S čím jsi šel do Superstar?
Prakticky s ničím. Šel jsem to jenom zkusit, v žádný velký úspěch jsem nedoufal. Jen jsem chtěl zjistit, co porota prostě na mně řekne. Říkal jsem si - dojít do poslední stovky by pro mne bylo naprostý úspěch, o tom jsem snil jen ve svých nejtajnějších snech.Ale pak jsem postupoval a postupoval a nakonec jsem byl v top desítce. Z té desítky jsem asi nejhorší byl, to asi jo. Ne asi, ale určitě. Neměl jsem takových zážitků a zkušeností jako ostatní, kteří už různě zpívali a tak. Já jsem vystřídal nějaké tři kapely, dělal jsem si své písničky a šel jsem to tam jako by zkusit. Porotci mě kritizovali -ale to už mě mohli vyhodit pět kol před tím , už jsem se jich sám ptal. Že bych asi nic neuměl, to asi ne, když mě mohli vyhodit pětkrát ...

Co ti soutěž dala?
Ohromné zkušenosti. Setkání s důležitými lidmi nebo s těmi, ke kterým jsem vždycky vzhlížel, a pak je mohl poznat, třeba i z bližší stránky. Ale kdybych měl říct na prvním místě - tak zkušenosti.

Co děláš teď?
Už jsou to vlastně čtyři roky po Superstar. Nějaký pátek jsem jenom hrál, ale pořád to, co jsem dělal, nebylo to, co bych chtěl dělat. Ne že bych byl do něčeho nucený, ale nebylo to podle mne. Tak jak jsem si třeba představoval, že by to mělo být. Tak jsem se začal trošku stahovat z veřejného povědomí a dal jsem se na školu. Teď tady studuji v Praze Universitu Jana Amose Komenského - mediální studia, PR a samozřejmě pořád hraji. Ale zaměřil jsem se na takovou trochu jinou muziku , chtěl bych spíš být takový ten písničkář - barová židlička, kytara a voda vedle na stolku, nějaké povídání, a tak. Třeba jako Janek Ledecký nebo něco takového - to by mě bavilo. A ještě mám takový jeden zajímavý projekt s Vaškem Kořínkem, což je etno-jazzový výtvarník, hraje takové to etno, indiánské rytmy. Vystupujeme asi tak rok a půl spolu a je to vždycky jamování ty naše koncerty , takže mě to hrozně baví . Dělám písničky do zásoby a jestli ještě někdy natočím desku...nijak na to netlačím. Že by musela být deska, že bych musel být ve všech bulvárních časopisech a musel se někde ukazovat. O tom si myslím, že to není.

Máš představu, co budeš dělat po škole?
Rád bych dělal samozřejmě muziku jakou bych chtěl dělat , což je takové to písničkářství . A jinak něco kreativního - být v reklamní agentuře nebo tiskový mluvčí...něco takového by mě bavilo. Vymýšlení reklamy, muzika třeba do reklamy a tak.

Čeho bys chtěl dosáhnout?
Nemám nikterak velké cíle, že bych musel mít Porsche, Ferrari, vilu v Praze a já nevím co. Prostě chtěl bych žít tak, abych byl spokojený. Já se zatím v tom životě vysloveně bavím - to zaklepu. Vím, že bavit se celý život asi nepůjde, ale dosáhnout vzdělání, mít rodinu , být samozřejmě zdravý - to jsou základní věci, které si člověk asi přeje. A hrát. Dělat muziku, jakou chci. Být s našimi na ranči, někdy tam přijet pomoci...já jsem takovej skromnej malej kluk...

Udělal jsi něco špatně?
Ježišmarjá! To je takových věcí! Zásadní chybu jsem snad ještě neudělal, to zaklepu, ale věcí, které jsem udělal špatně, těch je! Ve škole a jinde. Kdybych měl říct nějakou konkrétní - že jsem se třeba nezajímal dřív o věci, které se týkají vystupování, hraní a podobně. Že jsem třeba po skončení Superstar všechno nechával tak volně plynout. Bavíme se, je sranda a co bude zítra mě moc nezajímalo. Ale to jsou ty zkušenosti, které právě člověk neměl, nám bylo osmnáct, devatenáct. Vyrostl jsem v legraci, táta, máma pořád dělali nějaké srandy, legrace - tak jsem se bavil a nebral to nikterak vážně. Já jsem vlastně ani nevěděl, kam jsem se to vlastně dostal, na jakou - v úvozovkách - úroveň té slávy nebo popularity nebo čehosi. Takže jsem to nikterak nevnímal, bral jsem to stále jako ve starých kolejích,ale nějak to nešlo, už nás lidi brali jinak. Spousta kamarádů třeba odpadla nebo se někam ztratila a nebavila se s námi. Spousta lidí si na nás udělala názor , aniž by nás osobně potkala.

Ublížilo ti něco?
Asi určitě to, že nás lidi hodnotili, aniž by nás znali. Osobně mám takovou zkušenost, že když si deset lidí o mně myslí, že jsem „namachrovaný idiot" atd. atd., tak devět po nějakém rozhovoru , třeba u baru, ode mě odchází s tím, že se musíme ještě někdy vidět a zve mě na panáka... Asi na ty lidi takhle působím, ale já za to nemůžu, jaký mám ksicht.

Kdyby ses mohl sám teď někam nominovat - kam by to bylo?
Na sto metrů plavání.... ale vím, že to není myšleno sportovně...Já jsem se svojí pozicí docela spokojený, samozřejmě, vždycky to může být lepší. Asi hrát, dělat třeba předskokana Jankovi Ledeckému nebo něco takového. Muzikál asi žádný ne, jediný, do kterého bych šel, je od Janka Ledeckého. Ale nepředpokládám, že by mi Janek Ledecký nabídl muzikál. Jsem se svou pozicí jakž takž spokojený, ještě aby se mi začalo ještě trochu víc dařit v muzice, aby mě lidi poznali právě s tím repertoárem, co hraji teďka a ne to, co je třeba čtyři roky staré a podle toho vás pořád hodnotí. Tam jste byl do něčeho tlačený, že deska se musela natočit tak, tak, tak a tak. Já jsem řekl ne, že to chci jinak, donesl jsem demáč a stejně se to přetočilo úplně jinak a řekli mi, že to bude dobré a ať jim věřím.

Kolik jsi natočil desek a kolik si jich prodal?
Já jsem natočil jednu desku, protože pak tam nastaly nějaké problémy ve spolupráci. Mám doma pod postelí Zlatou desku, zaprášenou... a to bylo tenkrát kolem deseti tisíc ...Teď je zlatá za sedm nebo za kolik, jde to pořád dolů.

S kým ze Superstar se stýkáš?
Vysloveně stýkám - to asi ne. Jelikož neobrážím ty párty tady po barech v Praze, kde se všechny české celebrity potkávají... I když nedávno jsem se viděl se Šárkou Vaňkovou - ale jinak se moc nevídáme. Teda aspoň já s nimi. Spíš jsem zalezl na školu a dělám si písničky do šuplíku, házím se na jinou kolej a nejdu po nějakých těch...

Jan Dobiáš