hodnotit rozhodnutí vedení Frekvence 1. A kolegy Vondráčka a Pokorného musí hodnotit posluchači. Jen vám řeknu, že jsem z Křížového výslechu neodcházel s žádnou hořkostí. Na Frekvenci 1 teď moderuju Pressklub a o to jsem usiloval už před časem.

Přišla vám po skončení Křížového výslechu nabídka od konkurence?
Přišly dvě. Jedna z nich byla velmi zajímavá, ale já chci mít na dresu napsáno Frekvence 1.

Prozradíte, od koho nabídky byly?
To mě tolik podceňujete?

Jak si na Xavera Veselého zvykl Pressklub Frekvence 1?
Jo, tak to se musíte zeptat jeho. Zatím jsem odvysílal čtyři díly a ohlasy mám velmi dobré. S panem ředitelem ladíme detaily a dost si lámeme hlavu nad tím, jaké hosty budeme zvát. Chceme posluchačům Frekvence 1 nabídnout ty nejzajímavější.

Často mluvíte o všech možných celebritách, které jste potkal a se kterými jste mluvil, ale kdo jsou lidé, kteří na vás měli ten profesní vliv?
Bez nároku na pořadí, tak Barbora Tachecí, Radek John, Mirek Škoda, Petr Novotný. To je základní kádr a v širším seznamu mám ještě asi 20 lidí...

S jistou pochybností se mluví o lidech, kteří vyučují mladé novináře, zpravodajce, moderátory, myslíte, že byste těm studentům měl co vyprávět?
Možná bych jim mohl poradit, jak to mají udělat, aby se mohli učit od lidí, jako jsou Barbora Tachecí, Radek John, Mirek Škoda a Petr Novotný. A kdyby měli nějaké připomínky, vzal bych jim zápočty, zvýšil školné a ponechal bych jim před katedrou Petra Žantovského...

Nemrzí vás, že nemáte svoji televizní show?
Jste špatně informovaná. Na brněnské digitální televizi BTV mám svoji talk show Xaver live - týdeník, kam si mohu zvát zajímavé hosty a ptát se jich na to , co mě zajímá a já doufám, že na věci, které zajímají i diváky. BTV začíná vysílat celoplošně, takže si ji už za pár dnů můžete naladit i u vás na vsi. Nebo na www.tvb1.cz.

Jste špatně informován, bydlím na Praze 4, ale zkusím si vás naladit. Proč se nerad bavíte o privátních věcech?
Může to být částečně tím, že téměř žádné privátní věci nemám... a když, tak velmi nezajímavé. Tzv. privátní záležitosti nakupujte u jiných Žilků, Hanychů, modelek všeho druhu atd...

Jednou jste prohlásil, že to nejzajímavější, co jste kdy dělal, byla kniha Doživotí. Trváte na tom?
To jsem opravdu někde řekl? Něco na tom je. Teď zrovna pracuji na volném pokračování, opět jsou to rozhovory s odsouzenými lidmi v českých věznicích. Jsem skoro v půlce a nakladatelství Jota ji přinese do distribuce někdy na podzim letošního roku. Zatím má pracovní název Druhý břeh. ... takže se vlastně chystám na Druhý břeh...

V okamžiku, kdy dokončíte další knihu z vězení, budete mít ještě o čem psát?
Uvidíme. Mám už několik let rozepsanou knihu - takový román - příběh, vlastně jen zaznamenané skutečné životní peripetie, skutečného žijícího člověka. Ta kniha se zatím jmenuje Byl jsem českým prostitutem aneb nejhorší je neděle. Teď to momentálně stojí na tom, že se mi někam ztratil člověk, podle jehož životního příběhu je ta kniha napsaná. Do nedávna jsem si myslel, že je někde ve výkonu trestu, ale teď netuším kde je. Mám podezření, že už nežije, tak uvidíme, jak to s knížkou dopadne.

Čím vás to asociální prostředí tak přitahuje? Dvě knížky z vězení, připravujete román o prostitutovi...
Jednoduše řečeno - silný lidský příběh. Prostě situace, okolnosti, které si ani nejtalentovanější scénárista není schopen vymyslet. Určitě taky emoce a v každém okamžiku konfrontace se sebou samým.

Na co se v nejbližší době nejvíc těšíte?
Sedím celkem ve třech rozjetých vlacích - Pressklub, Xaver live a Čert na koze. Tedy těším se, že se bude všem třem ovečkám dařit a že mě povezou dál. Za pár dnů jedu na víkend do maďarských termálů , a pak ještě na pár dní do Alp, kde se statečně, po několika letech, postavím na lyže.

Co je pravdy na tom, že po několika angažmá v reklamních kampaních, teď děláte nějakou reklamu na banku?
Na tom není pravdy nic. To vzniklo náhodou. Četl jsem v médiích dost drsné útoky na investiční společnost Edbusy a vzhledem k tomu, že já jsem jejich spokojeným klientem a mám vyzkoušeno, že ta firma je korektní, tak jsem se jich v médiích zastal. To je celé.

Přemýšlíte někdy o tom, jaký jste?
To asi jo, ale nechtějte po mě, abych tady prezentoval na co zpravidla přijdu.

Myslím, že jste hodný, sebestředný, máte přesvědčovací schopnosti a někdy nevíte - kdo vlasně jste. Je na tom něco?
Budu o tom přemýšlet...

Jana Maresch