Co byl nejhorší okamžik tvého přerodu z modelky na moderátorku?
To, že mi nikdo nevěřil, to byl nejhorší okamžik. To víš, od modelek se prostě nečeká souvislá věta, která by měla hlavu a patu a v momentě, když jsem začínala moderovat, tak všichni pochybovali a to bylo opravdu nepříjemné. A nebylo to, že by mi nevěřili jeden den, ale nevěřili mi docela dlouho. Teď po roce a půl, co to dělám, cítím, že si lidi začali zvykat na to, že víc mluvím, než předvádím. Já věřím, že je to lepší a lepší a že někam kráčím a že nezůstanu ani tam, kde jsem teď... to by bylo smutné ve dvaceti šesti letech, že?

Pro tebe osobně je větší adrenalin radio nebo televize?
Určitě televize, protože tam bych si, krom toho, že si musím hlídat, co říkam, měla hlídat i to jak vypadám. Do rádia se dá přijít i po mejdanu a nikoho nezajímá, jestli mám kruhy pod očima. Posluchač rádia je citlivý pouze na to, co moderátor říká, jak se vyjadřuje, tak v tom je rádio jednodušší. Ale o to víc mě rádio baví, když tam mohu, v úvozovkách, dělat, co chci... Krom toho mám mimo rádio tolik pozornosti, že ji nepotřebuji.

Jsi pyšná na to, že máš svoji vlastní rozhlasovou show?
Jsem, protože to je v podstatě to, kam já jsem mířila. Teď vysílám na Frekvenci 1 každý všední den od 14 do 17 hodin svůj pořad Styl a cítím, že to je „ono". Nejdřív jsem v rádiu dělala proudové vysílání o víkendu, a to byla dobrá škola, jenže jsem chtěla vysílat ve všední dny a mít vlastní show , a to se mi splnilo. Mám radost. Ano jsem na to pyšná a ani jsem nečekala, že by to nakonec šlo takhle rychle. Nevím, jestli o sobě mohu říct, že jsem moderátor - profesionál, ale cítím, že se lidi u mého pořadu baví. Možná proto, že jsem jiná, snažím se být přirozená a mluvit, tak jak mluvím normálně, jsem tam za sebe a jsem to já...

Poslední dobou dost často slyším, že lidé na tebe v poslední době změnili názor. To je taky trošku zásluha rádia, ne?
Je to tím, že výstup modelky je pouze přes psaná média. V rádiu a v televizi máš šanci projevit náladu, emoce... a to je rozhodující. Prostě rozdíl mezi mluveným a psaným textem, co je na papíře je sterilní a modelka nemá možnost se jinak projevit. To máš jako s esemeskami. Někdo ti napíše „OK NO DOBŘE" a ty si ji můžeš přečíst pěti různými způsoby a pisatel má v tu chvíli stejnou šanci tě nadchnout i otrávit. A pak si vezmi, že lidi četli o mých kauzách a co si mohli myslet... A navíc mě v té době bylo jedno, co si o mně, lidé myslí, práce jsem měla dostatek, měla jsem pocit, že nikoho nepotřebuji, tak o nic nešlo. Dnes to vidím jinak, člověk stárne, vyvíjí se a jinak pohlíží na věci. Dnes už velmi dobře vím, že mě živí přízeň lidí... a vrásky přibývají. Ano , rádio mi pomohlo, myslím, že ukázalo lidem, jaká skutečně jsem.

Ty jsi bezesporu úspěšná žena, jenže se říká, za úspěch se platí daň. Můžeš to potvrdit?
Jistě, je to pravda. Třeba u mě je to v tom, že: Je mi dvacet šest let, mám byt za svoje peníze, auto za svoje peníze, za svoje peníze si kupuji, co chci, můžu zajít do luxusní restaurace, ale je to vykoupeno tím, že jsem sama. Možná platí obecně, že úspěšní lidé mají potíže ve vztazích. Ano, budu úspěšná Diana Kobzanová, ale budu sama.

Umíš si tipnout, kde bude Diana Kobzanová za deset let?
Nevím. Neumím. Ale! Nedávno jsem se bavila s jedním známým, který žije v zahraničí a ten mi připomněl naši debatu před třemi lety a já jsem mu prý říkala: „Neboj, za tři roky budu úplně někde jinde, třeba budu dělat něco v televizi." A tento člověk mi před pár dny říkal: „Až se vrátím do Čech, budu ti dělat asistenta, protože ty budeš velká hvězda." Mám v hlavě vytyčenou cestu a zhruba vím, kam chci dojít, jenže to je složité, třeba přestanu lidi zajímat, budu vyhořelá a skončím úplně jinak. Zatím doufám, že mám kam jít, ale zároveň cítím, že jsem ve fázi, kdy se to dá těžko odhadnout.

Co je pro tebe za poslední dobu největším zklamáním?
Protože jsem poslední spravedlivá na světě, tak jsem vždycky dost zklamaná z toho, že ne vždycky ten nejlepší má největší šance. Ještě pořád jsem se nesmířila s tím, že se často stane, že průměrný člověk dostane šanci dřív než ten, kdo si ji zaslouží. Neumím se srovnat s tím, že, tak často vítězí průměrnost, to je věc, kterou asi nikdy nepřijmu.

Gratuluji k zmoudření, Diano... vidíš to taky tak... třeba za posledních pět let?
Myslím, že ano, doufám, že jsem zmoudřela, asi jsem jiná Diana Kobzanová, než před pěti lety. Nezapomeň, Xavere, že stárnu, nezapomeň, čím vším jsem prošla. To by přece bylo smutné, kdybych zastydla někde ve dvaceti, u panáka v Solidní nejistotě, ne? Víš o modelkách se říká, že většinou neumějí stárnout, ale to není vždycky pravda, stačí včas začít dělat něco jiného a mně se to povedlo.

Luboš Xaver Veselý, Frekvence 1

www.vecernibrno.cz