Léto trávil jako vdovec sám na své chalupě pod hradem Houska i se svým obřím psím miláčkem, taky už starým dědečkem. Přijel jsem za ním i s fotografem udělat rozhovor do Blesku, protože v televizi zrovna běželi Chalupáři. Byl milý, upřímný, odpovídal bez obalu a říkal i věci, které jiní tají. A rozhovor ani nechtěl autorizovat - „Já vám věřím, jste moc fajn," smál se a ochotně pózoval fotografovi. „Jak teď běží Chalupáři, tak mi zase chodí spousta dopisů a já už ani nemám fotky, které bych lidem posílal," posteskl si při focení. Fotograf mu pak udělal balíček fotek, které jsem mu poslal, ať má co posílat a rozdávat fanouškům. Moc mi za fotky děkoval, udělaly mu radost.

Už na chalupě, když jsme si povídali, jsem měl pocit, že jej znám řadu let a ne že se vidíme poprvé. A asi to bylo podobné i u něj, protože mi ještě během našeho prvního setkání nabídl, zda bych nechtěl napsat jeho vzpomínkovou knihu. Trochu mě to zaskočilo, ale zároveň i hodně potěšilo. Byl jsem ovšem dost vytížený v Blesku, a tak jsme si ještě několikrát zavolali a já naše setkávání, během kterých by mi vyprávěl příhody ze svého života a já si je nahrával jako podklady pro knihu, stále odkládal... Byl jsem mladý a mládí si myslí, že život je nesmrtelný. A najednou už bylo pozdě. Josef Větrovec zemřel. Pro mě zcela nečekaně. Když jsem se to dozvěděl, vyhrkly mi slzy, protože jsem měl pocit, že mi umřel někdo blízký. Dodnes lituji toho, že jsem si na jeho vzpomínání neudělal čas a nevznikla tak knížka, která by jistě potěšila tisíce jeho fanoušků. A bude mě to mrzet až do konce života. Kdykoliv si na Josefa Větrovce vzpomenu nebo jej vidím v televizi, okamžitě mi hlavou probleskne, jak jsem byl tenkrát hloupý. Jsou ovšem věci, které člověk nevrátí a nenapraví, ani kdyby sebevíc chtěl...

Přesto jsem se poučil a když jsme si osm let po Větrovcově smrti řekli s Jiřinou Švorcovou, že bychom spolu mohli udělat knihu, okamžitě jsem k ní začal jezdit a nahrávat si naše rozhovory, i když jsem věděl, že na psaní její knihy budu mít čas až za rok, tedy právě v době, kdy čtete tyto řádky. Paní Švorcová se naštěstí těší dobrému zdraví a setkáváme se dodnes, ale já už vím, že nejsme nesmrtelní a podle toho se k životu i k lidem chovám...

Publicista a producent Miroslav Graclík sbíral fotografie herců a zpěváků s autogramy jako chlapec v 80. letech minulého století. Dnes se ke své rozsáhlé sbírce vrací a exkluzivně pro Čerta na koze vybírá a komentuje své exponáty...