V. Körner: „Iniciativa k nynější nahrávce vyšla ze Supraphonu - a jsem rád, že k ní získali Honzu Kačera. Jeho hlas neustále zraje. Těší mě, že stále můžeme využívat jeho nejen hlasového, ale i lidského potenciálu. Ten text je mu blízký, rezonuje s ním. Jan Kačer pokládal a dodnes pokládá svou roli v Údolí včel za jednu ze svých osudových, což je pro mě obrovská pocta."

J. Kačer: „To je pravda. Pro mě to byla zlomová zkušenost. V té době jsem začal uvažovat o tom, co je to filmové herectví a herectví vůbec - a tahle role svým rozsahem a hlavně obsahem mě přivedla k tomu, že jsem svoje přístupy k herectví přehodnotil, hodně jsem se tomu tenkrát věnoval. Pokládám za velké štěstí, že jsem Údolí včel mohl natočit. A díky Supraphonu je teď tento projekt prodloužen. Bylo to pro mě šťastné setkání s textem a Vladimírem Körnerem."

Vzpomínáte si na vznik filmu?

V. Körner: „Psal jsem tehdy svoje životní dílo, Písečnou bouři, román o křižácích. Do toho vstoupili režisér Vláčil s dramaturgem Antonínem Mášou s požadavkem na film, ve kterém by se zužitkovaly kostýmy a výzbroj z Markéty Lazarové. Tak jsem narychlo psal scénář z toho, co už jsem měl napsané pro Písečnou kosu."

J. Kačer: „A vznikl opravdu významný film. K mojí velké radosti se v poslední době vrací; možná proto, že je kostýmní a kostýmy nestárnou. Ale hlavně asi proto, že Vladimírova myšlenka je stále pronikavá. Někdy se film strefí nejen do doby vzniku, ale protáhne se do budoucnosti. To je případ Údolí včel."

Byl jste, pane Körnere, u nahrávání nynější audioknihy?

V. Körner: „Nebyl. Tohle všechno jsou pro mě už pouze dozvuky věcí z let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých. Dnes už téměř nic nedělám, po sedmdesátce jsem prakticky všechno zabalil. Něco z mých věcí se ještě točí, ovšem ne z mojí iniciativy. Kačerovu nahrávku jsem ale slyšel. Je to úžasný hlas. A úžasná symbióza; jak říkám: on je s tím textem vysloveně spjatý."

Mluvili jste spolu před nahráváním?

V. Körner: „Byli jsme spolu v Písku na festivalu Nad řekou. Tam Jan Kačer před publikem přečetl ukázku ze závěru knihy. Mezi diváky to vyvolalo obrovskou polemiku, kniha se přeci jenom od Vláčilova filmu trochu liší."

J. Kačer: „Jinak jsme spolu sice o práci na nahrávce moc nemluvili, já si ale s Vladimírem Körnerem povídám řadu let. A myslím si, že mu začínám trochu rozumět."

Jak vznikala samotná nahrávka audioknihy?

J. Kačer: „Po určitém rozcvičení jsem přečetl v jednom zátahu třeba i deset stran - a nedělal jsem ani technické chyby ani šumly. Příběh sám mě strhl, měl jsem pocit, jako bych ho vlastně vymýšlel sám. To je stav, který má interpret málokdy a který je vlastně posvátný. Až mi bylo líto, že ta práce skončila."

Měl jste při načítání oporu i ve filmu nebo jste se od něho chtěl oprostit?

J. Kačer: „Byla to pro mě zvláštní zkušenost. Četl jsem text, který jsem samozřejmě doslovně neznal, ale znal jsem jeho vnitřní obsah. Chtěl a musel jsem to dělat jinak, než film, ale ty filmové příběhy jsem měl neustále před očima, což je velká pomoc. Když cokoliv čtete, musíte si příběh vybavovat, připravit se na to, co budete číst. Já jsem se ale najednou ocitl ve světě, kde jsem před třiceti lety byl. A opakuji: byla to pro mě velká pomoc."

O CD kompletu Údolí včel čtěte zde:

http://www.certnakoze.cz/show/clanky/jan-kacer-se-vratil-do-udoli-vcel-2789.html

Podívejte se na Jana Kačera v ukázce z filmu Údolí včel:

Thomas