Bolku, jaký máte vztah k Janu Skácelovi?

„Jana Skácela jsem shodou okolností znal. Vídali jsme se od doby, kdy jsme někdy ve druhém ročníku JAMU v Brně začali dělat Divadlo Na provázku. Skácel měl naše divadlo rád, i když  tenkrát ještě fungovalo spíš na amatérské bázi. Čas od času jsem pak s Janem Skácelem popíjel, většinou to končívalo u nás v kuchyni na Jánské 12. Tento muž s havranem nad očima, jak píše v jedné své básni, tak u nás měl židli. Znali jsme se tedy od červeného vína."

Znal jste  pohádky, které jste teď načetl, už v pojetí Metoda Kuldy?

„Ne, seznámil jsem se s nimi až teď. Ani s Janem Skácelem jsme o nich nikdy nemluvili."

Jak probíhalo natáčení?

„Natáčelo se v Olšanech, kousek od naší farmy, kde má skladatel David Rotter malé nahrávací studio. Asi tak 3 x 4 metry. A tam seděli dramaturgyně paní Dvorská a pan režisér Gillar a já jsem měl pocit, jako bych jim ty pohádky vyprávěl v nějakém intimním okamžiku v pokoji. Bylo to velice přirozené, žádné chladné studio, kde jenom odněkud z neznáma slyšíte režisérův hlas. Myslím, že ta blízkost je z nahrávky cítit."

Jakým způsobem, pokud vůbec, jste byl režírován?

„Režírován jsem byl úsměvem a lehkými reakcemi, které vůči mně ti přítomní lidé projevovali. U přístrojů byl David, takže všechno bylo velice spontánní, jak jsem říkal: přirozené. Nechci říct, že se taková věc dělá vysloveně sama, ale šlo to spontánně a s úsměvem."

V poslední době audioknihy »letí«, souhlasíte?

„Ano. Lidé jsou stále uspěchanější, takže když třeba jedou v autě, rádi si něco poslechnou. Něco, co si sami vyberou."

Patříte k takovým lidem i vy?

„Jistě, často, když někam jedu, poslouchám desky nebo například Český rozhlas 3 - Vltavu či Český rozhlas 2 - Prahu. Nechci nikomu lichotit, ale je to tak: programy těchto stanic mě často potěší, mnohdy tam vysílají pro mě objevné věci, na kterých ulpím. Jsem ještě z generace, která obdivovala Radovana Lukavského, Noc s Hamletem, Jana Třísku nebo Rudolfa Hrušínského recitující Máj. To jsou pro mě naprosté skvosty, naprostá klasika. Démantické záležitosti s rovnováhou. Nakonec - vždyť jsem , ještě ve Vizovicích - vyrůstal na nedělních pohádkách. A naši poslouchali opery. Pro mě má rozhlas obrovské kouzlo!"

O albu pohádek s Bolkem Polívkou si může více přečíst zde:

http://www.certnakoze.cz/show/clanky/valassky-kral-bolek-polivka-ma-sve-pohadky-3198.html

Thomas