Co nejčastěji říkáte svým pacientům?
Snažím se je nabádat k rozumnému životnímu stylu. Protože samozřejmě každý z nás má nějakou genetickou zátěž, kterou si nese s sebou a ta je neodbouratelná. A pak máme určitá rizika, která si vlastně děláme sami - ať je to kouření, nadváha, nedostatek pohybu, nedostatečná kontrola krevního tlaku atd. - všechno věci, které jsou ovlivnitelné člověkem. A nejlepší investice je vlastně investicí do vlastního zdraví. Dlouho si člověk říká, že u něho je to v pohodě, že to vydrží a nejdřív je ta hranice čtyřicet let, pak si řekne, že padesát let, ale pořád na to kašle. Člověk má vysoký krevní tlak a přijdou první komplikace ve smyslu infarktu myokardu, mozkové příhody a už je pozdě. Proto se snažím všem lidem vštěpovat, aby nejpozději čtyřicátým rokem života zahájili intenzivní práci sami na sobě, to znamená, aby věděli o svých rizicích, nechali si u svého lékaře detekovat hlavně na základě rodinné anamnézy a na základě svých onemocnění rizika třeba kardiovaskulárních onemocnění. To znamená - když třeba tatínek měl infarkt v mladém věku a maminka má cukrovku, atd., tak vím, že už mám vyšší riziko, že takový problém budu mít taky a také se podle toho chovám. To znamená, že musím navštěvovat pravidelně svého lékaře, snažím se, abych neměl nadváhu, nějakým způsobem jsem fyzicky aktivní, abych měl nějakou fyzickou aktivitu. Je celkem jedno, co to je, nemusí to být žádný vrcholový sport, kdyby člověk měl chodit jenom na procházky, jezdit na kole a občas si zaplavat - je to ideální. Takže tyhle aktivity se snažím lidem vštěpovat tak, aby ve věku, kdy je to nic nestojí a není ten problém v nich samých, do sebe investovali toto minimum, aby v pozdějším věku měli svůj život skutečně kvalitní. Všichni víme, že průměrný věk lidí obecně a v České republice taky se výrazně prodloužil. Když srovnáme předrevoluční a současnou dobu, tak průměrná délka života se prodloužila téměř o pět let a to je za dvacet let opravdu hodně. Je to samozřejmě i vlivem úplně jiné, moderní medicíny, moderních přístrojů, nových progresivních vyšetření, lidé jsou lépe informovaní. Ale samozřejmě přibývá i určitých problémů s tím, jak přibývá lidí vyššího věku, kteří mají své choroby, jsou pro společnost ekonomicky nároční - nejen po stránce důchodového zabezpečení, ale i po stránce zdravotní a profesní. Proto se snažím, aby lidé hlavně kolem padesátky něco se sebou aktivně dělali, aby se pak mohli v klidu osmdesátky, devadesátky dožít.

Jak se staráte o své vlastní zdraví?
Určitě ano, protože jsem měl tentýž vývoj: nejdřív jsem na to jako většina lidí, v úvozovkách, kašlal, ale pak, když vidíte hladinu svého cholesterolu, že stoupá, že máte nějakou nadváhu - jsem udělal radikální řez a od loňského roku chodím pravidelně cvičit, minimálně dvakrát týdně, tak abych měl nějakou fyzickou aktivitu v kombinaci s nějakou další aktivitou typu kolo, plavání, a podobně. Tak, abych byl v pohodě. Přineslo to u mě konkrétně snížení váhy o asi osm kilo a budu pokračovat dál. Tedy nechá se určitě na sobě pracovat. Snažím se dvakrát týdně jíst ryby, což je takové pravidlo, které málokdo dodržuje, protože v rybím mase jsou věci, které pozitivně ovlivňují snížení cholesterolu. Jídlo je zdravá záležitost a je zajímavé - tím nechci nabádat k alkoholismu - že lidé, kteří nepijí vůbec a jsou absolutními abstinenty, mají horší prognózu, žijí kratší dobu a mají více kardiovaskulárních komplikací. Pít víno v přiměřené míře má spíš pozitivní dopad na prognózu věku a přidružených onemocnění. Čili platí pravidlo, které bylo nastoleno už zhruba před desíti, patnácti lety, kdy zdravý dospělý muž, který nemá cukrovku a nemá žádná jiná závažná onemocnění má vypít tři deci vína. Je jedno, jestli je to kvalitní červené nebo bílé a žena by měla vypít tak dvě deci vína.

Kdybyste byl v roli ministra zdravotnictví, co byste udělal?
První co bych udělal, je vytvoření jasně definovaných standardů péče, bychom měli jasné co, v kterém oboru je skutečně standardní péče. Chceme-li zavést určitou finanční spoluúčast pacienta, tak pacient vždycky má mít jasno, co na uvedenou diagnózu dostane bezplatně v rámci zdravotního pojištění a co už je nadstandardní. Myslím, že to je takový základní postup, kterým by se zdravotnická reforma měla odvíjet. Říci si: ano - všichni, 100 % obyvatelů má nárok na standardní péči na danou diagnózu, daný typ operace, léků, pomůcek td. A jestliže si bude chtít připlatit, je to jeho svobodné rozhodnutí a má možnost, aby si dal tu korunu navíc na to, aby měl dejme tomu lepší typ kyčelní náhrady. Takhle by to mělo být definováno, a jestliže reforma začala tak, že bylo napsáno, co bude kolik stát, aniž ty základní mantinely byly stanoveny, tak je to podle mého nepříliš šťastný krok. A těch kroků byla celá řada.První věta, která měla být vyřčena, je jasná: reforma zdravotnictví je naprosto nutná, je naprosto esenciální a měla by být realizována. Kroky reformy musí být dopředu velice dobře rozmyšleny. Co si myslím, že nebylo uděláno příliš elegantně - když dělám nějakou reformu, tak ji musím pozitivně propagovat mezi veřejností. A ne se snažit ji nastolit, aniž by lidé věděli, co je čeká, co mohou očekávat systémově do budoucnosti. Pozitivní propagace dobře vymyšleného systému je krok číslo jedna. Musí tu být konsensus obecně mezi populací a konsensus samozřejmě politický, aby měla reforma šanci projít. A teprve potom mohu reformu realizovat. Tady jsme ztratili devatenáct let života a nic. Něco málo se začalo, samozřejmě jsem rád, že něco existuje. Třeba poplatky ve zdravotnictví už nejsou pro mě osobně už vůbec žádným tématem. My v nemocnici nemáme problém s žádným nemocným, jsou to promile lidí, kteří nezaplatili regulační poplatek, každý platí bez problémů.

Co byste rád, aby se změnilo?
Já si myslím, že cesta je nakročena správným směrem. Myslím si, že ve zdravotnictví by mělo obecně dojít ke zrušení některých nemocnic nebo subjektů, které nevykazují příliš kvalitní péči. Jejich peníze by pak měly být rozděleny do center, která se zabývají specializovanou péčí, dále samozřejmě do ambulantních složek, měla by být věnována velká pozornost vzdělávání odborných lékařů, výchově stomatologů - budeme mít velký problém v krátké době se specializovanými lékaři pro zubní onemocnění. Dalším problémem je otázka dostatku kvalitních obvodních resp. rodinných lékařů. Průměrný věk těchto lékařů v České republice je více než 50 let, což svědčí o tom, že řada lidí v oboru už pracuje v důchodovém věku a my ročně nejsme schopni vygenerovat dostatečný počet mladých, schopných, ambiciózních lékařů pro tento segment. To je strašně důležité - jakmile primární péče v terénu nebude dostatečná, tak celý systém to negativně poznamená, protože chyby, které už měly být poznány na úrovni místa bydliště se budou přesouvat někam dál, jsou nepoznány a vedou k celé řadě komplikací. To jsou věci, které mě skutečně trápí, systém je neřeší a je to špatné, protože investice do budoucnosti v tomto smyslu není příliš dobrá a během pěti, deseti let budeme mít závažné problémy. Samozřejmě už diskutovaná je otázka zdravotních sester - víme, že je jich absolutní nedostatek a řešit to „dovozem" sester z Vietnamu či jiných zemí není také příliš dobrá věc, není to systémový krok. Systémový krok - jak by měl být - je skutečně výuka kvalitních sester, posun sester na dejme tomu bakalářskou úroveň. Sestra by měla být vysokoškolsky vzdělaná, a pak má mít k ruce pomocný personál, který může mít střední školu a bude vykonávat ty neodborné nebo méně odborné práce.

Jan Dobiáš

Tato rubrika představuje lékaře, kteří sice nejsou tak mediálně známí jako mnozí zpěváci nebo herci, zato zachraňují lidem životy. A pokud byste chtěli, abychom i o vašem Anděli napsali pár řádek - pošlete nám je.