Festival každoročně pořádá Magdaléna a Frank Haughtonovi v rámci celosvětových oslav, spojených s irským národním svátkem, dnem svatého Patrika (17. března). A aby toho nebylo málo, svého slavnostního znovuotevření se dočkala legendární první irská hospoda v České republice, James Joyce The Irish Pub. „Všichni Pražané již asi vědí, že den svatého Patrika je oblíbený irský svátek, který si našel příznivce po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Jeho symbolem je zelený trojlístek. Slaví se různě od slavnostních pochodů, irské hudby a tradičního tance, až po oblékání se do zeleného, barvení piva, pečiva a všeho možného na zeleno. Oslavy v České republice organizuji již po 13 let a každým rokem se setkávám se stále větším počtem českých příznivců. Tento rok mám důvod k oslavám ještě větší. Podařilo se mi znovu otevřít mou první irskou hospodu James Joyce, kde byl poprvé v České republice čepován známý irský černý stout Guinness ,a kde to všechno vlastně začalo", vysvětluje Frank Haughton.


Foto/ Šéf pražského kulinářského institutu Roman Vaněk (vlevo) a Frank Haughton

James Joyce a Irský hudební festival
Všechno to začalo slavnostním otevřením irské hospody James Joyce The Irish Pub, kde myšlenka konání Irského hudebního festivalu před 13 lety vznikla. Slavnostní pásku přestřihl patron letošního festivalu - herec Petr Vacek, společně s některými patrony z let minulých - režisérem Hynkem Bočanem, spisovatelem Jiřím Stránským, herečkou Naďou Konvalinkovou a hercem a hudebníkem Petrem Rajchertem. Z rukou organizátora Irského hudebního festivalu a majitele James Joyce převzali klíčky ke svým osobním skříňkám.  Cílem projektu osobních skříněk, jehož prvními majiteli jsou právě patroni festivalu, je to, aby se lidé v James Joyce cítili jako doma. Proto zde někteří hosté budou mít speciální prosklenou skříňku se svým jménem, kam si mohou zamknout svou vlastní láhev whiskey, koňaku, grappy nebo jiného nápoje. Kdykoliv pak přijdou, mohou si vychutnat svůj oblíbený drink v domácí atmosféře.


Foto/ The James Joyce Irish Pub

Nový James Joyce vznikl z původních prostor irské hospody Molly Malone v ulici U obecního dvoru 4 v Praze 1. Původní interiér nynějšího James Joyce byl vybudován filmovými architekty z Barrandovských studií. Byl trošku pozměněn, ale hodně z původních rysů bylo zachováno. Zrestaurován byl bar, zábaří a veškerý původní nábytek, aby se tak zachovala atmosféra vhodná pro nový domov James Joyce. Práce trvaly zhruba měsíc a tým českých truhlářů a dalších řemeslníků vložil do James Joyce více než 2000 hodin práce. Díky nim si teď všichni Pražané mou dát pintu smetanového Guinnesse v krásném prostředí, které stále voní novotou.  Ve dnech existence originálního James Joyce v Liliové ulici, jezdil jeho majitel Frank Haughton každých 6 týdnů do Irska, aby přivezl irské speciality do Prahy. V novém James Joyce najdete mini obchod s mnoha pochutinami, pocházejícími opět přímo z Irska. Na jídelním lístku naleznete irský sýr, irské klobásky, bílý a černý pudding (podobné našim zabijačkovým klobásám a jelitům), domácí nakládané solené hovězí a kořeněné hovězí, které si James Joyce nechává přímo u řezníka na zakázku připravovat z vlastních ingrediencí.

Kromě klasických specialit zde bude mít svou „světovou premiéru" i tzv. Paddyho pizza. Paddy je přezdívka pro Iry. Pro hosty je připraveno celkem 18 originálních Paddyho pizz, které jsou připravovány z klasického italského těsta s irskou tématikou a irskými ingrediencemi. Naleznete zde například Patriot Paddy - pizzu s klasickým tomatovým základem a irským čedarem, bůvolí mozzarellou a čerstvým špenátem (barva irské vlajky), nebo například pizzu s názvem Paddy potkal Molly - s plísňovým sýrem Cashel Blue, bůvolí mozzarellou, čerstvými sdcovkami a mušlemi. „Žijeme ve světě, kde je všechno propojené, včetně stylů jídel. Tak proč neadaptovat jedno  z nejoblíbenějších jídel  na světě, pizzu, a dát jí irský nádech. Tuto myšlenku nosím v hlavě už asi pět let a budování nové kuchyně v James Joyce mi dalo příležitost si tento sen splnit a přivést na svět první irské pizzy", říká Frank Haughton.  Na oslavy naváže velké velké setkání starých přátel, Čechů i cizinců, kteří společně trávili život v Praze v 90. letech, jež se uskuteční v pátek 26. března v irském baru Caffrey's Irish Bar.  Setkání zakončí v neděli 28. března celodenní brunch s živou hudbou v James Joyce.


Tajemství svatého Patrika aneb proč si tisíce lidí po celém světě oblíbilo tento irský svátek?


V dřívějších dobách znamenal svátek sv. Patrika především čas pro rodinu a příležitost k návštěvě kostela, přemítání o životě a práci patrona, nejdůležitějšího a nejzáhadnějšího kazatele Irska. Až do konce sedmdesátých let zákon nepovoloval 17. března otevření žádné hospody a svátek se slavil zejména sportovními utkáními (šlo o typické keltské sporty), občasným ceili (irský tanec) a historkami, vyprávěnými u krbu. Ti skutečně zapálení se vydávali na svatou pouť na horu Croagh Patrick, pojmenovanou po svatém Patrikovi, v hrabství Mayo. Cesta byla velmi kamenitá, ale většina poutníků ji přesto (nebo právě proto) šla bosky.   Postupem času se ale náboženský svátek, oslavující příchod zajatého otroka před patnácti stoletími, změnil v hromadnou party, kdy každý zpívá, tančí a polovina anglicky mluvícího světa se hlásí k irským předkům.  

Jak se po světě slaví Sv. Patrik  
V dnešní době Američané barví řeky a sjezdovky na zeleno, tisíce jich pochodují za dudáky, prodávají zelené pivo a zelené housky, barví si obličeje (ano - na zeleno) a utrácejí hromady dolarů za trojlístky.                

Stejné je to i v Austrálii, kde asi 7 milionů lidí tvrdí, že má irské předky, na Novém Zélandě, v Kanadě a ve většině Evropy. I šejkové v Abú Dabí si připíjejí na svatého Patrika zeleným šampaňským koktejlem a v Moskvě, kde kdysi uznávali jen chlapské přehlídky, je Nový Arbat doslova nacpaný rodinami, jen aby všichni viděli mažoretky, třesoucí se zimou. Kdekoliv na světě jste - najednou je jaksi jednoduché stát se na den Irem.  

Populární tradice oslav vznikla v Americe  
Průvody, které se v tento den pořádají po celém světě, mají svůj původ právě v USA. Částečně vznikly jako prostředky k odvodu branců v průběhu převratů a občanských válek a částečně jako kulturní projev irských imigrantů, kteří přijeli v osmnáctém a devatenáctém století. Tito osadníci, cizinci v cizí zemi, chtěli slavit své kořeny jak nejlíp uměli - slavnostními pochody, hudbou, hodováním a vyprávěním historek.  

První osadníci, kteří přišli v osmnáctém století, byli napůl Irové a napůl Skoti - drsní průkopníci, jejichž rodiny pocházely z válkou zmítané pohraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem. Tito hrdí, nekonformní protestanti zakládali obce v Pennsylvánii a Marylandu a rozšiřovali své pozemky až do nitra Divokého západu. Stovky jich zemřely rukama neméně hrdých rodilých Američanů, životní podmínky byly kruté a potěšení bylo málo. Byla to dlouhá a krvavá cesta.   Další příliv irských osadníků se datuje do poloviny devatenáctého století. Byli to zejména katoličtí farmáři, utečenci, kteří se zachraňovali před "velkým bramborovým hladomorem", podvyživení, emocionálně unavení a politováníhodně chudí. Nejdříve se začali usazovat na východním pobřeží, ve městech jako Boston a New York, pracovali za babku jako pomocné síly na stavbách a jako dělníci a okamžitě začali být považováni za spodinu. Až příliš často se na pracovních inzerátech objevoval zlověstný nápis: "No Irish Need Apply", tedy "Irové se nemusí hlásit".                

Pro obě tyto irské skupiny znamenal Den svatého Patrika možnost, jak povzbudit morálku, vzdát čest své rodné zemi a hlavně - dokázat, že se nenechají pokořit. Pouliční průvody, pochodující kapely, kluby a společnosti pomohly vytvořit tradici, kterou si později přisvojily irské komunity po celém světě. Byli to tito kurážní pionýři, kteří udali podobu oslavám Dne svatého Patrika, jak je známe dnes.

(AS)