V letech 1988 až 1992 jste se dostal na vrchol popularity filmem Kamarád do deště a Příběh z Brooklynu. Jaké máte nabídky dnes? Má ten úspěch jistě nějakou setrvačnost, trvá vlastně dodnes ...
Myslím, že to je v pohodě. Nedávno jsem ten film viděl v televizi, a musím říct, že se za to nestydím a že na to mám hezký vzpomínky. Jestli to trvá dodnes, nevím, ale ženský se na mě pořád smějou, tak je to dobrý.

Před rokem byla stažena z televize reklama, v níž jste účinkoval. Myslíte si, že šlo o objednávku konkurenčních značek alkoholu?
To nedokážu tak úplně posoudit. Jistý je, že natolik provokovala, že to došlo tak daleko, že ji zakázali, čímž jí paradoxně prospěli. Lidi mají rádi zakázaný ovoce, a kdo tu reklamu do té doby neznal, tak si ji na základě zákazu našel na internetu a prohlédl. Takže jestli to byl tah konkurence, tak to bylo docela kontraproduktivní. Udělali velkou chybu. Pomohli nám.

Jaký máte vztah k alkoholu, proslul jste bujarými večírky a mejdany. Jak je to dnes?
Je to v pohodě.

Máte kamarády a přátele mezi barmany? Jak vy se díváte dnes na barmanské řemeslo?
Každý barman, který mi naleje dobré pití, je můj kamarád a přítel. Navíc jsem si vyzkoušel roli barmana ve filmu Kamarád do deště II, takže vím, že je to hodně těžká práce.

Zajímá mne, vzpomenete si na svůj největší mejdan v životě? Povídejte ...
No, pár solidních mejdánků už jsem zažil, ale doufám, že ten největší mejdan mě teprve ještě čeká.

Co vlastně dnes děláte, na čem pracujete, co je vaší prioritou?
Asi byste chtěli slyšet, že si jen naplno užívám života, mám se dobře a kromě toho nic nedělám. Pravda je taková, že si naplno užívám života, mám se dobře, ale kromě toho musím bohužel občas taky něco dělat. Naštěstí jsem ale v pozici, kdy můžu být nezávislý a dělat jen takovou práci, která mě baví a dělat věci, které mi opravdu přinášejí uspokojení.

Chtěl byste natočit svůj film? Případně o čem by to mělo být?
To určitě. A doufám, že ho natočím, není to ale otázka jednotlivce. Natočit film znamená především mít kolem sebe lidi na správném místě, kteří tvoří tým a jdou za společným cílem. Pak jsou samozřejmě vedle toho důležité finance. Takový film vyjde tak na čtyřicet milionů a sehnat peníze na takový projekt není maličkost. Myslím ale, že jsme na dobrý cestě.

A o čem bude?
Nechte se překvapit. Prozradím jen, že by měl být takový, aby se lidi dobře bavili a šli domů z kina s pohodovou náladou.

Co považujete ve svém životě za největší štěstí a naopak chybu?
Nic takového se mi hlavou nehoní. Nelituju ani vteřiny života, kterou jsem prožil. Za největší chybu bych považoval ztrácet čas malichernostmi a nevyužít čas k tomu, abych neprožil život naplno. To je největší štěstí.

A co muzika, věnujete se jí dnes stále tak intenzivně?
Je pravda, že písničky pořád ještě občas zpívám na diskotékách a zabírá to. Po pravdě řečeno, dlouho jsem nic nového nenatočil, ale před dvěma lety jsem vydal úspěšné Best of, za které jsem dostal platinovou desku. Takže to asi ještě funguje. Jsou na něm „Dávej, ber", „Večírek", „Poslední fotka", „Zůstaňme věrní"... Jsou to už ale takový vykopávky. Možná bych měl natočit něco nového. Teď se ale věnuju filmu, tak uvidíme.

Jedno období jste jezdili po diskotékách a připravovali drinky za barem spolu s Lukášem Vaculíkem. Proč jste se do toho pustili?
Byl to nápad jednoho našeho kamaráda z Moravy, který otvíral diskotéku a požádal nás o to, abychom to pro něj udělali jako fór, ale pak se to rozkřiklo a chtěli to po nás i jinde. Byla to pro ně dobrá reklama. Musím říct, že je rozdíl barmana hrát ve filmu a opravdu za barem stát. A i když jsme tam byli jen část večera a měli jsme okolo sebe samé profesionály, kteří nás hlídali a pomáhali nám, vyzkoušel jsem si, že tahle práce je fakt makačka. Ale byla to zajímavá zkušenost.

Jaký byl váš honorář? Nebo se zeptám jinak - kolik stojí Sagvan Tofi na večer?
V zásadě je Sagvan Tofi jako takovej neprodejnej...i když... krásný holky mě můžou mít úplně zadarmo.

Měl jste i svůj beach bar v zahraničí, jak to dopadlo? Chtěl byste mít dnes svůj vlastní bar? Případně, čím by se měl lišit od těch, co běžně známe?
Měli jsme s bratrem bar a dokonce i diskotéku, kde bylo několik barů. Sám bych asi nic takového nechtěl, protože bych to nezvládl. Vytvořit image baru je jedna věc a starat se o lidi a o personál je věc druhá. Myslím, že důležitější, než jak bar vypadá a kde je, je atmosféra. Lidi se choděj rádi bavit tam, kde je jim dobře a kde to šlape. Včetně mě.

Účastnil jste se úspěšné slovenské reality show. Jaké máte z toho zážitky?
Úplně ty nejlepší. Bylo to super. Nebyla to úplně reality show. Jmenovalo se to Celebrity Camp a bylo tam 26 slovenských celebrit a já jediný z Čech. Měsíc a půl na nádhernejch ostrovech s výborným programem, fantastickým jídlem a krásnejma holkama. Co byste víc chtěli? A eště mi za to dali prachy.

Co herectví? Neláká Vás nějaká role ve filmu či v divadle?
To určitě. Když přijde nějaká dobrá nabídka, tak s tím nemám problém. Musí to mít ale hlavu a patu. Nechci kašpařit někde v nějakých seriálech nebo stupidních televizních projektech. Na to se mám moc rád a moje finanční situace mi umožňuje vybírat si a nemuset ze sebe dělat šaška.

Kam chodíte za zábavou? Kde na vás lze natrefit? Máte svá oblíbená místa?
Mám samozřejmě svoje oblíbený místa, ale v zásadě na mě lze natrefit všude a nikde. Jsem jak duch. Nikdy nevíte, kde se zjeví.

Jaký je váš oblíbený drink? Co si rád dopřejete?
Mám rád šampaňský a tequilu. A z míchaných nápojů mám rád mojito.

Co plánujete do blízké budoucnosti, na co se mohou vaši fanoušci těšit?
V nejbližší budoucnosti půjdu do baru a pravděpodobně se tam zleju jako blázen. Můj kamarád dnes večer totiž slaví rozlučku se svobodou. Ten dobrodruh se bude ženit a ještě navíc to oslavuje. Dobře mu tak!

(AS)