Kolikátý rok už hraješ v televizním seriálu Ulice?
Já vlastně ani nevím a nějak ať počítám, jak počítám. se nemohu dopočítat...(smích). Když je někomu někde dobře, tak ani čas v podstatě nevnímá. Áááá - už jsem se dopočítal. Mám za sebou třetí sezonu.

S Pavlou Tomicovou, která hraje v Ulici potrhlou kadeřnici Simonu, se prý znáte ještě ze školy. Sleduješ její uměleckou kariéru?
S Pavlou se známe od dob studia na DAMU. Byla to nádherná studentská léta. Kariéru Pavly sleduji, sem tam se mi podaří zajet i do Hradce Králové - do Klicperova divadla, kde hraje v mnoha inscenacích, a snad ani nemusím podotýkat, že je výborná, ne-li geniální.

Ve kterých seriálech jsi před Ulicí ještě hrál?
První seriál jsem točil již v roce 1992 s panem režisérem Ludvíkem Rážou - Území bílých králů.  A jsem moc rád, že jsem se při natáčení mohl setkat s takovými legendami českého filmu jako například s paní Stelou Zázvorkovou, Jiřím Sovákem či panem Josefem Dvořákem. Také jsem si zahrál v seriálu Rodinná pouta, no a nyní jsem uličník z Ulice.

Stalo se ti někdy, že si tě někdo - třeba na ulici nebo v restauraci -  ztotožnil se seriálovou postavou?
Stává se to. Jednou, když jsem hrál v Rodinných poutech „zlého" Kučeru, mi nechtěl číšník v hospodě natočit ani pivo.

Myslíš, že jsou ještě herci, kteří se ošklíbají nad tím vzít roli v seriálu?
Ano, jsou. A je jich dost. Nepovažují totiž seriály za umění, a oni se za umělce považují. Nejspíše zapomínají na to, že herectví - jak nám říkal náš milý pan učitel Rösner - je hlavně řemeslo. Umění je až nadstavbou.



Co nového jsi kromě Ulice v poslední době ještě natočil?
V poslední době jsem točil s německou produkcí hraný dokument Die Deutschen. A taky jsem si docela nedávno zahrál malou roli Františka v novém českém filmu Touha, který režíruje Dan Svátek s Vlastinou Svátkovou, Ondrou Malým a Eliškou Balzerovou v hlavních rolích.

Ty se však věnuješ i divadlu, ne? Pokud vím, tak jsi měl letos zkraje roku dvě premiéry...?
Ano, tou poslední inscenací byla Bílá nemoc. Je neuvěřitelné, že na pražská divadelní prkna se toto slavné Čapkovo drama dostalo po dlouhých třiceti letech. V roli Sigelia se alternuji s panem Ladislavem Trojanem. Galéna ztvárňuje Petr Franěk.

Proč nejsi v divadelním angažmá? A byl jsi někdy vůbec?
Protože jsem od přírody lenošný a v angažmá by se ze mě stal lenochod (smích). V angažmá jsem nikdy nebyl a věřím, že ani nebudu. Není nad volnost! I když ta volnost není žádná sranda, někdy.

Která divadelní role ti sedla asi nejvíc? A na kterou rád vzpomínáš?
Role Patrika ve hře Kennedyho děti, kterou jsme hráli dvě nebo tři sezóny v Rubínu pod režijní taktovkou Alexandra Minajeva a nádhernou hudbou, kterou složil Zdeněk Král. Můžu říci za sebe, že všichni na toto představení rádi vzpomínáme.

Jak a kde hodláš strávit léto? Těšíš se na divadelní prázdniny?
Nerad cestuji. A když už někam jedu, tak raději mimo sezónu, protože je všude méně lidí. Preferuji severní polokouli. Jih mě moc neláká - je tam na mně příliš horko. Takže nejspíše léto strávím na zahradě. Také navštívím příbuzné v Opavě... a snad to rychle vše uteče, protože raději něco dělám, než se válím, a to i přesto, že jsem Valík.

Jak důležitý je pro tebe relax a jak obvykle relaxuješ?
Relaxace je důležitá pro každého člověka. Nejlepší relaxací je pro mě práce - myslím tím práci na zahradě nebo kolem domu, zvlášť teď v létě je té práce jako na kostele. A potom samozřejmě spánek. Velmi velice převelice rád spím, protože mám vždy mnoho barevných snů.

Dáš tip na nějakou dobrou knížku, která se dá dobře číst během dovolené?
Dám - a moc rád. Asi před více než dvaceti lety jsem četl knihu Zdeňka Šmída - Dudáci a vlčí hlavy. Před měsícem jsem jí objevil v knihkupectví a dal se opět do čtení a smál se a smál. Dokonce jsem si ji na noc dal i pod polštář (smích). Tato kniha je souborem parafrází na historické a folklorní motivy Chodska. Příběhy jsou plné humoru, chytráctví i sentimentu a pošklebující se mystice. Vřele doporučuji. Věřím, že jistě pobaví jak dospělé tak i děti. Přeji všem pěkné léto!

(Robert Rohál)