Co teď děláte?
Teď momentálně se balím, a odjíždím do Polska, kde mám televizi. Pořad o populární hudbě a tentokrát tam budou zpovídat několik zpěvaček polských a mně jako zahraniční - a vlastně jejich, protože oni mě říkají „naša Chelena". Mně si přivlastnili a jak jsem se včera dozvěděla, tak to bude zpověď o tom, jaký byl průběh mé kariéry s tím, že tam potom každá z nás zazpíváme jednu písničku. A je to prý velmi prestižní pořad.

To je ta absolutně nejaktuálnější věc. Jinak jsme teď zahájili turné mého nového pořadu, který se jmenuje "Helena recitál" a je určen pro kulturní zařízení, eventuelně pro amfiteátry, s kapacitou takových 1000 lidí, v amfících je to víc. Je to komornější vystoupení, které je i finančně pořadatelům dostupnější, než megakoncerty, které normálně dělám s velkým bandem. Máme už čtyři představení za sebou, byla nádherná a romantická. První bylo na levném amfiteátru, kde to vlastně byla generálka spojená s vystoupením - pro lidi otevřená generálka - v Mníšku pod Brdy. Tady jsme si vyzkoušeli všechno - celý den byla zkouška pořadu, večer vystoupení. Pak v podhradí zámku Loket, kde to bylo tak malebné a krásné, že na to budu vzpomínat hrozně dlouho. Úžasní lidé, narvaný amfiteátr, atmosféra neskutečná. Hned nato jsme odjeli opět do zámeckého prostředí ve Znojmě a na nádvoří před znojemským zámkem bylo další vystoupení, a pak jsme odjeli k Hradci Králové, kde byl taky amfiteátr a všechna ta představení - jedno jako druhé - mělo obrovský úspěch a já z toho mám nesmírnou radost, že je pořád ještě o mne takový zájem. Jak jsem sledovala spektrum publika, tak to bylo opravdu od malých, tří, čtyřletých dětí, přes mladou generaci, střední generaci a babičky. Takže úžasné!

Ještě jsem dostala nabídku do muzikálu Mona Lisa, kde to není hlavní role, na to už jsem příliš ve věku, ale budu tam mít roli matky Mony Lisy, a jak jsem poslouchala muziku, tak je velmi zajímavá a i libreto se mi líbí. Už jsem se s Oldřichem Lichtenbergem dohodla, že bych do toho šla. Bude to na Broadwayi někdy začátkem příštího roku. A 21. prosince - už se prodávají lístky - budu mít opět vánoční koncert.

Píše pro vás někdo písničky?
Dokonce Víťa Hádl mi napsal písničku, daroval mi ji loni k šedesátinám, a protože jsem neměla v plánu točit novinkové album, tak jsem si ji schovala a počítám, že ji uvedu na nové desce. Ještě je tu jedna taková zajímavost: kdysi v 80. letech jsem natočila písničky amerického zpěváka Billyho Joela pro - tehdy - západoněmeckou firmu. Byly tam krásné věci, specielně dvě jsem si dovedla docela dobře představit s českým textem, ale nějak jsem zaváhala. A než jsem všechno stačila zrealizovat, Hana Zagorová udělala jednu z nich, která se jmenuje „Vím málo" - „She Is Only Women". Krásná věc. Pořád ji mám v hlavě. Když jsme se teď domlouvali na novém albu, přemýšlela jsem, kudy by se mělo ubírat. Chtěla bych, aby tam byly právě písničky baladičtější a nejen rozjuchané a taneční - a tak mě tahle píseň napadla. Dodala jsem si síly, a oslovila Hanku Zagorovou, protože jsme byly zrovna společně na koncertu Celine Dionové. Zda by jí vadilo, kdybych tu písničku zařadila do recitálu a ona řekla: „ Jo, prosímtě, klidně ji udělej a třeba ji natoč ..." Jsem ráda, protože nerada kradu někomu repertoár, nedělám to vůbec. Text už umím, psal ho Zdeněk Rytíř a je krásný. Počítám s touhle písní. Je na albu, uvedla jsem ji i v recitálu a má obrovský úspěch.

Je něco, po čem se vám stýská?
Stejská se mi po mamince. A samozřejmě po rodině, po té části, která je taková nějaká zatvrzelá.

Vždycky jste udávala tón - v oblečení, vystupování, v dobré náladě - trvá tato ambice dál?
Já si myslím, že to není jinak. A jak vidím, tak spousta kolegyň i fanoušků nebo fanynek velmi sleduje moji vizáž, můj outfit. Mám již několik let báječného vizážistu Zdeňka Fencla - on mi dělá vlastně všechny ty tři fragmenty - vizáž, styling (oblečení) a v neposlední řadě i vlasy, protože původem je kadeřník. Je kluk moderní, který sleduje trend, ale má na druhé straně cit pro to, co mně nabídnout, protože samozřejmě ne všechny módní trendy by byly vhodné pro můj věk. Po této stránce si rozumíme a vidím, že jsme vždycky nadčasoví, a když nastolíme nějaký model nebo nějaký trend, tak za chvilku ho vidím se opakovat třeba v nějaké jiné variantě u druhých.

Už někdy bilancujete nebo je na to pořád ještě čas?
Já nějak pořád spíš než dozadu koukám dopředu. I když samozřejmě - při koncertu 40 let kariéry jsem bilancovat trošku musela - vzhledem k tomu, že to bylo spojeno s natáčením pořadu Holka od Červené řeky, který jsme dělali s režisérem Jirkou Adamcem a dramaturgem Radanem Dolejšem. Takže jsme se vlastně prohrábávali veškerým mým repertoárem od samého počátku, protože pořad byl i chronologicky stavěný. Museli jsme zavzpomínat, a moderátor pořadu Karel Šíp ohromně vtipným způsobem vzpomínal na doby minulé. Vzešlo z toho DVD Holka od Červené řeky, které je velmi úspěšné. Jsou tam - s výjimkou pár lidí, kteří byli smluvně vázáni jinam - všichni mí kolegové, kolegyně, kluci z různých skupin... pořad byl v té době ohodnocen jako nejlepší pořad roku. Takže i z toho jsem měla velikou radost. A tam jsem musela trochu bilancovat.

Co jste se naučila za poslední dobu?
Docela bych řekla, že - pár let jsem se to ale musela učit - už mě začíná jít tenis, se kterým jsem začala pozdě. Když jsem byla v dětství ve Slatiňanech, bylo tam několik kurtů, ale v té době byl tenis byl považován za buržoazní sport a nebylo mu v těch padesátých letech přáno. Takže já jsem vlastně začala až když jsem přišla do Prahy a měla jsem kliku, že tady kousek od nás v Řevnicích ta možnost byla. Chvilku trvá, než se to člověk naučí a než si to osvojí, ale už mám z tenisu radost, hraju různé turnaje, občas mě i chválí jak za styl, tak za hru...mám z toho radost. Co neumím a ještě bych se chtěla naučit, jen mi k tomu pořád chybí čas, je zvládnutí internetu. Trošku se už za to stydím, protože s tím vyhrožuji několik let, že se to naučím. Už mám všechno připravené doma, jediné, co nemám, je čas. A teď máme nové štěně. To je jako, když máte dítě, protože musím pořád hlídat, pořád být ve střehu... no, doufám, že to někdy zvládnu.

Kde nabíráte sílu k práci - doma, u fan klubu, na jevišti, na zahrádce nebo někde úplně jinde?
Je to několik faktorů. Jednak tady to moje milieu - dům, zahrada, můj manžel, mí přátelé, mí fanoušci, protože když člověk cítí, že je ještě žádán, tak udělá maximum pro to, aby zájem opětoval. Nehledě na to, že mě to pořád ještě baví, takže by mě bylo - i v této době - líto, kdyby tomu tak nebylo. Kdybych třeba už byla posluchačům jedno nebo to zkrátka nebylo takové jako dřív. Teď jsem se zase nabila těmi čtyřmi koncerty, protože vidím, že je to senzační. Proto jsem se rozhodla, že i připravím novou desku, novinkové album a už jsme na něm začali pracovat. Producentem bude Dan Hádl, velmi šikovný kluk, kterého já znám jako malého chlapečka, protože v době, kdy byl mrňous, tak já pracovala s jeho tátou Víťou Hádlem. Mám to tak nějak hozené, to je prostě strašné, že přežívám několik generací...Ale těším se na tu práci. A během října mi vyjde u Supraphonu vzpomínkové CD, protože jsme zjistili, že v televizi existuje velká řada snímků, které nikdy nebyly na žádné desce. Jirka Svoboda - jako dramaturg desky - posbíral veškeré tyto střípky, nazvali jsme desku „Blázen, kdo se lásky zříká" podle jedné písničky na tomto albu a jak říkám, měla by vyjít v říjnu.

Martin řekl, že když si potřebuje vyčistit hlavu nebo načerpat energii, zaleze na hausboat a jezdí po Vltavě. Co děláte vy?
Když nemám nějakou pracovní povinnost, jedu s ním a velmi ráda, protože to na mě působí stejně. Tam se absolutně člověk odreaguje, dokonce už jsem se potatila a chytám ryby! A hrozně mě to baví. Miluju ryby, hlavně je ráda vařím a rádi je grilujeme, to je úžasné. Poslední náš úlovek byl candát, což je jedna z nejlepších sladkovodních ryb. Měl sedmdesát, možná osmdesát centimetrů! Nádherná ryba, takže jsem ji udělala, mám na ni výborný recept, grilovali jsme ji v alobalu a byla prostě senzační.

Máte nějaké své dosud nesplněné přání?
Možná jo. Docela bych ještě zatoužila po nějaké krásné roli přímo na mě - buď mně adekvátní, nebo pro mě napsanou v nějakém opravdu pěkném muzikálu.

Jan Dobiáš