Vzpomenete si na své první rande?

Jako kluk jsem byl zamilovaný do Terezy Brodské, bylo mi kolem 12-ti let. Už ani nevím, jestli jsem ji vůbec aspoň držel za ruku. Jinak jsem se pravidelně pokoušel o nějaké rande od malička, na každých prázdninách. Vždycky jsem sháněl nějakou místní krasavici, ale nějaký mimořádný prožitek z toho nemám... (smích)

Máte nějakou speciální seznamovací metodu nebo se děvčata slavnému režisérovi hlásí sama?

Jsem dost ostýchavý člověk a jen tak „z placu" si na nějaké seznamování netroufnu. Málokdo mi to věří, ale je to tak. Na druhé straně moji současnou partnerku Jerry jsem nabalil já. Bylo to na svatbě jednoho kamaráda a to dost „romantickým" způsobem. Seděla u stolu s kamarádkou a já se jich přišel zeptat, jestli si nedají se mnou vodku. To byla veškerá poezie, kterou jsem ze sebe v tu chvíli dostal.

Co je pro Vás lepší - žít s partnerkou z umělecké branže nebo s nějakou, která se šoubyznysem nemá nic společného?

Měl jsem tu čest zažít obojí. Myslím, že si rozumím s holkama „z obou břehů", ale, mají-li oba partneři umělecké ambice, je to o něco složitější. Nutně to musí jít v jisté chvíli proti sobě, protože každý má to svoje a nikoho nezajímá, jestli je doma umytá podlaha nebo že je nahnilá polévka v lednici. Určitě je lepší mít vedle sebe někoho, s kým se vzájemně doplňujete, než někoho, s kým, byť nepřímo, soupeříte.

Přesto jste těch „uměleckých" vztahů měl několik...

Je to logické, vždyť doktoři chodí se sestřičkama, tramvajáci s vyhýbkářkama, taxikáři s dispečerkama, číšníci se servírkama...

Umíte si představit, že byste se seznamoval na inzerát?

Neumím. Dal bych si inzerát, kdybych prodával auto, ale seznamovacího inzerátu bych se asi bál. Považuji seznamování za takové dobrodružství, že bych to asi inzerátu nesvěřil. Já jsem si snad nikdy žádný inzerát nedal a taky jsem nikdy na žádný neodpověděl. Třeba na to někdy dojde... (smích)

Jistá kartářka tvrdí, že až ve dvaačtyřiceti letech potkáte svoji fam fatal.Věříte na kartářky? Radil jste se někdy s nějakou, než jste se pustil do nějakého vztahu?

Nevěřím ani tomu co říkají kartářky, ani na osudové ženy. Člověk pořád čeká, že se stane něco osudového a ono se taky nemusí stát vůbec nic. Pro mě je důležité mít partnerku. Momentálně se víc upínám na práci a říkám si, že, když se mi bude dařit v profesi, tak se vždycky nějaká najde... (smích) teď je mi dobře s Jerry a o ničem jiném neuvažuji...

Obsadil jste někdy nějakou herečku tzv. přes postel?

Přísahám, že ne. Možná jsem se v průběhu práce s nějakou seznámil, ale byl jsem vždycky velmi opatrný na to, abych se do něčeho takového nechal vtáhnout. Ono to ani pořádně nejde, musel bych to zdůvodňovat producentům a štábu, já to prostě nedělám. Připouštím, že se to v branži děje, u mě opravdu ne. I když výjimka potvrzuje pravidlo... (smích)

Mám pocit, že u vás došlo k jistému zlomu, že jste teď za hodného tátu...

Nedošlo k žádnému zlomu. Myslím, že se snažím být dobrým tátou, jen jsem to chtěl mít černé na bílém, jestli jsem to skutečně já - otec. Teď chci, aby Natálka věděla, že já jsem její táta se vším všudy a nechci dopustit, aby mě znala jen z časopisů a z bulvárního tisku.

Myslíte si, že jste typ, který se líbí mužům?

Ano. Nabídek bylo dost. Já jsem ale čistokrevný heterosexuál. Mám mezi čtyřprocentními spoustu známých a kamarádů, většinou skvělých lidí, ale já jsem sex s chlapem nikdy ani nezkusil. Jsem v tomto lehce konzervativní a oni to kluci o mě vědí...(smích)

Začínáte lehce šedivět ve vlasech, nechtělo by to obarvit? Nebo věříte na to, že prošedivělé vlasy přitahují ženy?

(Smích) Určitě ne. Chci být takový, jaký jsem, přece nebudu hrát o dvacet let mladšího kluka. Jestli to přitahuje nebo nepřitahuje ženy, je mi jedno. Snažím se vypadat dobře, to ano, ale, že bych si barvil vlasy?

Co děláte proto, abyste vypadal dobře?

Jezdím na kole, chodím do posilky, velmi opatrně jím a hlavně dodržuji zásadu pravidelného sexu.

Pravidelný sex znamená co?

Stačí tak třikrát za den... (smích)

Jste bohatý? Kdybyste měl zítra zaplatit milión - měl byste ho?

To ne. Mám kde bydlet, mám čím jezdit. Dlužím nějaké peníze na finančním úřadě, kam jde většina mých honorářů. Navíc nejsem moc šetřivý...

Ve kterém bodě se teď nachází vaše kariéra? Jste na vrcholu?

Vůbec ne. Mám pocit, že začínám. Všechno, co jsem doteď udělal, beru jako, že jsem ohledával terén. Je mi třicet osm, a tak si říkám, že bych už pomalu mohl něco pořádného natočit. To teď to bylo hledání a chystám se začít.

Jste šťastný?

Šťastný může být akorát idiot. Je takových věcí, se kterými jsem nespokojený, že nemůžu říct, že jsem šťastný. Spíš jsem rád, že jsem zdravý a že jsou přede mnou věci, na které se těším. Teda... možná tak trošku šťastný jsem, ale má to svoje rezervy... (smích)

Co vám udělalo v poslední době radost?

Jednoznačně úspěch nového filmu „Na vlastní nebezpečí"...

Luboš Xaver Veselý