Kdo přišel na název Asklepion?
Napadlo mě to, když jsem byl v Asklepionu - tom originálním. To je takový okrsek u Bergamonu, dneska v Turecku, kde byl první Asklepion, což bylo spojení chrámu, jakési školy pro lékaře a zároveň lázně. Na počest tohoto Asklepionu začaly vznikat další zařízení toho druhu, méně velké a slavné Asklepiony v Aténách a dalších řeckých městech.

Co nejčastěji říkáte pacientům?
Aby se nebáli. Člověk musí pacienty hlavně uklidňovat, protože je pro ně stresující jakékoliv lékařské ošetření. Teď jsem se vrátil z onkologie ze státní nemocnice, tam člověk určitě slovy šetřit nesmí.

Jak se staráte o své vlastní zdraví?
To není moc slavné. U zubaře jsem byl minulý týden. Třicet let jsem tam nebyl, minulý týden jsem musel. Náhodně jsem při kontrole zjistil, že mám asi kaz, tak jsem po letech šel k zubaři a není to příjemné. I když stomatologové, co tady dělají, to umí špičkově, tak je pro doktora užitečné si ověřit, že je to stresující okamžik, kdy se děje přes veškerou snahu spousta nepříjemností. .. Co se týče celkového zdraví, tak já se snažím sportovat co to jde,ale vzhledem k tomu, co dělám, tak to určitě nebude dostatečné.

Kdybyste byl v roli ministra zdravotnictví - co byste udělal?
Myslím, že ministr Julínek to má srovnané v hlavě úplně super, škoda že mu nedovolí řadu těch věcí realizovat, ale české zdravotnictví postavit na nohy není zase tak strašně složitý problém. To znamená udělat pořádek v lékové politice - jaké léky a za kolik se předepisují - a zainteresovat doktory v těch státních a velkých nemocnicích , aby měli prospěch z toho, že se tam dobře léčí a z ekonomických výsledků. Dneska platy v nemocnicích jsou podle toho, jak je kdo starý, přidává se každé tři roky. Nejvýš se to dá změnit nějakou atestací, ale jestli tu atestaci někdo udělal v roce 68, tak se pořád počítá. Takže když to řeknu trošku s nadsázkou, stačilo si udělat atestaci v roce 68, pak už nemusíte dělat nic a plat vám pořád roste. A sebesnaživější mladý člověk vás v tom platu nikdy nedostihne. Takže kdyby se plat udělal takový, že lidi budou zainteresování za a) na ekonomických výsledcích svého oddělení , za b) na tom, zda jsou pacienti spokojení - nebylo by to vzhůru nohama. To je to, co je potřeba udělat.

Co byste rád, aby se změnilo?
Mění se toho hodně, ale co se ještě pořád nezměnilo, je postavení pacienta jako klienta. Já vždycky když jdu do nemocnic - třeba teď, když jsme privatizovali - tak se dívám a ta nejkrásnější místnost nemocnic nikdy není pacientský pokoj. Jsou tam hrozně hezké ředitelny, krásné lékařské pokoje, ale já jsem vždycky hrozně rád, když jídelna pacientů vypadá líp než jídelna personálu.Někde už to tak je, ale ve většině zatím ne. A s tím všechno, co s tím souvisí: že lékaři klepou na dveře, že pacient je vážený klient - to je potřeba udělat. Říkám to schválně jako doktor, s tím, že já jsem začínal z medicíny, kde si museli lidi všechno zaplatit. Čili je nejsnazší, aby k nám nešli. Musíme se snažit, abychom si je udrželi a tohle je potřeba přenést do toho velkého zdravotnictví. Protože na druhé straně - jestli tady se chováme slušně na estetické medicíně, tak to není tak důležité, jako když člověk zažije hrůznou věc : má mrtvici nebo rakovinu, sám vůbec malou motivaci zůstat na světě a teď to kolem něho ještě není ideální - leží na šestilůžkovém pokoji, kde někdo umírá v rohu, jí u nějakého špatného stolu, ani ne v pořádné jídelně, jídlo,které mu nechutná a tak dále... Těžko čekat, že se vyléčí rychle. Že má vůbec chuť se vyléčit.

www.asklepion.cz

Jan Dobiáš