S čím jste šel do Superstar?
Chtěl jsem v muzice víc a profesionálněji pokračovat, než bylo dosavadní hraní s kapelou za dva tisíce nebo párek a pivo po zábavách. Říkal jsem si, že když tam půjdu, třeba získám někdy někam nějaký kontakt, protože v dnešní době se bez toho nedá do Prahy nějak dostat a mně přišla Super star jako nejlepší možnost to někam dotáhnout. Možná ne dotáhnout, ale jaký lepší start se dá udělat? Pro kapelu, protože já jsem vždycky stál za kapelou, kapela zůstala až doteď a jedeme pořád.

Co vám soutěž dala?
Kontakty a hlavně zkušenosti - i ty špatné. Ty špatné jsou pro mne právě dobré, protože vím, jak se v určitých situacích zachovat, s kým se bavit, k čemu se propůjčit a k čemu ne. Abych věděl, jak to chodí, udělat si svůj názor a podle toho se pak v životě zařídit. Pro mne není třeba důležité být slavný - to vlastně nejsem, na rozdíl od jiných - ale hlavně být šťastný a dělat to, co mě baví.

Co děláte teď?
S kapelou jezdíme a máme úplně nový program. Děláme druhou desku, která je vysloveně nekomerční. Tu první jsme dělali co nejvíc komerční, ale třeba rodině, příbuzným, se zdaleka nelíbila tak, jako ta druhá,která je naprosto bez cenzury.

Jak se jmenuje kapela?
James DS. James, to je ta kapela, která byla už předtím, řekli jsme si - Honza se jmenovat nebudeme - budeme se jmenovat James. Těch názvů bylo víc, ale nás ani tak nezajímal název, nýbrž jaká bude deska. James jsme si řekli, že se pamatovat dá. A DS je jasné, žejo - Domácí Slivovice...David Spilka.

Jaké máte plány pro bližší a vzdálenější budoucnost?
Hrajeme s kapelou pořád, tak točit desky. Co se týká mně osobně, já jsem se dal na takovou jako pobočku muziky, to znamená dělat muziku. Jednak techniku - říká se tomu zvukař, ale já to nepovažuji za zvukaře - udělal jsem si studio a teď nahrávám hudbu, skládám hudbu pod různé dokumenty i pod filmy, reklamní spoty a tak. Využívám i ve skladatelství toho, co mi bylo nějak poskytnuto od narození.

Čeho byste chtěl dosáhnout?
Myslím, že to, co jsem chtěl, jsem už dosáhl. Mám samozřejmě své cíle, ale to jsou takové, při kterých si neustále zvedám laťku. Ale k tomu, abych byl šťastný - to už všechno mám. Mám svou přítelkyni, mám kde bydlet, mám své studio a dělám, co mě baví, takže jsem šťastný. Někdo chodí do práce a celou dobu je tam nešťastný, šťastný je pak až doma. Já jsem šťastný 24 hodin denně a myslím si, že to štěstí je nejdůležitější.

Máte pocit, že jste udělal něco špatně?
Na jednu stranu jsem si kdysi říkal - proč jsem do té soutěže lezl! Až když jsem vystřízlivěl z opojení z Prahy zjistil jsem, že je to opravdu tak na rok. Ale voláme si teď třeba s paní Chaloupkovou, zástupkyní ředitele na pražské konzervatoři, která nás hlídala zpěvově na soutěži a ta mi říkala: „Všechno si dělej sám. To je nejlepší cesta." Tady u nás v České republice je to opravdu jinak. Když jsme teď byli na poušti a kolem nás samí Arabové, tak ti se usmívali. Nezištně, bez jakékoliv finanční odměny nám pomáhali, bavilo je to a chválili to. U nás v České republice jsem už na letišti viděl hiphopery...Kdybych dělal něco jiného, tak ano, možná by se dalo prosadit. Ale v té muzice, co dělám já nebo my jako celá kapela...to je spíš do Ameriky, do Německa, do Ruska, tam jede takový jako metal, tam jedou kapely jako Linking Park. Ale jenom proto, že to je zahraniční kapela. Tady u nás je spousta dobrých kapel. Ale nikdy se nikam nedostanou. V tomhle si nekladu zvlášť vysoké cíle, že bych chtěl být třeba jako Kabáti nebo tak.

Je někdo ze Super star, s kterým se stýkáte?
Ano, stýkám se prakticky dvacet čtyři hodin s Terezou Najdekrovou. Žijeme spolu a chtěli bychom se co nejdříve, jak na to budou podmínky, vzít. Jsme vlastně od té doby pořád spolu, nikdy nás žádný větší konflikt nerozdělil. Takové menší spory nebo hádky nepočítám, ty jsou všude. Teď jsme viděli pár lidí. Oni tehdy měli pocit, dokonce byly i kauzy takové jako v AHA, že se s nimi nechceme stýkat, že nejezdíme do Prahy na večírky, že je nemáme rádi a tak. My jsme se opravdu drželi zpátky, ale chtěli jsme jen svoje soukromí. Oni byli ještě v tom - proč nebydlíte v Praze a proč neděláte tohle. Teď jsme se potkali s lidmi, kteří už vůbec nezpívají, nemají nic společného, nesloží sami ani notu, protože nemají nikoho, kdo by to za ně udělal a dělat nebude. Já jsem šťastný, že si to dělám sám, že to umím. Teď už jsou normálnější, protože spadli s hrušky. Já už jsem v té muzice byl, oni nikdy. Byl jsem v muzice a znám spoustu vydřených věcí - třeba i můj táta mi byl příkladem. Mohl jít zpívat do Prahy, jak skončili komunisti, bylo volněji. Dalo se dostat, bydlet, přes známé s někým mluvit. Teď se to třeba nedá. Začínal s Brichtou, s Arakainem, byli tak na stejné úrovni při těch začátcích, ale táta už měl mámu a mě, a tak do Prahy nešel. Toho si třeba vážím, i když to mohlo vypadat všechno jinak. Ale vrátím se k otázce, jestli se s někým stýkám: teď, když už jsou ti lidi na zemi, když poznali, jak to doopravdy vlastně je, tak už si s nimi mohu povídat. Dokud byli ve snu - a já z toho snu vyšel dřív, protože jsem si něco přecejen uvědomil a některé věci pochopil - tak jsem třeba nechtěl. Teď už se bavíme normálně.

Kolik jste natočil desek a kolik jich prodal?
Natočili jsme tři. Já jich natočil víc, ale ne svoje. První jsme natočili rok předtím, než jsem šel do soutěže, bylo tam devět skladeb. Na vlastní náklady - to jsme ještě dělali v různých vykládkových místech kamionů, abychom si s klukama vydělali na desku. To se nikdy nevydalo - to je prostě olomoucká amatérská kapela, která se nikdy nikam nedostane, a dává se to kamarádům. Takových kapel jsou stovky. Pak jsme natočili první desku po Superstar a z té první jsme vzali některé písničky do druhé desky. Ostatní jsme doskládali a jednu jsem vzal, protože k ní mám citový vztah - z kapely mého otce. Líbila se mi už jako klukovi, tak jsem ji na to cédéčko dal. Teď jsme dotočili třetí desku, která už je ale úplně jiná. Nechci říct lepší, ale je jiná. Soustředil jsem se na moderní styl, jinak se ladí kytary, jinak se zpívá, používají jiné stupnice a celkové souznění je modernější. Když to mám přirovnat, je to opravdu něco mezi Linking Park, Korn a Lin Bisquit.Je to poslouchatelné. Termín ještě není známý, ale chceme právě ten klip z Afriky hodit na cédéčko i s dokumentem o filmu, jak se to tam natáčelo. I nějaké povídaní o té desce, ke každé skladbě zvlášť. Lis už je objednaný, v listopadu by to někdy mělo jít ven. Tentokrát ale s větším nákladem, minule jsme udělali 4000, teď by to mělo být 10 000 kusů. Rock je většinou taková muzika, která je věrná a i lidi jsou té muzice věrní.

Teď se bavíme hlavně o muzice, ale máte nějaký životní cíl?
Pro mne je důležité vždycky si udělat cíl rok dopředu. A ten si musím splnit, po tom jdu. Tohle studio je postavené před třemi měsíci. Ještě jsem neudělal ani reklamu, ani stránky. Když to dělá jeden člověk, tak to jde prostě pomalu. Ale aspoň je to poctivé - to lidi musí ocenit. Natočit desku, udělat klip... klip samozřejmě je na české poměry docela drahý,protože se nenakrucujeme někde v ateliéru, kde na to potom postsynchron udělá jiný obrázek. My jsme opravdu jeli do Afriky, teď ještě pojedeme do Německa na ponorky, do prostředí někde u Kielu, kde je přístav s ponorkami.

Je někdo z branže, koho považujete za svůj vzor?
To jsou ale většinou zahraniční zpěváci nebo spíš kapely. Já nemám přímo vzor, ale z každého si třeba něco vezmu. S kluky jsme se smáli, když jsme nahrávali desku. Je třeba skupina Green ... a je tam zpěvák jménem Labry. Má určité zabarvení, vibrato, které udělá na konci. A já jsem ho nějak pobral - tím posloucháním. Pak je třeba skupina Korn. Zpěvák to razí z krku dopředu. Líbí se mi to, jde to anglicky, protože tohle nejde v češtině. Druhá deska je celá anglická, a tam jsem si mohl dovolit víc. Tam používám některé prvky, které jsou trošičku stylově podobné - ale samozřejmě není to ono. Existuje Křížek - to jsou výšky, buď fistulí nebo plným hlasem - a je to tam pěkné.Nebo třeba Bárta. Ten má dechový chraplák, zatímco Kolář - teď budu jmenovat zpěváky, co lidi nejspíš znají - má chraplák, který se musí zatlačit, opřít. Já mám oba dva. Jedna technika je Davis z Kornu nebo třeba Kolář, a pak druhá technika nahoře . Jak zpívá Bárta nebo zpěváci po světě. Bárty já si hodně vážím. Dan Bárta je pro mě pan zpěvák tady v České republice. Myslím, že nad něho tady u mě nikdo nemá. Ale není to vzor, je to jen člověk, který opravdu tady u nás je hodně dobrý.

Co by se nestalo - nebýt Superstar?
Každopádně bych neměl studio tak brzo. Já jsem s ním koketoval už od čtrnácti let - různé programy, jak to funguje, jak se co zapojuje. Asi bych je stejně jednou měl, ale bůhví, jestli by k tomu vůbec došlo. Třeba bych někde dělal v práci a byl líný se k tomu vrátit. Neměl bych svoji úžasnou přítelkyni. To, že jsme se našli a máme tolik společného a že si vyhovujeme tak, jak si vyhovujeme...

Co teď vlastně dělá Tereza?
Dělá mi produkční. Dělá spoustu věcí - překladatelku anglických textů, když někde jsme, organizuje všechno, já se nemusím o nic starat. Umí dobře líčit na kameru, takže já si nemusím nikde objednávat maskérku. Zpívá vokály, je součástí kapely. Na druhé desce zpívá každou druhou písničku. I v klipu si zahraje. Je u muziky pořád, ale v první řadě je moje přítelkyně a myslím si, že kdyby byla někde v práci nebo dělala něco jiného, že tady bude hodně chybět.

Kdybyste se mohl sám přihlásit někam - kam by to bylo?Do soutěže ne, ale chtěl bych si zahrát jako předkapela nějaké mé oblíbené kapely, jenže já jich mám stovku... Mně by stačilo jedné oblíbené. Ale vlastně jsem si už sen splnil - dělal jsem rozhovor se zpěvákem skupiny Korn a to je jeden z mých favoritů. Sice to tady poslouchají spíš mladší a ostřílenější, co chodí na pivo nebo jezdí na skejtech, na bruslích a poslouchají tuhle muziku. Pro starší to moc není. Ale to byl můj sen.

Jan Dobiáš