Jako kluk školou povinný jsem měl největší radost, když jsem dostal nějakou novou desku nebo mi některý z umělců poslal svou podepsanou fotku. Později jsem za desky utrácel skoro veškeré své peníze a v prodejnách Supraphonu byl pravidelným návštěvníkem, což především máma nelibě nesla. Dodnes mám doma stovky singlů a elpíček ze 70. a především 80. let. Byly to nádherné časy...

Pojďme ale k tehdejší rockové princezně Petře Janů. Její druhé album Exploduj! mě tak okouzlilo, že jsem si je pouštěl stále dokola a dokonce si s Petrou i »prozpěvoval« její songy. Okamžitě jsem začal shánět její předchozí singly a elpíčka a všechny články, které jsem o ní v novinách našel, jsem si lepil do sešitu. Máti se sice rozčilovala, že jen hromadím papír, který měl jít do sběru a dělám ze svého pokoje skladiště, ale až po mnoha letech mi dala zapravdu, když jsem začal tento svůj privátní archiv využívat při psaní knížek. Myslím, že i zalitovala časopisů a výstřižků, které potají vyhodila a já je dnes pracně hledám po knihovnách...

Po poslechu elpíčka Exploduj! jsem se zkrátka stal fandou Petry Janů a mám ji rád dodnes. Doma mám všechny její singly i alba a vždycky, když jí vyjde nové cédéčko, jdu si ho z nostalgie koupit. I když nejvíc se mi líbí její rockové věci právě z první poloviny osmdesátých let minulého století.

Když jsem psal pokračování knížky Slavičí osudy, chtěl jsem v něm mít i příběh Petry Janů. Petra se tomu sice bránila, ale nakonec souhlasila. Navštívil jsem ji doma, půjčila mi fotografie a povyprávěla o svém životě. Dokonce mi i přiznala, že se kdysi pokusila o sebevraždu, což do té doby skoro nikdo nevěděl. Byla upřímná a milá.

Později jsem ji potkával v Praze jako novinář a pochopil jsem, že je opravdu velká profesionálka a taky velká  zpěvačka. Když jsem ji po letech viděl ve vyprodané pražské Lucerně, byl to nádherný zážitek. Už pár let si říkám, že by si zasloužila knížku, kterou bych moc rád napsal. I když už slyším, jak říká, že její život není pro knižní zpracování zajímavý. Jako její fanda mám ovšem materiálů za těch málem pětatřicet let co zpívá, dostatek, a tak už jen najít čas a nakladatele, který by chtěl knihu o trojnásobné Zlaté slavici vydat a můžu se pustit do psaní...

Fotografií Petry Janů s autogramem mám za ta léta desítky. Vybral jsem dvě - jednu rockovou ze začátku osmdesátých let, kdy se mi jako zpěvačka nejvíc líbila a druhou - v podstatě současnou. Když jsme před pár lety rozjížděli deník Aha! tak jsme v rámci jeho reklamní kampaně vydali podpiskarty asi dvacítce zpěváků, herců, modelek s logem Aha! a Petra Janů mezi nimi nemohla chybět...

Publicista a producent Miroslav Graclík sbíral fotografie herců a zpěváků s autogramy jako chlapec v 80. letech minulého století. Dnes se ke své rozsáhlé sbírce vrací a exkluzivně pro Čerta na koze vybírá a komentuje své exponáty...